Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2096/2024

23 Cdo 2096/2024-254

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně JV Equity Ventures, s.r.o.,se sídlem v Praze 5, Smíchov, Na Václavce 1220/16, identifikační číslo osoby 02562243, zastoupené JUDr. Kristiánem Léko, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 2919/12, proti žalovanému M. G., zastoupenému JUDr. Vladimírem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jindřišská 937/16, o určení obsahu smlouvy, eventuálně o zaplacení 42 750 GBP s příslušenstvím, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2024, č. j. -210, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném určení obsahu smlouvy o převodu 10% podílu žalovaného ve společnosti MEBSTER s.r.o., IČO: 06947549, na žalobkyni za kupní cenu 10 000 Kč, eventuálně zaplacení částky 42 750 GBP. Tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 22. 11. 2019 uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o koupi a prodeji podílu ve výši 10 % ve společnosti MEBSTER s.r.o. Výzvou ze dne 27. 7. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o převodu 10% podílu, ten však uzavření takové smlouvy odmítl s tím, že žádná smlouva o smlouvě budoucí uzavřena nebyla. Pro případ zamítnutí žaloby o určení obsahu smlouvy se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 42 750 GBP s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které mělo žalovanému vzniknout tím, že žalobkyně financovala přihlášku společnosti MEBSTER s.r.o. do dotačního programu Horizon.

2. Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 8. 2023, č. j. -156, zamítl žalobu o určení obsahu smlouvy o převodu 10% podílu (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 42 750 GBP s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (výslovně pouze ve výroku I o věci samé) dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, zda ustanovení , , dále jen „o. z.“, vyžaduje, aby smlouva o budoucí smlouvě o převodu podílu v obchodní společnosti obsahovala již v okamžiku jejího uzavření přesnou specifikaci převodce a nabyvatele, přesnou specifikaci předmětu převodu, jakož i přesnou specifikaci úplaty za převod, nebo zda právní úprava umožňuje stranám chybějící náležitosti sjednat i dodatečně. K tomu žalobkyně uvedla, že podle jejího názoru ustanovení o. z. nevyžaduje, aby smlouva o smlouvě budoucí o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným obsahovala již v okamžiku jejího uzavření veškeré podstatné náležitosti budoucí (realizační) smlouvy, ale že postačí, dohodnou-li se strany na chybějících náležitostech až následně. Právní posouzení odvolacího soudu považovala proto za nesprávné.

5. Ve vztahu k požadavku na (eventuální) zaplacení částky 42 750 GBP s příslušenstvím pak žalobkyně formulovala otázku, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od rozhodovací praxe soudu dovolacího, podle které, spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné, zdánlivé či neuzavřené smlouvy, jsou ve vzájemném poměru pouze její strany, a to bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný. Podle žalobkyně plnění ve výši 42 750 GBP, které poskytla zprostředkovatelské společnosti, u které objednala zpracování přihlášky do dotačního programu Horizon, chápala jako splnění svého závazku vůči žalovanému, který měl naopak povinnost převést na ni 10% podíl na společnosti MEBSTER s.r.o. Právní posouzení odvolacího soudu, který eventuální žalobu zamítl z důvodu, že žalovaný není pasivně věcně legitimován, měla žalobkyně za nesprávné.

6. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobkyni přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

7. Ve vyjádření k dovolání žalovaný zpochybnil dovolací argumentaci žalobkyně a uvedl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů považuje po skutkové i právní stránce za správná a náležitě odůvodněná. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.

8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

9. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu legitimovanou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a dále se zabýval jeho přípustností.

10. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

11. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Otázka žalobkyně, zda ustanovení § 1785 o. z. vyžaduje, aby smlouva o budoucí smlouvě o převodu podílu v obchodní společnosti obsahovala již v okamžiku jejího uzavření přesnou specifikaci převodce a nabyvatele, přesnou specifikaci předmětu převodu, jakož i přesnou specifikaci úplaty za převod, nebo zda právní úprava umožňuje stranám chybějící náležitosti sjednat i dodatečně, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. V projednávané věci odvolací soud nezamítl (primární) požadavek žalobkyně na určení obsahu smlouvy o převodu podílu z důvodu, že by smlouva o smlouvě budoucí neobsahovala přesnou specifikaci převodce a nabyvatele, specifikaci převodu či úplaty za něj, nýbrž především proto, že na základě výkladu komunikace vedené prostřednictvím aplikace WhatsApp mezi J. V. a žalovaným dospěl k závěru, že mezi jednajícími nedošlo ke konsensu ohledně smluvních stran samotné smlouvy o smlouvy budoucí, ani o jejím předmětu, a smlouva o smlouvě budoucí tak vůbec nebyla uzavřena (srov. body 29 až 31 a 34 odůvodnění napadeného rozsudku). V takovém případě se odvolací soud ani nemusel zabývat navazující otázkou, kterou mu v dovolání podsouvá dovolatelka, tj. zda ve smlouvě o smlouvě budoucí byly dostatečně specifikovány strany budoucí (realizační) smlouvy a zda byl její obsah ujednán alespoň obecným způsobem.

14. K tomu dovolací soud doplňuje, že měla-li snad žalobkyně v úmyslu v dovolání napadnout samotný závěr o soudem učiněném výkladu projevů vůle J. V. a žalovaného, je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálena v tom, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích , jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. , ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. , ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. ). O takový případ se však v projednávané věci nejedná.

15. Ani námitka žalobkyně směřující proti posouzení (eventuálního) požadavku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným nemůže přípustnost dovolání podle založit.

16. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že bezdůvodné obohacení představuje mimosmluvní závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, ochuzenému a této povinnosti korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo (ochuzeného), požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. , ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. ). Za bezdůvodné obohacení se považuje pouze ten prospěch, o nějž na úkor ochuzeného obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. ). Tyto závěry jsou použitelné i v poměrech účinného od 1. 1. 2014 (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. ).

17. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného a ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí tomu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. ).

18. Jestliže v projednávané věci vyšly soudy shodně ze zjištění, že žalobkyně zaplatila částku 42 750 GBP společnosti PRIVATE SHARES LIMITED 19 YORK ROAD NORTHHAMPTON GB za práce spojené s přihláškou společnosti MEBSTER s.r.o. do dotačního programu Horizon, pak je zřejmé, že uvedenou částku platila žalobkyně zahraniční společnosti na základě právního důvodu, o němž nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by později odpadl. Nelze ani uzavřít, že by uvedeným plněním či v jeho důsledku došlo na straně žalovaného objektivně ke vzniku stavu obohacení, tj. k tomu, že se majetek žalovaného se na úkor žalobkyně neoprávněně zvětšil, popřípadě, že u něho nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Jinak řečeno, v majetku žalovaného se částka 42 750 GBP, ani to, co za ni bylo pořízeno, nijak neprojevilo. Dospěl-li odvolací soud na tomto základě k závěru, že žalovaný není ve věci osobu pasivně věcně legitimovanou, a že tedy (eventuální) požadavek na vydání bezdůvodného obohacení je vůči němu třeba zamítnout, postupoval v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

19. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle

20. K výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení, který nemusí být odůvodněn ( věta druhá ), dovolací soud pouze dodává, že rozhodovací praxe vyšších soudů je ustálena v závěru, že v případě eventuálního petitu je pro výpočet odměny za právní zastoupení nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. , či usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 16. 12. 2025

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu