Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1035/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele V. Ď., zastoupeného JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 185/6, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -146 ze dne 7. 2. 2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. -102 ze dne 13. 1. 2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a nezletilé L. Ď. a V. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "nalézací soud") nařídil výrokem I napadeného usnesení k návrhu zletilé vedlejší účastnice jako matky nezletilé vedlejší účastnice předběžné opatření, jímž byla stěžovateli jako otci uložena povinnost přivézt nezletilou do místa jejího obvyklého pobytu na adrese X ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto předběžného opatření stěžovateli; výrokem II napadeného usnesení byla zamítnuta námitka mezinárodní nepříslušnosti. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele výrokem I napadeného usnesení zrušil usnesení nalézacího soudu a výrokem II napadeného usnesení věc postoupil Městskému soudu v Brně jako soudu věcně a místně příslušnému.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva v a d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, , 2 a Úmluvy o právech dítěte a písm. b) Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ze dne 25. 10. 1980. Podle stěžovatele obecné soudy pochybily při identifikaci místa obvyklého pobytu, resp. obvyklého bydliště nezletilé, a tím chybně rozhodly o místní příslušnosti, k čemuž rekapituluje dosavadní skutkový stav.

3. Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost byla podána osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s . Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu téhož zákona.

4. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci pouze po vyčerpání všech dostupných procesních prostředků ochrany práv stěžovatele ( ). Ústavní stížnost by proto měla napadat především rozhodnutí konečná a nikoliv rozhodnutí dílčí, byť pravomocná. Z tohoto pravidla Ústavní soud připouští jisté výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé (či v tomto případě řízení o předběžném opatření) ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (příp. při využití opravných prostředků) efektivně uplatněna [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53) nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 7. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].

5. Takovou výjimku však nyní projednávaná věc nepředstavuje. Bylo-li předběžné opatření nařízené nalézacím soudem zrušeno a věc (tj. řízení o předběžném opatření) postoupena Městskému soudu v Brně jako soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, je zjevné, že řízení dosud nebylo ukončeno a nadále pokračuje. Nebylo tak (ani zatímně) rozhodnuto o právních poměrech účastníků řízení, a tudíž ani nebylo bezprostředně zasaženo do jejich ústavně zaručených práv (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 4. 2019). Nic na tom nemůže změnit to, že stěžovatel s určením místní příslušnosti nesouhlasí, nehledě na skutečnost, že vzhledem ke zrušení usnesení nalézacího soudu nebylo o jeho námitce mezinárodní nepříslušnosti rozhodnuto. Posouzení charakteru věci a v důsledku toho určení příslušnosti obecného soudu není úkolem Ústavního soudu, ale právě obecných soudů, které jsou ve svých rozhodnutích vázány procesními předpisy (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 8. 2020) - v tomto případě zejména a ve spojení s a zákona o zvláštních řízeních soudních.

6. Jelikož má stěžovatel s ohledem na stále probíhající řízení k dispozici procesní prostředky k ochraně jeho práv, je proto ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím podle nepřípustná. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.

7. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj odmítl ústavní stížnost podle jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj