Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2338/2023

-166

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, IČO 00007064, o odškodnění, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2019, č. j. -87, a usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 11. února 2020, č. j. -99, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2022, č. j. -159, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2021, č. j. -147, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2021, č. j. -147, rozhodl o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 8. 6. 2020 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2019, č. j. -87, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. -99 (výrok I), a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Učinil tak proto, že žalobce ani přes vyzvání k zaplacení soudního poplatku usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2021, č. j. -140, soudní poplatek za podanou žalobu pro zmatečnost nezaplatil, přestože „byl nesčetněkrát vyrozuměn o tom, že je osobou nesplňující podmínky poplatkového osvobození, a to mj. ostatně i soudními rozhodnutími napadenými právě projednávanou žalobou pro zmatečnost“, a to zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že z činnosti žalobce je již známo, že „žalobce je osobou iniciující v průběhu řady let značné množství (stovky) soudních sporů o předmětu typově shodném s předmětem původního řízení, tj. o náhradu domnělých hmotných či nehmotných újem, vedených zpravidla vůči státu, v menší míře i vůči dalším subjektům …, v nichž využívá bezvýjimečně všechny dostupné řádné i mimořádné opravné prostředky (včetně žalob pro zmatečnost), ve výsledku zásadně s neúspěchem.“

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. -159, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (podáním ze dne 27. 12. 2022 doručeným soudu prvního stupně dne 27. 12. 2022) včas dovolání (při jehož podání nebyl zastoupen advokátem), v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Podáním dovolání mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].

Soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž rozhodoval o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce a aniž vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení. K tomuto postupu vedla soud prvního stupně okolnost, že žalobce je osobou dlouhodobě zneužívající práva na přístup k soudu, jak o něm ustáleně judikuje i Nejvyšší soud, přičemž jeho podání nelze hodnotit jinak než jako procesní šikanu, a nikoliv jako vážně míněné procesní návrhy, jejichž podáním by žalobce sledoval ochranu svých práv. V případě rozhodnutí o žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení soudem prvního stupně by tak mohlo dojít k dalšímu řetězení opravných prostředků, neboť řešení těchto procesních otázek soudem prvního stupně je právě tím šikanózním následkem, o nějž žalobce dlouhodobě usiluje.

Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že dovolatel dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládal své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu ustanovení zastavována (dovolací soud zde odkazuje např. na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. ). Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. , a přímo ve vztahu k osobě žalobce např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. ). K obdobným závěrům přitom dospěl i dovolací soud, k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. , a konkrétně ve vztahu k dovolateli např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. .

Vzhledem k výše uvedenému má dovolací soud za to, že žalobce procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle ustanovení a nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s ustanovením jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. ).

Dovolatel sice v projednávané věci nebyl soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta či notáře a aby podal řádné dovolání prostřednictvím tohoto zástupce, a soud prvního stupně ani nerozhodoval o žádosti žalobce o ustanovení zástupce obsažené v podaném dovolání. Dovolací soud ovšem připomíná obstrukční povahu počínání dovolatele a konstatuje, že dovolatel si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení (srov. opět výše označená usnesení Nejvyššího soudu), neboť v minulosti podal několik desítek dovolání. Proto dovolatele ke zvolení si právního zástupce již dále nevyzýval a ani k jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení nepřihlížel. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud z totožných důvodů nepřihlížel ani k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, kterou žalobce blíže nezdůvodnil a ničím nedoložil (přestože si při podání této žádosti s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jeho opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků musel být vědom, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti).

Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků.

Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2022, č. j. -159, podle ustanovení a , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel spolu s dovoláním opětovně vznesl námitku podjatosti soudců („námitku tzv. systémové podjatosti odvolacího soudu a soudu I. stupně“). Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil dovolací soud bez dalšího takovou námitku podjatosti jednak jako nedůvodnou (srov. ) a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. ).

Dovolatel v dovolání vznesl rovněž žádost podle ustanovení o odložení právní moci a vykonatelnosti napadených usnesení (soudu prvního stupně a odvolacího soudu). Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. ). tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, č. j. -147, pro nedostatek funkční příslušnosti k jeho projednání, podle ustanovení ve spojení s ustanovením věty první , zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2023

JUDr. Pavel Malý předseda senátu