Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 614/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jana Hofmanna, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -814 ze dne 2. 12. 2021 a výroku III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -776 ze dne 4. 6. 2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")] domáhá zrušení nákladových výroků rozhodnutí obecných soudů.

2. V řízení o náhradu nemajetkové újmy podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), měly obecné soudy porušit a 3 a a 3d (dále jen "") tím, že při přiznání náhrady nákladů úspěšnému stěžovateli aplikovaly namísto , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Soudy tak zkrátily stěžovatele podle jeho přesvědčení v jeho legitimním očekávání, že rozhodnutí o nákladech řízení bude zřejmým a logickým vyústěním výsledku soudního řízení, a v důsledku i na základních právech zaručených zmíněnými ustanovenímiy.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Netřeba opakovat mnohokrát vyřčená východiska omezeného ústavněprávního přezkumu rozhodování o nákladech řízení, která jsou ostatně stěžovateli známa, jak plyne z obsahu ústavní stížnosti.

5. Rovněž konkrétně uvedenou problematikou měl již Ústavní soud příležitost se zabývat [srov. bod 32 nálezu

sp. zn.

ze dne 15. 4. 2015 (N 81/77 SbNU 177), navazující usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 9. 2015, dále usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 4. 2017, či dokonce nález

sp. zn.

ze dne 6. 6. 2019 (N 107/94 SbNU 305), kterým bylo vyhověno ústavní stížnosti České republiky proti aplikaci § 8 odst. 1 namísto § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí]. Stejně jako ve zmiňovaných případech nespatřuje Ústavní soud ani nyní v aplikaci sporovaného ustanovení v aktuálních podmínkách platné právní úpravy prvky neústavnosti či porušení základních práv stěžovatele.

6. Povaha nároku uplatněného podle jako osobnostního práva sporná není [srov. nález

sp. zn.

ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115), popř. i nález

sp. zn.

ze dne 14. 4. 2009 (N 85/53 SbNU 79)]. Dále není sporu, že platná právní úprava [jako i ta dřívější - viz , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")] obsahuje pro náklady řízení, jehož předmětem je ochrana osobnostních práv, zvláštní úpravu.

7. Dospěl-li by rozhodující senát Ústavního soudu k závěru, že obecné nastavení pravidel upravených vyhláškou je rozporné s ústavním pořádkem či zákonem, byl by v souladu s nucen zahájit řízení o kontrole dané normy a předložit plénu návrh na jeho zrušení; k takovému závěru ovšem nedospěl. Úprava těchto pravidel je zákonem svěřena moci výkonné; sama o sobě bez konkrétní aplikace podle rozhodujícího senátu nevykazuje znaky neústavnosti či nezákonnosti. Aplikace podzákonného předpisu v konkrétním případě je pak na uvážení obecného soudu - dospěje-li při tom k přesvědčivě odůvodněnému závěru, že aplikace vyhlášky povede k nezákonným (či dokonce neústavním) důsledkům, není povinen ji aplikovat a je legitimní, nahradí-li absentující (či neaplikovatelnou) podzákonnou úpravu vlastní úvahou [srov. nález

sp. zn.

ze dne 7. 6. 2016 (N 106/81 SbNU 681), a contrario nález

sp. zn.

ze dne 17. 4. 2019 (N 65/93 SbNU 301) či usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 5. 2019].

8. V souzené věci ovšem nic neústavní aplikaci advokátního tarifu nenapovídá. Námitky stěžovatele se nesou pouze v obecné rovině, aniž by na konkrétních skutkových okolnostech demonstroval, v čem spočívá intenzita tvrzeného zásahu způsobeného přiznáním náhrady nákladů v uvedené výši, která by vedla k porušení jednotlivých ustanoveníy. Neúměrnost přiznané náhrady ve vztahu ke skutečně vynaloženým nákladům naznačuje stěžovatel rovněž jen v obecné rovině, jaké konkrétní částky na své právní zastoupení vynaložil, neuvádí. Tvrzením o "extrémní nespravedlnosti" se proto není možné blíže zabývat.

9. Naopak lze uzavřít, že v případě stěžovatele nemohlo být ohroženo právo na přístup k soudu (y). Právo na přístup k soudu poskytuje účastníku řízení garance na "vstupu" soudního řízení - vyžaduje se vůbec existence nezávislého a nestranného orgánu, u něhož může jednotlivec uplatnit ochranu svých práv, a dále podmínky stanovené pro přístup k němu nesmí toto uplatnění znemožňovat. Po projednání žaloby a meritorním skončení soudního řízení (ku prospěchu stěžovatele) je zjevné, že žádná z uvedených garancí stěžovateli odepřena nebyla.

10. Jde-li o právo na právní pomoc, je třeba stěžovateli přisvědčit, že Ústavní soud je ve své praxi spojuje s právem advokáta na odpovídající odměnu ve smyslu y, jehož nenaplnění je potenciálně způsobilé vést i k porušení y [srov. bod 12 nálezu

sp. zn.

ze dne 13. 9. 2016 (N 174/82 SbNU 693)]. Z toho důvodu také řadou postupných rozhodnutí nakonec například zrušil kompletní § 9 odst. 5 advokátního tarifu [za všechny srov. finální nález

sp. zn.

ze dne 19. 10. 2021 (443/2021 Sb.)]; učinil tak ovšem za kvalitativně odlišné situace. Byť lze mít výhrady k nevyhovujícímu nastavení paušální výše tarifní hodnoty 50 000 Kč, která zůstala nezměněna od roku 2006 [viz kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů] a stěží může odpovídat ekonomické situaci roku 2022 (sic!), stále nejde o tak zjevný nesoulad ve vztahu k odvedené práci advokáta jako v případě výkonu funkce ustanoveného opatrovníka, u něhož byla zrušeným advokátního tarifu tarifní hodnota sporu oceněna částkou 1 000 Kč. Prostor pro zásah Ústavního soudu proto v dané chvíli neotevírá ani y.

11. Není přitom významné, že podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu by stěžovateli byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce o dvě třetiny vyšší, neboť na případ stěžovatele dopadá podle ustálené rozhodovací praxe § 9 odst. 4 písm. a), nikoli § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Spíše než o vztah výjimky a pravidla jde o vztah ustanovení speciálního ke generálnímu, je-li § 8 odst. 1 uvozen slovy "není-li stanoveno jinak". Ústavnímu soudu není znám důvod, proč normotvůrce skupinu osobnostních práv vydělil z množiny jiných nároků na zaplacení peněžitého plnění. Judikatorně je dovozeno (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v dalším odstavci), že je-li výše přiměřeného zadostiučinění v penězích dána volné úvaze soudu (srov. ), není na počátku řízení možné určovat tarifní hodnotu sporu. Takové odůvodnění je racionální, v obecné rovině proto úprava jako taková ani její aplikace není napadnutelná z toho důvodu, že podle ve spojení s advokátního tarifu by úspěšný účastník obdržel na náhradě nákladů více.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že ve vztahu k nárokům plynoucím ze je zmíněná soudní praxe ustálena od roku 2014 (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. 1. 2014), neobstojí v řízení zahájeném v roce 2017 ani stěžovatelův argument legitimního očekávání jiné výše náhrady nákladů řízení. Jak dále plyne z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 29. 4. 2021, posunula se soudní praxe nedávno i v rozhodování o nákladech řízení ve věcech nemajetkové újmy na zdraví (podobně již usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 2. 2019 nebo dále usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 3. 2022); neplatí již proto ani argument o rozdílnosti v přístupu k ochraně jednotlivých osobnostních práv.

13. Co se týče principu rovnosti zbraní ve smyslu y, je řízení o nároku podle specifické tím, že ač je projednáváno v civilním řízení sporném, jde o nárok veřejnoprávní, plynoucí přímo zy (srov. a blíže k tomu nález

sp. zn.

ze dne 23. 2. 2010 (N 33/56 SbNU 373), bod 19). Se zmíněným specifikem se pojí praktické důsledky jako je speciální, pro jednotlivce příznivá úprava soudního poplatku (srov. bod 8a Sazebníku k , o soudních poplatcích), nebo i skutečnost, že v tomto typu řízení se žalobce nemusí obávat neúspěchu v podobě nesení nákladů protistrany. Ani tento argument proto neústavnosti určení tarifní hodnoty sporu v paušální výši podle Ústavního soudu nesvědčí, neboť nesdílí přesvědčení stěžovatele, že je princip rovnosti zbraní (účastníků) vychýlen směrem v jeho neprospěch.

14. Tím není řečeno, že by Ústavní soud neměl k aktuálním podmínkám platné právní úpravy výhrady. Jak opakovaně vyjádřil v nálezové judikatuře [v návaznosti na původní apel nálezu

sp. zn.

ze dne 17. 4. 2013 (N 59/69 SbNU 123; 116/2013 Sb.), kterým byla zrušena , jej dále zopakoval také ve zmiňovaných nálezech

sp. zn.

(bod 33) a

sp. zn.

nebo i v bodě 20 nálezu

sp. zn.

ze dne 17. 5. 2016 (N 89/81 SbNU 471)], podle svého účelu neměl a nemá sloužit jako předpis, podle něhož se vypočítává náhrada nákladů soudního řízení. Ustanovení určuje jasně, že Ministerstvo spravedlnosti pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení stanoví vyhláškou paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka právním zástupcem. Skutečnost, že Ústavní soud podpůrné využití advokátního tarifu jako vodítka (tolik potřebného z hlediska principu právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování) při dlouhotrvající nečinnosti normotvůrce - Ministerstva spravedlnosti - zpravidla neshledává neústavním (k výjimkám viz zejména výše zmíněné nálezy

sp. zn.

a

), neznamená, že je daný stav v pořádku.

15. Jakkoli Ústavní soud shledává nečinnost Ministerstva spravedlnosti v tomto směru jako alarmující, není v jeho pravomoci je k činnosti přimět; cestou není systematické zasahování do rozhodovací praxe obecných soudů v případech, které znaky neústavnosti nenaplňují. Nezbývá proto než znovu apelovat na Ministerstvo spravedlnosti, v jehož gesci se řešení nastolené otázky nachází, aby naplnilo příkaz zákonodárce zakotvený v

a přijalo novou úpravu paušálních sazeb výše odměny za zastupování účastníka právním zástupcem a v mezičase přinejmenším novelizovalo v části paušálního nastavení tarifní hodnoty sporu tak, aby odpovídalo současným ekonomickým podmínkám, které se od roku 2006 (a zejména v posledních letech) nepochybně změnily.

16. Navzdory výhradám k neutěšenému stavu platné právní úpravy Ústavní soud s ohledem na výše uvedené konkrétně ústavní stížnost stěžovatele odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu