Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1765/2025

26 Cdo 1765/2025-730

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně O. K., zastoupené JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, U Prašnébrány 1079/3, proti žalovanému P. K., zastoupenému Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Nezamyslova 423/13, o zrušení společného nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2025, č. j. -684, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2025, č. j. -700, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 327,50 Kč k rukám JUDr. Reginy Soukupové, advokátky se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1079/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

2. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 27. 8. 2024, č. j. -638, zrušil společné nájemní právo účastníků k Bytu a určil žalobkyni jeho výlučnou nájemkyní (výrok I), dále nepřiznal žalovanému náhradu za zrušené nájemní právo (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III, IV a V).

3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, č. j. -684, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2025, č. j. -700, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků (výrok II).

4. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť dovoláním zpochybněnou otázku zániku společného nájmu účastníků k Bytu trvalým opuštěním společné domácnosti žalobkyní odvolací soud vyřešil v intencích právních názorů vyslovených ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, č. j. -591, jimiž byl vázán.

5. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudky ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. , či ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. ) dovodil, že aby došlo k následkům předvídaným v ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů, a aby se poté, co žalobkyně trvale opustila společnou domácnost, výlučným nájemcem Bytu stal žalovaný, museli by účastníci vést společnou domácnost v Bytě, jehož byli společnými nájemci. Tak tomu ale v projednávané věci nebylo, neboť podle skutkových zjištění odvolacího soudu od roku 1996 účastníci žili v jejich domě v XY. Jelikož žalobkyně opustila společnou domácnost vedenou v tomto domě, a nikoli v Bytě, k zániku společného nájmu Bytu tím nedošlo a společnými nájemci Bytu tak zůstali oba účastníci.

6. Protože se skutkový základ věci nezměnil, dovolací soud nemá důvod se od těchto právních názorů odklonit – přes uplatněné dovolací námitky – ani v současné fázi řízení.

7. Dovolatelův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. , ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , je v této věci nepřípadný, neboť v prvních dvou citovaných rozhodnutích dovolací soud posuzoval situaci, v níž jeden z manželů (společných nájemců) opustil (v prvním případě dočasně, ve druhém případě trvale) společnou domácnost vedenou (právě) v bytě v jejich společném nájmu, a ve třetím situaci, v níž členové jedné a téže společné domácnosti bydleli střídavě ve více bytech. Nešlo tedy o situace srovnatelné s posuzovaným případem, v němž se účastníci nejprve společně odstěhovali z Bytu do jejich domu v XY, následujících pět let (pouze a jen) v něm (a nikoli tedy i v Bytě) vedli společnou domácnost, a poté se žalobkyně odstěhovala právě z této jejich společné domácnosti, tj. ze společné domácnosti vedené v uvedeném domě, a nikoli (též) v Bytě.

8. Jestliže tedy odvolací soud za popsané skutkové situace dovodil, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována se domáhat zrušení společného nájmu účastníků k Bytu, neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

9. Namítá-li dovolatel, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, vytýká soudům nižších stupňů vady řízení a v této části tak uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [jakož i k vadám uvedeným v , a b) a ], přitom dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

10. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle odmítl pro nepřípustnost.

11. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [ ] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. 8. 2025

Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu