Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 373/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Via Chem Group, a.s., sídlem Opletalova 1603/57, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2021 č. j. -38892, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva na soudní ochranu a na zákonného soudce podle a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích obžalobu na konkretizované fyzické osoby a právnické osoby, mezi nimi i na stěžovatelku. Tento soud konstatoval, že obžaloba byla podána správně k místně příslušnému soudu, avšak existují více než zřejmé určité vazby obviněných na tento soud, kauza je veřejností sledována, a uzavřel, že by věc měla být projednána a rozhodnuta krajským soudem, ke kterému nemají obvinění, a ani obhájci, žádné osobní vazby. Proto předložil spis s návrhem na tzv. delegaci, tj. na odnětí a přikázání věci jinému soudu podle § 25 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). O návrhu adresovaném Nejvyššímu soudu rozhodl v souladu s uvedeným ustanovením Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") a napadeným usnesením věc odňal Krajskému soudu v Českých Budějovicích a přikázal ji Krajskému soudu v Praze. V odůvodnění uvedl, že předmětem rozhodnutí o delegaci je trestní řízení, v němž je jedna z obviněných bývalou soudkyní Krajského soudu v Českých Budějovicích, figuruje v něm zásadním způsobem osoba dalšího (a stále aktivního) soudce tohoto soudu, který byl v přípravném řízení vyslechnut jako svědek, a že nelze odhlédnout ani od svědectví dalšího konkretizovaného aktivního soudce tohoto soudu. Shrnul, že v dané věci nelze při rozhodování o delegaci pominout vazby soudců, kteří v tomto trestním řízení figurují jako obvinění a svědci, na jednotlivé soudce a zaměstnance Krajského soudu v Českých Budějovicích, což významně posiluje i fakt, že trestná činnost se v nikoli nepodstatné části měla odehrát "na půdě" tohoto soudu a přímo v souvislosti s jeho rozhodovací činností. Vrchní soud s ohledem na možnou podjatost soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích shledal důležité důvody pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Praze s ohledem na bydliště většiny svědků v Praze a ve Středočeském kraji.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka tvrdí, že pro rozhodnutí o odnětí a přikázání věci nejsou dány důvody, že je zásadní posouzení jejich důležitosti, neboť jde o zásah do práva na spravedlivý proces (sc. práva na řádný proces) a na zákonného soudce. Odůvodnění napadeného usnesení považuje za nepřezkoumatelné a nezákonné, za zatížené neobhajitelnou libovůlí a s odkazy na judikaturní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu podrobně polemizuje s jeho obsahem.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která je účastnicí řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka neměla žádné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je zásadně věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze v situaci, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

6. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že proti napadenému usnesení brojí samostatnými ústavními stížnosti další spoluobviněné osoby, jejichž argumentace jsou obsahově shodné. Jejich základem je nesouhlas stěžovatelů s odnětím věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích a jejím přidělením Krajskému soudu v Praze. Ústavní stížnost jednoho z obviněných Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 18. 1. 2022

sp. zn.

(pozn. všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) jako zjevně neopodstatněnou. Toto usnesení se vypořádalo s argumentací stěžovatele obdobnou argumentaci obsažené v nyní posuzované stížnosti (bod 6. a 7.), tudíž Ústavní soud na něj odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012

sp. zn.

a ze dne 21. 7. 2015

sp. zn.

).

7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu