Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 100/2025

30 Cdo 100/2025-32

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 105 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 7. 2024, č. j. -7, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2024, č. j. -17, takto:

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.

III. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 23. 6. 2024, jež byla Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručena dne 26. 6. 2024, domáhal vůči žalované zaplacení částky 105 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jejíž vznik měl souviset s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022, č. j. -52.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 7. 2024, č. j. -7, uvedenou žalobu odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

4. Obě tato rozhodnutí, a to v celém jejich rozsahu, napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

5. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. , podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a , podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle a věty první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).

6. Dále se Nejvyšší soud zabýval tím, zda se ve zbývající části, jež směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jedná o dovolání přípustné.

7. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

8. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. V části, v níž podané dovolání směřuje proti výroku II usnesení odvolacího soudu, jakož i proti jeho výroku I, pokud jím byl potvrzen výrok II usnesení soudu prvního stupně, tedy proti výrokům, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné, neboť tak stanoví

10. Procesněprávní otázka týkající se náležitostí podané žaloby a účasti žalované na procesu odstraňování jejích vad, při jejímž řešení měl odvolací soud podle žalobcova názoru pochybit, pokud navzdory tomu, že žaloba vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že je tuto žalobu namístě odmítnout, a to bez toho, aby tato žaloba byla doručena žalované, čímž se měl odvolací soud současně odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu představované jeho usnesením ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládá.

11. Svým závěrem, že žaloba není pro své vady spočívající v absenci náležitostí vyžadovaných a způsobilá k věcnému projednání, se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud žalobce v této žalobě nespecifikoval, jakou konkrétní škodu požaduje po žalované nahradit, jak došlo ke vzniku této škody a jakou roli v této souvislosti sehrálo v žalobě označené rozhodnutí Městského soudu v Praze, s nímž žalobce vznesený požadavek spojil, a jak žalobce dospěl k vyčíslení svého žalobního požadavku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , a ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. , z nichž poslední dvě uvedená rozhodnutí se nadto týkala téhož žalobce). Námitka, kterou žalobce v rámci vymezené dovolací otázky současně zpochybnil správnost postupu spočívajícího v nedoručení předmětné žaloby žalované, pak nejenže nepostihuje případnou újmu na procesních právech dovolatele (v důsledku čehož by ani odlišné řešení této otázky nemohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí), ale zároveň se i míjí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, s níž je zpochybňovaný postup plně v souladu (jak patrno např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ).

12. Podrobil-li žalobce v podaném dovolání kritice též postup odvolacího soudu, kterým na základě zjištění, že žalobce podáváním velkého množství obdobně neurčitých žalob již inicioval řadu soudních řízení, v rámci nichž se mu již opakovaně a bezúspěšně dostalo poučení o tom, jaké jsou nezbytné obsahové náležitosti žaloby a jak nedostatky v těchto náležitostech odstranit, potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby i za situace, kdy žalobce nebyl navzdory znění soudem prvního stupně k odstranění těchto vad žaloby vyzván, pak k případným vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud podle věty druhé přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Tato podmínka však, jak bylo vyloženo výše, v posuzovaném případě splněna není. Uvedený postup nadto plně respektuje závěry vyslovené např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. , které se taktéž týká totožného žalobce.

13. Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Bez významu pro posouzení dané věci je tudíž ta část dovolání, jejímž prostřednictvím se žalobce pokusil svůj žalobní požadavek dodatečně blíže objasnit (tj. část III bod 5 dovolání).

14. Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání v jeho zbývající části podle , 2 odmítl jako nepřípustné.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 2. 2025

Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu