Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2557/2024

-479

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce Yellow Dragon Enterprise, LLC, se sídlem v Sheridanu, 1095 Sugar View Drive, Suite 500, WY 82801, USA, IČO 2020-000913195, zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Ivančicích, Biskoupky č. 33, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 98/4, IČO 72080043, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2023, č. j. -416, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2023, č. j. -416, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

2. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. ). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části, neboť v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

3. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, a alespoň stručné uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

4. Uvedeným požadavkům dovolání v posuzované věci nevyhovuje.

5. Dovolatel pouze vyjadřuje prostý nesouhlas s tím, jak odvolací soud vyřešil otázku (ne)existence zástavního práva, namítá-li, že „rozhodčí nález, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný, má účinky totožné s účinky pravomocného soudního rozhodnutí“, že rozhodce „v rozhodčím řízení plní roli rozhodovacího orgánu místo soudu“, že odvolací soud „zjevně vycházel toliko z jazykového výkladu pojmu ‚státní orgán‘“, že „ode dne účinnosti (1.1.1995)…je nutno i pravomocný rozhodčí nález považovat za rozhodnutí státního orgánu“, že se „nelze … ani ztotožnit se závěrem vyloženým v usnesení Nejvyššího soudu č.j. -193 ze dne 5.11.2021“, že „pokud by i byla K. T. omezena v nakládání s nemovitostí a v katastru nemovitostí byla o této skutečnosti vyznačena odpovídající poznámka, je nabyvatel nemovitosti, společnost URTENA, SE, chráněn principem materiální publicity, neboť i při vědomí tohoto omezení správní soud svým pravomocným rozhodnutím (rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2014, č. j. -56 …) autoritativně nařídil katastrálnímu úřadu, aby provedl záznam vlastnického práva pro společnost URTENA, SE na základě předmětného rozhodčího nálezu“, a že „překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) vytváří i pravomocný rozhodčí nález“. Z velké (z hlediska obsahu převažující) části potom dovolání obsahuje obsáhlé citace komentářové a jiné odborné literatury, které se vztahují i k otázkám, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

6. Je zřejmé, že podstatou dovolání je nesouhlas dovolatele se závěry vyslovenými v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2015, č. j. -84, a v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j.8 -60, jimiž byla otázka vzniku zástavního práva k předmětným nemovitostem na základě rozhodnutí správce daně vyřešena (soudy zde dospěly k závěru, že správce daně nepochybil, pokud zřídil zástavní právo k nemovitostem K. T., která byla v době jeho zřízení vlastníkem nemovitostí, k nimž bylo zástavní právo zřízeno, neboť nedošlo k nabytí jejich vlastnictví obchodní společností URTENA, SE na základě rozhodčího nálezu, jenž není rozhodnutím státního orgánu); jak se již v této věci vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. , „nemůže soud v řízení vedeném podle stejnou otázku, která byla vyřešena rozhodnutím soudu v řízení vedeném podle (ustanovení a následující ), vyřešit jinak (zde tedy otázku vzniku zástavního práva)“.

7. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry přitom k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , a z judikatury Ústavního soudu srov. například usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ). K založení přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

8. V části, ve které směřuje proti výrokům III a IV rozsudku odvolacího soudu, v nichž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle něhož dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2025

JUDr. Pavel Malý předseda senátu