Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 486/2025

20 Cdo 486/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného P. H., zastoupeného Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, proti povinné J. S., zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova č. 252, za účasti vydražitelky E. M., pro 5 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Roubala, Exekutorský úřad Jindřichův Hradec, pod sp. zn. 188 EX 109/23, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2024, sp. zn. , takto:

Dovolání povinné se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Roubala, Exekutorský úřad Jindřichův Hradec (dále jen „soudní exekutor“), ze dne 1. srpna 2024, č. j. 188 EX 109/23-716, jímž soudní exekutor mimo jiné udělil příklep vydražitelce k nemovité věci st. parc. č. XY, zastavěné ploše a nádvoří, jejíž součástí je stavba XY, rodinný dům, a parc. č. XY, ostatní ploše, parc. č. XY, zahradě, v k. ú. XY, obec XY, zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště XY, za nejvyšší podání ve výši 2 680 000 Kč.

Odvolací soud nepovažoval námitky povinné za způsobilé zvrátit udělení příklepu. Zdůraznil, že exekuční řízení probíhá v určitých fázích a nelze se v každé další fázi zabývat otázkami, které měly a mohly být řešeny v kterékoliv předcházející fázi. Povinnou popsanými skutečnostmi se soud prvního stupně i soud odvolací již opakovaně zabývaly, přičemž neshledaly podmínky pro zastavení exekuce. Odvolací soud rovněž nezjistil, že by při průběhu dražby došlo k porušení zákona či existovaly okolnosti, které by provedení dražby vylučovaly.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud odvolací soud neprovedl povinnou navrhované důkazy, ačkoliv posléze rozhodl v její neprospěch (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2020, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2003, sp. zn. ). Dražba, v níž byl udělen příklep k výše specifikované nemovité věci, se konala navzdory skutečnosti, že byl podán návrh na odklad a zastavení exekuce. Odvolací soud je přitom povinen zabývat se těmito námitkami i v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 15. srpna 2019, sp. zn. ). Odvolací soud rovněž v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu neshledal ve vedení exekuce kolizi s dobrými mravy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. května 2021, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. ). Oprávněný poskytl povinné (spotřebitelský) úvěr, ačkoliv si byl vědom její finanční situace (bez jeho součinnosti v podobě zprostředkování prodeje nemovitosti ve vlastnictví povinné nebyla schopna úvěr uhradit), a to za lichevních podmínek, neboť dluh povinné se během krátké doby prakticky dvojnásobil (do prodlení se přitom dostala vinou oprávněného, který záměrně prodej nemovitosti povinné neuskutečnil). V popsaném chování oprávněného povinná spatřuje podvodné jednání, samotný exekuční titul tak byl vydán v důsledku trestněprávního jednání. Soudy obou stupňů nadto pochybily, když k projednání věci nenařídily ústní jednání (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2006, sp. zn. ), neboť jsou zde splněny podmínky pro zastavení exekuce podle ustanovení (oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy, která je podkladem exekučního titulu). S ohledem na shora uvedené povinná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný podané dovolání nepovažoval za důvodné a navrhl, aby jej dovolací soud odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2017, sp. zn. ), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto.

Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 15. srpna 2011, sp. zn. , uvedl, že návrh na zastavení exekuce není sám o sobě vždy důvodem k odročení dražebního jednání; k jeho odročení je však třeba přistoupit vždy, jestliže je pravděpodobné, že návrhu soud vyhoví. V usnesení ze dne 9. května 2017, sp. zn. (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2018, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla Ústavním soudem dne 30. srpna 2018 pod sp. zn. odmítnuta), poté dovodil, že je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný, a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena). Obdobně lze postupovat i v případě, kdy byl návrh na zastavení exekuce podán po vydání rozhodnutí o příklepu, ovšem důvody pro zastavení zde byly již v době dražebního jednání a soud o nich věděl nebo alespoň vědět měl.

Podstata dovolacích námitek spočívá v tom, že i přes povinnou podaný návrh na odklad a zastavení exekuce proběhla dražba nemovité věci a vydražitelce byl udělen příklep. Odvolací soud nicméně v napadeném usnesení podrobně a přesvědčivě odůvodnil, proč nelze povinnou podaný návrh na zastavení a odklad exekuce považovat za důvodný, a shledat tak postup soudního exekutora při provádění dražby za rozporný se zákonem. Ze spisu plyne, že povinná opakovaně podává návrhy na odklad a zastavení exekuce vždy s velmi obdobnou argumentací (nepřiměřenost vedení exekuce, neplatnost a nevykonatelnost exekučního titulu, spotřebitelský charakter hmotněprávního závazku, který je podkladem pro vydání exekučního titulu v projednávané věci, a jeho neplatnost, neboť jej povinná uzavřela pod nátlakem). Okresní soud ve Vyškově pro účely přezkumu vykonatelnosti exekučního titulu exekuci usnesením ze dne 31. srpna 2023, č. j. -116, odložil. Povinná však následně nevyužila možnosti objasnit sporné skutečnosti účastnickým výslechem, a proto exekuční soud, vycházeje z obsahu spisu, rozhodl o pokračování exekuce. Další námitky povinné byly následně s negativním závěrem pravomocně vypořádány (nepřiměřenost vedení exekuce – usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. prosince 2023, č. j. -161, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2024, č. j. -173; spotřebitelský charakter a neplatnost hmotněprávního závazku pro uzavření pod nátlakem – usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. května 2024, č. j. -219). Jelikož povinná ve svém návrhu na odklad a zastavení exekuce ze dne 31. července 2024 opětovně uvedla tytéž skutečnosti, o nichž již bylo dříve pravomocně rozhodnuto (neplatnost a nevykonatelnost exekučního titulu, spotřebitelská povaha hmotněprávního závazku, nepřiměřenost vedení exekuce), jsou závěry učiněné v napadeném usnesení odvolacího soudu zcela v souladu s výše citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že pochybení odvolacího soudu taktéž nelze spatřovat ve skutečnosti, že k projednání odvolání nenařídil jednání, neboť o udělení příklepu bylo rozhodnuto v rámci elektronické dražby a věc bylo možno přezkoumat jen na podkladě zjištění z obsahu spisu exekučního soudu a exekutorského spisu, bez nutnosti provádět dokazování či šetření přesahující tento rámec (srov. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2021, sp. zn. ).

Dovolatelka v dovolání dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnou a povinnými se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a následující , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 4. 2025

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu