Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 179/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného Mgr. Jaromírem Jašou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 1093/27, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -38892 ze dne 22. listopadu 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením odňal projednávání věci týkající se stěžovatele Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též "původní soud") a přikázal ji Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud"). Důvodem pro rozhodnutí je, že podaná obžaloba se výrazným způsobem dotýká Krajského soudu v Českých Budějovicích jak personálně, tak věcně.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 21. ledna 2022 a splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), spatřuje v napadeném usnesení zásah do svých práv na zákonného soudce, spravedlivý proces a práva na obhajobu.

3. Stěžovatel uvádí, že jeho obhájce při nahlížení do spisu (7. ledna 2022) náhodně nalezl návrh původního soudu ze dne 6. srpna 2021 na odnětí a přikázání věci jinému soudu podle § 25 trestního řádu. O návrhu, adresovaném původně Nejvyššímu soudu, rozhodl vrchní soud napadeným usnesením, které ale nebylo doručeno ani stěžovateli (přestože se dotýká jeho práv), ani jeho obhájci.

4. Stěžovatel dále poukazuje na rozsah věci (obžaloba směřuje proti 15 fyzickým a 5 právnickým osobám, spis má 88 svazků); s ohledem na to, že trestná činnost měla být páchána v letech 2012-2014, lze očekávat časově náročné dokazování, a proto považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné. S příslušností soudu se vypořádal i Ústavní soud, na jehož usnesení

sp. zn.

ze dne 16. října 2018 a

sp. zn.

ze dne 23. října 2018 (ústavní stížnost stěžovatele) odkazoval i dozorový státní zástupce. Pro aplikaci výjimky ze zásady zákonného soudce podle § 25 trestního řádu neexistovaly "důležité důvody", návrh je založen jen na nepodložených domněnkách o možném vztahu jednoho z obviněných k některým soudcům původního soudu; důležité důvody nebyly ani tvrzeny, natož prokázány. Není přezkoumatelné, proč byla věc přikázána právě krajskému soudu, a nikoliv například Městskému soudu v Praze; nelze ani vyloučit vztah některého z dalších obviněných k soudcům krajského soudu. Podle stěžovatele v řízení nebylo osvědčeno, že by nemohlo být dosaženo shodného výsledku i jiným postupem než přikázáním věci krajskému soudu [viz nález

sp. zn.

ze dne 5. března 2013 (N 38/68 SbNU 391)].

5. Právo na obhajobu stěžovatele mělo být porušeno tím, že o napadeném usnesení se jeho obhájce dozvěděl náhodou, nebylo mu umožněno k návrhu se vyjádřit či na něj reagovat. V uvedeném rozhodnutí i postupu obecných soudů spatřuje stěžovatel zásah do svých základních práv zakotvených v , 37 odst. 2 a 38 odst. 1 a 2d (dále jen ""), jakož i v a 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a navrhuje napadené usnesení zrušit.

6. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti a reaguje jen na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která zasahují základní ústavně zaručená práva, což v tomto případě nezjistil. Ne každý postup obecného soudu, který by i byl podle jednoduchého práva procesně nebo jinak vadný, zasahuje základní práva. V tomto případě sice ústavní soud zjistil porušení procesních předpisů při doručování napadeného usnesení, nikoliv však takové intenzity, že by to mělo vést k jeho zrušení.

7. Z lustra Ústavního soudu se podává, že proti napadenému usnesení vrchního soudu podali obsahově shodné ústavní stížnosti i další účastníci řízení, kteří k ústavní stížnosti přiložili i napadené usnesení. Z usnesení vyplývají důvody, které vedly vrchní soud k odnětí věci původnímu soudu a přikázání krajskému soudu (nepůsobilo by věrohodně, kdyby ve věci rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích, má-li se údajná trestná činnost týkat jeho činnosti rozhodovací). Ústavní konformitu předmětného rozhodnutí ověřil Ústavní soud již v usnesení

sp. zn.

ze dne 18. ledna 2022 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz), na které lze bez dalšího odkázat, neboť není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených (obdobně i usnesení

sp. zn.

a

sp. zn.

, obě ze dne 22. února 2022).

8. Ohledně doručení napadeného rozhodnutí Ústavní soud uvádí následující: Ústavní soud dotazem na krajský soud zjistil, že napadené usnesení bylo rozesláno dne 23. února 2022 (tedy až měsíc po podání ústavní stížnosti, po dotazu Ústavního soudu na datum doručení rozhodnutí), téhož dne je obdržel stěžovatel a dne 2. března 2022 i jeho obhájce. V předmětné věci bylo tedy usnesení o přikázání věci jinému soudu doručeno (oznámeno) až v průběhu řízení před Ústavním soudem, což lze považovat za procesní pochybení (srovnej § 137 odst. 1 trestního řádu). Díky své aktivitě se však stěžovatel dozvěděl o existenci napadeného usnesení dříve, na což reagoval podáním ústavní stížnosti, stejně, jako by mu bylo usnesení řádně doručeno. Stěžovateli tedy nebyla upřena ani lhůta, ani možnost proti usnesení vrchního soudu brojit. Jinými slovy - obecné soudy nedoručením usnesení nepostupovaly procesně správně, neporušily však ústavně garantovaná základní práva stěžovatele. Opožděné doručení napadeného usnesení nemůže být v tomto případě důvodem pro jeho zrušení, je-li doručované rozhodnutí ústavně konformní a byl-li naplněn materiální princip doručení (stěžovatel se o existenci doručované písemnosti včas dozvěděl a reagoval na ni).

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu