Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
76B3A1D08A099525C1258C62004D314B.html
HTML · 13.88 KB
No categories available
27 Cdo 3503/2024
27 Cdo 3503/2024-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky JUDr. Zdeňky Nocarové, Ph.D., bytem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, PSČ 110 00, zastoupené Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Zakšínská 615/17, PSČ 190 00, za účasti LE PUCERON SE, se sídlem v Praze 1, Voršilská 2085/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29037450, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře přijatých při výkonu působnosti valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 30/2016 , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2024, č. j. 7 Cmo 88/2024 -257, takto:Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2023, č. j. 81 Cm 30/2016 -240, přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), do pravomocného skončení řízení ve věci o vydání jednoho kusu akcie společnosti vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 128/2018 (v níž je rovněž řešena otázka vlastnictví akcií společnosti).
3. K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
5. Závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyl dán důvod pro přerušení řízení, neboť vyčkávání výsledku ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 128/2018 (dále jen „vedlejší řízení“) není z hlediska hospodárnosti řízení účelné, a proto je na místě, aby si otázku vlastnictví akcií společnosti soud v projednávané věci vyřešil předběžně sám, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu přijatou při výkladu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. Z té se podává, že:
1) Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
2) Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.
3) I ve vztahu k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o. s. ř. o. s. ř. ).
Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014 , uveřejněný pod číslem 107/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013 , ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014 , ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014 , ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5393/2015 , nebo ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017 , a v něm citovanou judikaturu.
6. Přihlížeje k délce řízení v projednávané věci, jakož i k tomu, že toto řízení již bylo po značnou dobu přerušeno (říjen 2016 až prosinec 2022), nelze názoru odvolacího soudu ohledně neúčelnosti přerušení řízení – ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu – ničeho vytknout.
7. Na uvedeném nemůže ničeho změnit argumentace dovolatelky, podle které odvolací soud (nesprávně) konstatoval, že pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je nutné, aby ve vedlejším řízení byla dána totožnost účastníků. Dovolatelka totiž opomíjí, že takový závěr odvolací soud neučinil; s odkazem na § 159a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. pouze dovodil, že rozhodnutím ve vedlejším řízení (jehož se společnost neúčastní) nebude společnost vázána, a proto se z hlediska procesní ekonomie nejeví vyčkání tohoto rozhodnutí důvodným. Rovněž tato úvaha je v souladu s judikaturou (k závaznosti rozhodnutí a otázek v nich řešených pak srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1045/2009 , či ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 669/2014 ).
8. Namítá-li dovolatelka v dovolání údajnou vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, dovolací soud připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; sama o sobě tato vada není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Nadto v projednávané věci lze uzavřít, že řízení uvedenou vadou nepřezkoumatelnosti netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu