Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3406/2024

30 Cdo 3406/2024-277

USNESENÍ

GEORGE DENNIS s. r. o.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 94 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2024, č. j. -246, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou původně domáhala zaplacení částky 311 667 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , jež se týkalo určení pravosti pohledávky žalobkyně ve výši 700 000 Kč (přihlášené do konkurzního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. ). Posuzované řízení pro žalobkyni skončilo dne 8. 5. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2020, kterým soud vyhověl návrhu žalobkyně, aby na její místo do řízení vstoupil postupník její pohledávky (žalobkyně postoupila svou pohledávku za částku 35 000 Kč). Předmětné řízení tedy pro žalobkyni trvalo více než 16 a půl roku. Poté, co bylo v této věci rozhodnuto zrušujícím rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. , je předmětem řízení pouze částka ve výši 94 000 Kč s příslušenstvím.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 1. 2024, č. j. -200, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 311 667 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 3 300 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 18. 6. 2024, č. j. -246, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé pod bodem I co do částky 70 500 Kč s příslušenstvím, dále co do částky 23 500 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 5. 2021 do zaplacení, a co do částky 217 667 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně zrušil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 43 140 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I v části, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 70 500 Kč s příslušenstvím, včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uzavřel, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Předpoklady přípustnosti dovolání je třeba vymezit pro každý dovolací důvod zvlášť (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ).

Tento přístup byl potvrzen i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. 460/2017 Sb., kde Ústavní soud mimo jiné uvedl, že stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání. Není tedy v rozporu s d, pokud v případě, že dovolatel tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu podané dovolání odmítne. V bodě 46 stanoviska pléna sp. zn. zároveň Ústavní soud zdůraznil, že odmítnutí dovolání pro vady není postupem přehnaně formalistickým pouze proto, že si možný vztah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a judikatury Nejvyššího soudu mohl Nejvyšší soud posoudit či dovodit sám, tím by totiž byl účel právní úpravy v zcela popřen a ústavně konformní požadavek na vymezení, v čem spatřuje dovolatel splnění předpokladů přípustnosti dovolání, by ztratil svůj význam.

Žalobkyně v podaném dovolání vymezila několik právních otázek, aniž však ve vztahu ke každé z nich uvedla, kterou z variant přípustnosti dovolání upravených v považuje za splněnou. Žalobkyně v části B) dovolání vymezila přípustnost jednotlivých dovolacích otázek tak, že tyto mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, aniž by specifikovala, od kterého svého řešení dané otázky se má Nejvyšší soud odchýlit. Vznesla-li žalobkyně otázku, zda v případě, že by bylo obecně pravdivé všeobecné (nepodložené) tvrzení o velmi nízkém uspokojení přihlášených pohledávek v konkurzu, bylo akceptovatelné a spravedlivé, aby žalovaná coby stát, svým „selháním“ zajistit věřitelům v rámci konkurzu řádné uspokojení jejich pohledávek, odůvodňoval svá stanoviska k zadostiučinění nepatrným významem řízení (viz str. 7 dovolání), pak žalobkyně k této otázce nevymezila přípustnost dovolání vůbec, přičemž nelze považovat za způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, pokud žalobkyně v části IV. dovolání u téže otázky současně uvedla více předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , když z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. ). Dovolání žalobkyně nelze tudíž v této části věcně projednat, neboť trpí vadami, které nebyly ve lhůtě stanovené v odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Polemizuje-li žalobkyně v části A) dovolání s tím, v jakém rozsahu mohla očekávat uspokojení své pohledávky v konkurzním řízení, jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem ( ).

Pokud žalobkyně nesouhlasí s tím, že odvolací soud stanovil výši základní částky na 15 000 Kč za rok řízení, pak tato námitka přípustnost dovolání podle rovněž nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud vyšel z rozmezí základních částek uvedeného ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , publikovaném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a při stanovení základní částky přihlédl k individuálním okolnostem daného případu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. , ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. , ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. ). Kritérium celkové délky řízení dle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), bylo odvolacím soudem zohledněno právě při stanovení základní částky zadostiučinění v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu.

Otázka posouzení významu předmětu řízení pro žalobkyni přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť se při jejím řešení odvolací soud neodchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. , v této věci, pokud zjišťoval z následného průběhu konkurzního řízení, jakou částku mohla žalobkyně důvodně k uspokojení své pohledávky získat (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 132/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 2. 2025

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu