Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2588/2023

30 Cdo 2588/2023-404

USNESENÍ

RMD INVEST Corp.

České republice – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

, identifikační číslo osoby 65349423, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, o zaplacení 23 824 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2022, č. j. -350, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zaplacení částky 23 824 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalované spočívajícím v tom, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jako orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, sdělil podniku Lesy České republiky, s. p., jako veřejnému zadavateli, že nemá při uzavírání smluv na dodávky komplexních lesnických činností postupovat podle , a veřejný zadavatel proto podle citovaného zákona nepostupoval; na základě výběrového řízení pak Lesy České republiky, s. p., a Lesy Ruda a. s., právní předchůdce žalobce (na základě smlouvy o postoupení pohledávky), uzavřely v roce 2005 smlouvy na dodávky komplexních lesnických činností, provádění pěstebních činností a provádění těžebních činností na dobu osmi let a plnily je v dobré víře do 1. 1. 2007. Na konci roku 2006 však Lesy České republiky, s. p., oznámily společnosti Lesy Ruda a. s., že ukončují plnění předmětných smluv, které považují za neplatné, neboť žalovaná zastává názor, že uzavřením rámcových smluv na základě výběrových řízení provedených mimo režim zákona o veřejných zakázkách porušily Lesy České republiky, s. p., zákon, což má za následek absolutní neplatnost smluv. Plnění podle předmětných smluv tak probíhalo pouze 12 měsíců, namísto původně sjednaných 96 měsíců. Podle žalobce za označenou škodu odpovídá žalovaná, neboť u ní došlo ke změně stanoviska, které dala Lesům České republiky, s. p., před uzavřením předmětných smluv, vznik škody způsobila nekonzistentní rozhodovací činnost žalované, jakožto orgánu dohledu nad veřejnými zakázkami.

Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2020, č. j. -314, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 12. 2020, č. j. -319, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6 865 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 16 959 000 s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III, IV a V).

Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 6 865 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III a IV).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále také „dovolatel“) v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, dílem jako nepřípustné a dílem jako vadné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je - v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví ). Přitom rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. ).

Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely ( ), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ).

Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ).

Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“

K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak Ústavní soud vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované v Dovolatel nevymezil žádnou právní otázku (ve smyslu ), na jejímž vyřešení mělo napadené rozhodnutí záviset (dovolací důvod), ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobce v dovolání (v jeho úvodu zcela a závěrem částečně) pouze parafrázoval obsah ustanovení , aniž by pro každý jednotlivý dovolací důvod konkretizoval, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje pro něj za splněný. Zcela tak chybí vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, a to pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Nadto dovolatel ve svém dovolání, avšak bez vazby na konkrétní dovolací důvod, uplatňuje alternativní vymezení podmínek přípustnosti dovolání, které je rovněž nepřípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. , bod 16). Dovolání žalobce sice obsahuje odkaz na více rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, nikoliv však ve vztahu k vymezení přípustnosti dovolání, nýbrž na uvedená rozhodnutí dle dovolatele odkazují ve svých rozhodnutích odvolací soud, případně soud prvního stupně. Z obsahu dovolání ani nevyplývá, jaké právní posouzení věci pokládá žalobce za nesprávné, a v čem by měla spočívat nesprávnost jeho právního posouzení. Dovolání je tak v této části pro nedostatek obsahových náležitostí (absence dovolacího důvodu) vadné.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ve spojení s a 2 a a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle , jež činí 300 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 10. 2023

Mgr. Vít Bičák předseda senátu