Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 698/2025

30 Cdo 698/2025-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobkyně E. V., zastoupené JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou, se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 30 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 10. 2024, č. j. -7, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2024, č. j. -12, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 30 000 000 Kč s příslušenstvím, přičemž tvrdila, že titulem žaloby je usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. , kterým došlo k porušení jejích práv, a tím ji vznikla majetková újma, jejíž náhrady se dožaduje.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 10. 2024, č. j. -7, odmítl podání žalobkyně ze dne 1. 9. 2024, včetně doplnění ze dne 1. 10. 2024 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Usnesení jak soudu prvního stupně, tak i odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním.

Dovolání Nejvyšší soud coby soud dovolací projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “

V posuzované věci žalobkyně dovoláním napadá nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale výslovně také rozhodnutí soudu prvního stupně, které v dovolacím řízení přezkoumávat nelze. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle právě citovaného ustanovení lze dovoláním napadnout pouze pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; podle ustanovení je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Jelikož funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání. Nejvyšší soud dovolací řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. 6. 2024, č. j. -371, podle a zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobkyně není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud podle , jako nepřípustné odmítl.

Procesněprávní otázka aplikace a , při jejímž řešení měl odvolací soud dle názoru žalobkyně pochybit, pokud navzdory tomu, že žaloba vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že je namístě tuto žalobu odmítnout, čímž se měl současně odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu představované usnesením ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá. Odvolací soud ve zde posuzované věci dospěl k závěru, že žaloba nebyla způsobilá k projednání, kdy žalobkyně sice vyčíslila částku, jíž se domáhá, nebylo však zřejmé, o jakou konkrétní škodu se má jednat, žalobkyně žádným způsobem nekonkretizovala mechanismus jejího vzniku ve vztahu k údajnému nezákonnému rozhodnutí. Žalobkyně dále dostatečně nevymezila předmět řízení po skutkové stránce tak, aby bylo zřejmé, o jakém konkrétním skutku má soud jednat. Nebylo ani postaveno najisto, zda na straně žalobkyně mělo dojít ke vzniku skutečné škody a v čem by tato škoda měla spočívat, případně, zda žalobkyni měla vzniknout škoda v podobě ušlého zisku. Pouhé vyčíslení konkrétní částky nebylo možné považovat za dostatečnou specifikaci vzniklé škody bez uvedení alespoň rámcového vymezení toho, v čem konkrétně měla tato škoda spočívat. Dle odvolacího soudu tak žaloba postrádala základní náležitosti, jejichž absence bránila dalšímu pokračování v řízení. Takovému závěru přitom nelze ničeho vytknout a je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, včetně judikatury, na kterou odkazuje žalobkyně v dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. , dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. ).

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ). Nejvyšší soud v té souvislosti jen pro úplnost doplňuje, že povinnost doručit žalobu žalovanému nastupuje jen v případě, že se jedná o žalobu projednatelnou, z níž žalovaný může seznat, co konkrétně je předmětem proti němu uplatněného nároku a následně posoudit zda vůbec, popř. v jakém rozsahu se žalobě bude bránit.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2025

JUDr. David Vláčil předseda senátu