Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2521/2023

-134

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce T. H., zastoupeného Mgr. Leonou Adoltovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, A. Václavíka 1056, proti žalovanému L. M., zastoupenému Mgr. Nikolou Koncerem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Jasenice 1253, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 17. 5. 2023, č. j. -110, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal určení, že vlastníkem podílu o velikosti id. 1633/8584 na pozemku p. č. st. XY a podílu o velikosti id. 1633/8584 na pozemku p. č. XY v k. ú a obci XY (dále jen „předmětné nemovitosti“, „sporné nemovitosti“ nebo „nemovitosti“), byl ke dni svého úmrtí R. H.

Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2022, č. j. -80, určil, že vlastníkem nemovitostí byl ke dni úmrtí R. H. a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. -110, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soudy vzaly za prokázané, že mezi R. H. a žalovaným byla dne 14. 12. 2015 uzavřena kupní smlouva, na základě které R. H. převedl na žalovaného předmětné nemovitosti za kupní cenu 1.800.000 Kč. Splatnost kupní ceny byla stanovena na 3 měsíce od provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného; nezaplacení celé kupní ceny bylo důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy. Uzavření kupní smlouvy předcházelo uzavření dvou smluv o smlouvách budoucích kupních smlouvách (dále „budoucí smlouvy“) mezi žalovaným a společností H&B stavreal (dále jen „společnost“), jejímž jednatelem byl R. H. Předmětem budoucích smluv byly bytové jednotky, podíly na společných částech, spoluvlastnický podíl na pozemku, bytovém domu, a tedy i podíly, které byly předmětem kupní smlouvy. Podle ní byl proveden vklad vlastnického práva k nemovitostem dne 6. 1. 2016, kupní cena tak měla být uhrazena do 6. 4. 2016, což se nestalo. Proto R. H. dopisem ze dne 14. 7. 2017, který byl žalovanému doručen dne 19. 7. 2017, od kupní smlouvy z tohoto důvodu odstoupil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále jen „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu , (dále jen „“), spojuje s právními otázkami, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od posouzení jednání právního předchůdce žalobce v rozporu s dobrými mravy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. ), a dále při řešení otázky odepření možnosti vyjádřit se (mimo jiné) ke všem provedeným důkazům (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. ). Má dále za to, že řízení bylo zmatečné, když v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto. S tímto odůvodněním navrhl, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu shodně jako rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Na řešení otázky mravnosti jednání právního předchůdce žalobce není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a pro její řešení tak nemůže být dovolání přípustné. Platí, že otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl).

Namítá-li žalovaný, že mu byla postupem odvolacího soudu odňata možnost vyjádřit se k provedeným důkazům, a v té souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. , popř. na jím citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, ve skutečnosti namítá existenci vad řízení. Ty však samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání ve smyslu založit, neboť jimi není uplatněn jediný možný dovolací důvod uvedený v , tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. , ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ); k vadám řízení přihlédne dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v posuzované věci není. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , platí, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem (d), které jsou součástí právního řádu. V kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. ). Dovolací tvrzení žalovaného o procesních pochybeních odvolacího soudu neobsahuje žádnou konkrétní otázku procesního práva, na jejímž řešení by záviselo napadené rozhodnutí, a která by tudíž splňovala předpoklady vymezené v

V části, ve které dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle

Ačkoli dovolatel obsáhle polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, ve vztahu k jiným právním otázkám nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání podle Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle , a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2025

JUDr. Václav Duda předseda senátu