Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1091/2025

20 Cdo 1091/2025-310

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného A. Ch., zastoupeného JUDr. Mgr. Zdeňkem Kopečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Šemberova 71/6, proti povinnému M. H., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, pro 954 408,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 3. 2022, č. j. -97, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 9. 2. 2022, č. j. -34, kterým Okresní soud v Přerově zamítl návrh povinného ze dne 13. 1. 2022 na zastavení exekuce. Podle odvolacího soudu v projednávané věci nedošlo k porušení zásady přiměřenosti při volbě způsobu vedení exekuce. Ta je vedena přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u a srážkami z důchodu povinného, což odpovídá výši vymáhané povinnosti při komplexním zvážení majetkové situace povinného s ohledem na to, do kdy lze na oprávněném ještě spravedlivě požadovat, aby posečkal s uspokojením. V poměrech povinného neexistuje jiný efektivní způsob exekuce. Pokud jde o částku 342 355 Kč sraženou z bankovního účtu povinného na základě exekučního příkazu soudního exekutora, je to exekučně postižitelný majetek, neboť nešlo o účet chráněný. Argumentace povinného (včetně výhrad vůči správnosti exekučního titulu) zastavení exekuce nemůže přivodit.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež následně (po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání) rozvedl ještě doplňujícími podáními. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, konkrétně zda exekuční soudy mohou posuzovat exekuční titul z pohledu, zda tento (resp. jeho naplnění) není zcela nepřípustné – v rozporu se zásadami demokratického právního státu, v daném případě spočívajícím v neústavní výši úroků, a pro případ takovéto nepřípustnosti exekuci (částečně) zastavit. Uvedl, že převažující část vymáhaného plnění představuje příslušenství pohledávky, a že úroky z prodlení činí ve svém souhrnu cca 13 milionů Kč. Podíl příslušenství i bez zohlednění nákladů odvolacího řízení činí 92,86 % z celkové vymáhané částky. Výše úroků je zcela zjevně nepřiměřená a neústavní. V probíhající exekuci spatřuje hrubou nespravedlnost i z toho důvodu, že výše úroků z prodlení byla zaviněna průtahy v nalézacím řízení, jejichž existenci uznalo i Ministerstvo spravedlnosti, které povinnému přiznalo odškodnění ve výši 211 000 Kč. Exekucí na úkor povinného se obohacuje oprávněný, který sám neposkytl povinnému žádné protiplnění, protože pohledávku nabyl postoupením. Nejvyšší soud sice v rozhodnutí sp. zn. nebo vyjádřil závěr, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu, následně však vyjádřil opačné stanovisko, že i v exekučním řízení se lze zabývat zásadními vadami exekučního titulu a na jejich základě zastavit výkon rozhodnutí, dochází-li výkonem k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti (srov. usnesení sp. zn. , , jimiž se přiklonil k závěrům Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu sp. zn. nebo ). Proto má být exekuce zastavena nejen do výše nepřiměřených úroků z prodlení, ale i stran vlastního vyčíslení meritu ve výši 954 408,93 Kč. Navrhl, aby dovolací soud exekuční řízení zastavil nebo zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

3. Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že dovolání není přípustné, neboť není dán údajný rozpor v rozhodovací praxi dovolacího soudu ohledně možnosti přezkumu exekučního titulu exekučním soudem. Ta je ustálena v názoru, že v exekučním řízení se lze zabývat zásadními vadami exekučního titulu a zastavit exekuční řízení, jsou-li dány takové okolnosti, pro které dalším prováděním dochází ke kolizi s procesními zásadami, k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. To ovšem nic nemění na tom, že v projednávané věci takové mimořádné okolnosti nenastaly. Poměr výše úroků z prodlení k výši jistiny je zde sice relativně vysoký, avšak to je dáno výlučně délkou prodlení povinného (trvajícího od 31. 12. 1996 do 25. 9. 2019). Úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, nejedná se zde tedy o případ aplikace nepřiměřeně vysoké sazby. Povinnému trvalo 23 let, než uhradil jistinu úvěru. V této exekuci již jde jen o vymožení jejího příslušenství (vymáhání jistiny bylo předmětem dřívější exekuce vedené podle odlišného exekučního titulu). Povinný mohl zkrátit délku prodlení a nemusel s úhradou jistiny čekat až na výsledek zdlouhavého nalézacího řízení. Délkou nalézacího řízení pak trpěl především oprávněný. Následky průtahů nalézacího řízení nelze přenášet na oprávněného tím, že by mu byla odepřena možnost domáhat se přisouzeného příslušenství. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

4. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též „ “.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. ). Dovolací soud není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. ).

8. Povinný přípustnost svého dovolání opírá o řešení (údajně dovolacím soudem rozdílně rozhodované) otázky možnosti zastavení exekuce, shledá-li exekuční soud, že provádění exekuce podle exekučního titulu vede ke kolizi se zásadami demokratického právního státu (zde konkrétně způsobené tvrzenou neústavní výší vymáhaných úroků). Tato námitka však přípustnost dovolání nezaloží, neboť uvedenou otázku odvolací soud napadeným rozhodnutím neřešil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ), nejde tedy o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodutí spočívá. Jak současně nadto plyne ze spisového materiálu, dovolatel tuto námitku vznáší nově až v dovolání (srov. odvolání povinného ze dne 23. 2. 2022 na č. l. 60 spisu). Nejvyšší soud k ní proto nemohl přihlížet, neboť v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ( ).

9. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 7. 2025

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu