Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 44/2025

21 Cdo 44/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného J. Š., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Láníkem, advokátem se sídlem v Brně, Květná č. 171/11, proti povinnému L. Š., zastoupenému Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 388/8, pro 5 000 000 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o určení ceny nemovitých věcí, vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Pražákova č. 1024/66a, pod sp. zn. 159 EX 00937/20, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. srpna 2024, č. j. -119, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 9. 8. 2024, č. j. -119, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Pražákova č. 1024/66a (dále jen „soudní exekutor“ nebo „exekutor“) ze dne 25. 5. 2022, č. j. 159 EX 00937/20-070, kterým exekutor určil výslednou cenu nemovitých věcí a jejich příslušenství, které ve výroku specifikoval částkou 6 680 000 Kč. Odvolací soud shledal, že výsledná cena stanovená exekutorem podle závěrů znaleckého posudku znalecké společnosti STATIKUM s. r. o. je odpovídající s tím, že znalecký posudek je zpracován řádně. Námitky povinného proti závěrům tohoto posudku odvolací soud neshledal důvodnými.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání povinný. Přípustnost a důvodnost dovolání odvozuje od skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a jednak jde o otázky, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Podle dovolatele jde o otázky, 1) zda je exekutor „povinen v usnesení o ustanovení znalce … rozlišovat, zda ustanovuje znalce jakožto fyzickou osobu … nebo znaleckou kancelář“, 2) „… zda pokud ustanoví namísto znalce jakožto fyzickou osobu znaleckou kancelář … má tato skutečnost dopad na znalecký posudek …“, a 3) zda exekutor může ustanovit znaleckou kancelář, aniž by se jednalo o zvlášť obtížný případ. Dále namítl nesprávnost postupu odvolacího soudu spočívající v neprovedení navržených důkazů (nájemních smluv). Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Navrhl odklad právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu.

3. Oprávněný navrhl zamítnutí dovolání s tím, že usnesení odvolacího soudu je správné.

4. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Dovolání povinného neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

8. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. ). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání.

9. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. rozh. obč.); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

10. Povinný v kontextu shora uvedeného rozboru nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.

11. Otázky, tak jak je v dovolaní povinný vymezuje, mají spíše akademický charakter bez vlivu na správnost usnesení odvolacího soudu.

12. K dovolatelem předneseným námitkám lze uvést následující.

13. Pakliže zákon ( ) v ustanovení stanoví, že po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství cenou obvyklou, je zřejmé, že pod pojmem „znalec“ se rozumí každý, kdo je oprávněn vykonávat znaleckou činnost, tedy znalci (jako fyzické osoby), znalecké kanceláře a znalecké y [srov. ustanovení a 2, , o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)].

14. Z uvedeného vyplývá, že odpověď na otázky dovolatele pod body 1) a 2) obsahu dovolání (viz jeho reprodukce v bodě 2 tohoto odůvodnění) vyplývá přímo ze zákona, resp. její řešení je zcela zjevné a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, a dovolání je zjevně bezdůvodné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , nebo z recentních rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2024, sp. zn. ).

15. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka pod bodem 3) obsahu dovolání, neboť úvahu soudního exekutora o tom, kterého konkrétního znalce ustanoví, není možno přezkoumat, aniž by zároveň nebyly tvrzeny věcné důvody, které by příslušného znalce z podání znaleckého posudku diskvalifikovaly (podjatost znalce, nesprávná specializace apod. – srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. ).

16. Ostatně úvaha exekutora, zda ustanovit znalcem znaleckou kancelář, není z hlediska ustanovení zcela zjevně nepřiměřená, neboť předmětem ocenění byla poměrně atypická nemovitost, a navíc se oceňoval pouze spoluvlastnický podíl.

17. Pakliže dovolatel v části dovolání (srovnej bod IV obsahu dovolání, ve kterém dovolatel poukázal na skutečnost, že „… povinný předložil nájemní smlouvy a fotografie faktických vad …“) uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a ze kterého nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení , jde o námitku, která přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládá. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

18. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení odmítl.

19. Dovolatel navrhl odklad právní moci usnesení odvolacího soudu; Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Uvedené závěry je možno analogicky uplatnit i ve vztahu k návrhu na odklad právní moci. Návrhem dovolatele na odklad právní moci se proto Nejvyšší soud nezabýval.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 2. 2025

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu