Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3192/2023

-63

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobkyně AUNING Invest s. r. o., IČO 08326100, se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, zastoupené Mgr. Tomášem Pekárkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, proti žalované Ai4 dům s. r. o., IČO 07484992, se sídlem v Praze 10, U Trati 3267/40b, zastoupené Mgr. Michaelou Aronovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, o vyklizení pozemků včetně odstranění staveb, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2023, č. j. -45, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. j. -25, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u stejného soudu pod sp. zn. s odkazem na , , (dále jen „“) s odůvodněním, že žalobou v projednávané věci, podanou dne 10. 6. 2022, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí o vyklizení pozemků (včetně staveb), přičemž u tamního soudu je zahájeno řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětných pozemků vedené pod sp. zn. , které dosud není pravomocně skončeno.

2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 24. 4. 2023, č. j. -45, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o , neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Obsahem podaného dovolání je nesouhlas dovolatelky se závěry nalézacích soudů o přerušení řízení. Domnívá se, že posuzování stejné věci souběžně ve třech probíhajících řízeních není účelné ani hospodárné. Soud by měl spíše všechny věci spojit v jedno společné řízení. K jí tvrzenému nesouladu rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu poukazuje na rozsudek ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , a dále na usnesení ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. a usnesení ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. . Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci, které má spočívat v tom, že odvolací soud na věc aplikoval nesprávnou právní normu namísto

4. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že řízení projednávaná u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. a sp. zn. spojíke společnému řízení podle , popřípadě aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení se závazným pokynem ke spojení věcí do jednoho řízení ke společnému projednání.

5. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

6. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud při řešení otázky podmínek přerušení řízení podle postupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

9. Podle pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

10. Podle může soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.

11. V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)]. Postup podle tedy vždy záleží na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou lze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit jen v případě, je-li zjevně nepřiměřená (zejména rozhodoval-li soud o přerušení řízení na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. ).

12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. , přijal a odůvodnil závěr, že „důvody přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud podle může vyřešit sám. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. ). Nejvyšší soud dodává, že soud by měl zejména posoudit, zda vyčkání výsledku „vedlejšího řízení“ bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sen. zn. ).“

13. V poměrech projednávané věci nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřenou úvahu soudů nižších stupňů, že jsou dány důvody pro přerušení řízení o požadovaném vyklizení pozemků a odstranění staveb do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , ve kterém je projednáváno řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětných pozemků, kterou dala žalobkyně žalované.

14. Odvolací soud se všemi shora uvedenými hledisky pro možnost přerušení řízení zabýval a velmi podrobně odůvodnil závěr, proč má otázka neplatnosti výpovědi z nájmu zásadní význam i pro předmětný soudní spor o vyklizení pozemků. Vysvětlil, že přerušení řízení podle , které souvisí s , je namístě zejména tehdy, je-li v jiném řízení meritorně (ve výroku rozhodnutí) řešena otázka, posuzovaná v tomto řízení jako předběžná, přičemž právě o takovou situaci v tomto případě jde. Rovněž zdůraznil, že hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Nevyloučil přitom ani možný postup podle , který však, jak zdůraznil, je vždy na zvážení soudu prvního stupně. Jeho úvahy zcela jistě nelze považovat za nepřiměřené, nýbrž pro danou věc přiléhavé.

15. Ze shora uvedeného plyne, že dovolání žalobkyně není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

16. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srovnej věta první, a , část věty před středníkem, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 11. 2023

Mgr. David Havlík předseda senátu