Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1655/2023

23 Cdo 1655/2023-283

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně REALITY - nájemní CZ s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Nové Město, Štěpánská 1742/27, identifikační číslo osoby 27722953, zastoupené JUDr. Dušanem Ažaltovičem, advokátem se sídlem v Trenčín-Opatové, Potočná 650/135B, se zmocněncem pro doručování JUDr. Antonínem Blažkem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Masarykovo náměstí 329, proti žalované Katolické základní škole v Uherském Brodě, se sídlem v Uherském Brodě, Jirchářská 823, identifikační číslo osoby 71340700, zastoupené JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Olomouci, Schweitzerova 116/28, o zaplacení 785 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 31. 1. 2023, č. j. -258, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 230 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení

k rukám její právní zástupkyně

.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala vrácení částky 785 400 Kč s příslušenstvím, kterou žalované poskytla v době od 15. 10. 2009 do 27. 12. 2011 na základě tří darovacích smluv ze dne 7. 10. 2009, 31. 12. 2010 a 30. 12. 2011, které považuje za neplatné z důvodu absence podpisu druhého jednatele žalobkyně, který byl oprávněn za žalobkyni v tu dobu jednat. Žalobkyně dále tvrdila, že se vůči ní žalovaná dopustila chování, kterým hrubě porušila dobré mravy. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a namítla promlčení nároku na vrácení předmětné částky.

Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 6. 2022, č. j. -206, zamítl žalobu o vrácení částky 785 400 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a zamítl návrh žalobkyně, aby bylo v řízení na straně žalobkyně pokračováno se společností Zervalix s.r.o., identifikační číslo osoby 03987485 (výrok III).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Žalovaná v podaném vyjádření k dovolání rozporovala dovolací argumentaci žalobkyně a uvedla, že rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný. Měla navíc za to, že dovolání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti dovolání a jako takové by mělo být odmítnuto, případně zamítnuto.

Dovolání bylo podáno včas ( ) a osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a zda je přípustné.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Ve vztahu k námitkám, že odvolací soud pochybil, když dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly naplněny podmínky pro vrácení daru dle , , dále jen „obč. zák.“, že nepřihlédl k zavedené praxi stran, dále že nesprávně posoudil žalobkyní namítanou absolutní neplatnost darovací smlouvy z důvodu absence podpisu druhého jednatele žalobkyně, a konečně že nárok žalobkyně nelze považovat za promlčený, neboť právní vztah mezi smluvními stranami je nutné posuzovat ve smyslu , obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“, žalobkyně v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné ( ). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Dovolání tak v části obsahující výše uvedené otázky trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud k němu proto v uvedené části nemohl přihlížet.

Dovolací soud se tak zabýval přípustností dovolání podle ve vztahu k zbývající námitce žalobkyně.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalobkyně v dovolání namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, dovodil-li v projednávané věci, že návrh na vstup nástupkyně do řízení na místo žalobkyně podle je zneužitím procesní úpravy a je veden snahou, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni nedobytnou, a to aniž by v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, na základě jakých skutečností k takovému závěru dospěl. Žalobkyně má za to, že tímto závěrem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , dle kterého k takovému kroku nepostačuje prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou.

Dle ustálené praxe Nejvyššího soudu (vedle žalobkyní odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. , ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. , nebo ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. ), může soud v občanském soudním řízení ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle prostřednictvím ustanovení Takový postup je namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu žalobce na vydání rozhodnutí podle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči němu nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k zamítnutí návrhu žalobce na postup podle nepostačuje, neboť nejistota soudu o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Proto je vždy zapotřebí, aby si soud pro posouzení poctivosti pohnutek žalobce shromáždil dostatečný podklad a na jeho základě poté učinil jednoznačný závěr, zda cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle je či není zneužití procesní úpravy motivované tím, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.

V projednávané věci odvolací soud po doplnění dokazování rozvahou a výkazem zisků a ztrát ke dni 31. 12. 2021, uzavřel, že z finanční situace právní nástupkyně žalobkyně je zřejmé, že nemá žádné zdroje, z kterých by mohla uhradit případný nárok na náhradu nákladů řízení, neboť nevyvíjí žádnou činnost, nemá žádný zisk a ani žádné výkony, z kterých by snad v budoucnu mohla zisk generovat (srov. bod 12 napadeného rozsudku). Nelze proto přisvědčit argumentaci žalobkyně, že odvolací soud nemohl na základě okolností projednávané věci uzavřít, že cílem jejího návrhu na vydání rozhodnutí podle je zneužití této procesní úpravy. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že cílem návrhu žalobkyně na vydání rozhodnutí podle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka žalované na náhradu nákladů řízení stala vůči ní nedobytnou. Právní posouzení odvolacího soudu proto nekoliduje s výše uvedenými závěry ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Tato námitka tak nemůže přípustnost dovolání podle založit.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. 10. 2023

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D

předseda senátu