Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2043/2025

23 Cdo 2043/2025-449

USNESENÍ

P. R.

V. P.

, zastoupenému Mgr. Pavlem Kopou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 57/142a, o odpůrčí žalobě, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. 4. 2025, č. j. -409, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobce se v řízení proti žalovanému domáhá určení, že kupní smlouva ze dne 14. 6. 2011 uzavřená mezi žalovaným a M. B., narozeným XY, a darovací smlouva ze dne 3. 6. 2011 uzavřená mezi žalovaným a P. P., narozeným XY, jsou vůči němu neúčinné. Na návrh žalovaného Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 16. 9. 2019, č. j. -227, přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Brně v právní věci vedené pod sp. zn. a do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce ze dne 4. 9. 2013 v právní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. .

2. Okresní soud v Kroměříži jako soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. -387, rozhodl, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 9. 2019, č. j. -227, se pokračuje.

3. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž dovolacímu soudu předložil otázku, „zda v situaci, kdy soud prvního stupně ve svém vlastním dřívějším usnesení přeruší řízení do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce a později v totožné věci vydá usnesení o pokračování řízení, aniž by byla exekuce pravomocně skončena, a toto usnesení nebylo řádně odůvodněno, může krajský soud toto usnesení bez dalšího potvrdit“. Žalovaný namítl, že odvolací soud pochybil, jestliže potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jenž rozhodl o pokračování v řízení, ačkoliv se řádně nevypořádal se svým předchozím právním názorem, že je namístě řízení v projednávané věci přerušit. Rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou přitom podle žalovaného zcela překvapivá a neobsahují řádné a přesvědčivé odůvodnění. Soudy nižších stupňů podle žalovaného postupovaly v rozporu s principem předvídatelnosti soudního rozhodování, čímž měly porušit jeho právo na spravedlivý proces podle d.

5. Dovolání je podle žalovaného přípustné, jelikož se odvolací soud při řešení shora vymezené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , podle nichž se soudy musí při rozhodování ve skutkově a právně shodných věcech vypořádat s dříve vyslovenými právními závěry a svůj (případný) odlišný právní názor přesvědčivě odůvodnit.

6. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Ve vyjádření k dovolání žalobce označil podané dovolání za absurdní a účelové, vedené snahou oddálit pravomocné rozhodnutí ve věci samé, přičemž uvedl, že obě překážky, pro něž bylo řízení přerušeno, již odpadly, a soudy nižších stupňů tak postupovaly správně, jestliže rozhodly o pokračování v řízení. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl, případně zamítl.

8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

9. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a dále se zabýval jeho přípustností.

10. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

11. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Námitka žalovaného, že se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. , a nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , neboť se nevypořádal se svým předchozím právním názorem, že je namístě řízení v projednávané věci přerušit, a odůvodnění napadeného usnesení tak trpí nedostatky, přípustnost dovolání podle nezakládá.

13. Uvedenou dovolací námitkou totiž žalovaný nepředkládá dovolacímu soudu žádnou právní otázku (otázku procesního práva), na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, nýbrž tím tvrdí jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Podle přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatele ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. , a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. ).

14. Ke shora uvedenému Nejvyšší soud dodává, že vady řízení samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání ve smyslu založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil. Nejedná se totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu , nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. , a ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. ).

15. Shora uvedené judikaturní závěry se pak uplatní rovněž ve vztahu k námitce žalovaného, že napadené usnesení je pro něho překvapivé, a že soudy nižších stupňů tak postupovaly v rozporu s principem předvídatelnosti soudního rozhodování, neboť i touto námitkou žalovaný odvolacímu soudu vytýká (toliko) vady řízení, k nimž by ovšem dovolací soud mohl přihlédnout jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( ), což však v projednávané věci není.

16. Výše uvedené pak nelze zvrátit ani tvrzením, že namítanými vadami řízení bylo porušeno právo žalovaného na spravedlivý proces podle d, k čemuž dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , v němž Ústavní soud dovodil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem ( d), které jsou součástí právního řádu. I v kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. ).

17. Mínil-li žalovaný svými námitkami zpochybnit samotný závěr odvolacího soudu o naplnění podmínek pro pokračování řízení podle , pak ani takové námitky nezakládají přípustnost dovolání podle , neboť otázku, za jakých podmínek lze pokračovat v přerušeném řízení (a zda tyto podmínky byly v projednávané věci naplněny), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

18. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že v případě fakultativního přerušení řízení podle (jak tomu bylo i v projednávané věci) soud pokračuje (musí pokračovat) v tomto přerušeném řízení, jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno; jeho rozhodnutí – usnesení o pokračování v řízení – tento zákonem předvídaný postup pouze deklaruje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. ; z recentní rozhodovací praxe srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. , ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. , nebo ze dne 17. 7. 2025, sp. zn. ).

19. Odvolací soud v napadeném usnesení vycházel z toho, že došlo k pravomocnému skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , jakož i k tomu, že rozhodnutí o návrhu povinných na zastavení exekuce ze dne 4. 9. 2013 ve věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. nabylo právní moci; tyto skutečnosti se přitom podávají rovněž z obsahu spisu (viz rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2020, č. j. -76, na č. l. 248 až 250 spisu, a usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 26. 10. 2022, č. j. -812, na č. l. 259 až 263 verte spisu). Jestliže na základě výše uvedeného odvolací soud shledal, že jsou dány podmínky pro pokračování v řízení ve smyslu , neboť překážky, pro které bylo řízení přerušeno, již odpadly (viz bod 14 odůvodnění napadeného usnesení), postupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Ani tato námitka žalovaného tak přípustnost dovolání podle nezakládá.

20. Považoval-li žalovaný za překážku bránící pokračování v řízení v projednávané věci rovněž to, že dosud nedošlo ke skončení samotné exekuce vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , pak Nejvyšší soud podotýká, že usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 9. 2019, č. j. -227, bylo řízení v projednávané věci přerušeno (toliko) do pravomocného rozhodnutí o návrhu povinných na zastavení exekuce ze dne 4. 9. 2013, nikoliv do skončení samotné exekuce. Jestliže dotčená exekuce (probíhající exekuční řízení) nepředstavovala překážku, pro níž by bylo řízení v projednávané věci přerušeno, pak ani otázka, zda lze v řízení pokračovat navzdory probíhající exekuci, není otázkou, na níž by napadené usnesení odvolacího soudu záviselo. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ovšem vyplývá, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 3. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ). Uvedená námitka žalovaného proto přípustnost dovolání podle založit nemůže.

21. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle odmítl.

22. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí ( ve spojení s ), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2025

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu