Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Nd 521/2025

23 Nd 521/2025-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně V. K., zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 01312774, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Pelhřimově předložil Nejvyššímu soudu věc vedenou pod sp. zn. s návrhem žalobkyně, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Opavě podle , , (dále také „ “).

2. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že v probíhajícím soudním řízení požaduje uspokojení svých restitučních nároků převodem tří náhradních pozemků v okrese XY v celkové hodnotě 6 695,39 Kč při celkovém tvrzeném restitučním nároku ve výši 20 463 697,40 Kč, přičemž současně vede řadu řízení u dalších soudů v České republice, u nichž požaduje uspokojení týchž restitučních nároků, avšak při vícero náhradních pozemcích, a z důvodu účelnosti a hospodárnosti chce docílit konsolidace řady probíhajících řízení do několika soudních řízení podle polohy požadovaných náhradních pozemků. Žalobkyně v návrhu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž v obdobných věcech vyhověl návrhu na delegaci z důvodu vhodnosti. Rovněž svoji argumentaci opřela o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud zmínil delegaci z důvodu vhodnosti jako legitimní možnost, aby o restitučním nároku oprávněné osoby bylo rozhodováno namísto několika řízení v jednom řízení.

3. Žalovaná původně s návrhem žalobkyně na delegaci ve svém sdělení ze dne 11. 8. 2025 nesouhlasila, následně však sdělením ze dne 21. 8. 2025 prohlásila, že proti tomuto postupu nemá námitek.

4. Podle ustanovení věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

5. Podle ustanovení o přikázání rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

6. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. ).

7. Delegace vhodná je tedy výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v ojedinělých případech. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8. Současně Nejvyšší soud v (žalobkyní odkazovaném) rozsudku ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. , uvedl, že řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s převodem pozemku představuje věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro niž je ustanovením založena výlučná místní příslušnost, a že soustředění veškerých sporů u jednoho ze soudů řešících některý z návrhů žalobce by tak bylo možno docílit toliko eventuálním využitím institutu delegace vhodné ve smyslu za předpokladu, že budou splněny podmínky pro takový postup.

9. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v případě delegace z důvodu vhodnosti u sporů, u nichž je dána výlučná místní příslušnost podle , vyplývá mimo jiné to, že okolnosti, pro které účastník navrhuje delegaci, jsou relevantní tehdy, je-li v konkrétním případě možno např. dovodit, že jiný (nepříslušný) soud může věc projednat podstatně hospodárněji a rychleji než soud, jehož příslušnost je stanovena zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. ). Vhodnost takového postupu musí být rovněž zvážena i z pohledu ostatních účastníků řízení a jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. ).

10. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený místně příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána ( ), dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti případu lze u soudu, k němuž je navrhována delegace věci, důvodně očekávat rychlejší a hospodárnější řízení, neboť u tohoto soudu již probíhá řízení o restitučních nárocích žalobkyně a lze tak očekávat obeznámenost soudu s projednávanou věcí a v důsledku toho rychlejší a efektivnější rozhodování. Z hlediska hospodárnosti řízení je zřejmé, že vedení řízení mezi týmiž účastníky před různými soudy, kdy by byly zjišťovány a posuzovány prakticky tytéž skutečnosti, by bylo neekonomické. Nejvyšší soud rovněž přihlédl k tomu, že s přikázáním věci z důvodu vhodnosti souhlasila i žalovaná a delegace tak nebude k tíži žádnému účastníku řízení, resp. nebude představovat neoprávněné zvýhodnění jedné ze stran sporu.

11. Důvody, pro které žalobkyně navrhla přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě, shledává Nejvyšší soud opodstatněnými pro postup podle

12. Nejvyšší soud proto podle ustanovení rozhodl, že se věc přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Opavě.

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2025

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.

předseda senátu