Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3412/2024

21 Cdo 3412/2024-300

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci zástavní věřitelky IT credit, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 502/50, IČO 26444437, zastoupené Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Wittgensteinova č. 1217/2b, proti zástavním dlužníkům 1) P. P., a 2) J. P., zastoupené JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 159/56, o soudní prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2024, č. j. -133, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozhodl ve výroku I usnesení ze dne 11. 1. 2024, č. j. -133, o návrhu zástavních dlužníků na přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Jako nejblíže společně nadřízený soud ve smyslu , 3 návrh zamítl. Oba zástavní dlužníci podali dovolání i proti tomuto výroku, přehlížejíce, že neupravuje funkční příslušnost pro projednání dovolání proti rozhodnutí krajského soudu, který rozhodoval jako soud nadřízený. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 ve Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. ), na jehož existenci nic nemění nesprávné poučení o přípustnosti dovolání poskytnuté nadřízeným soudem; Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil ( , ).

Dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2024, č. j. -133, v části směřující proti výroku II tohoto usnesení, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Na dovolateli předložených otázkách, zda je soud oprávněn rozhodnout o přípustnosti vedlejšího účastenství, aniž by navrhovanému vedlejšímu účastníku zaslal výzvu ke vstupu do řízení, a zda právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení má prokazovat účastník řízení, který navrhl jeho vstup do řízení, napadené rozhodnutí nezávisí, respektive odvolací soud při jejich řešení rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a své rozhodnutí založil na závěru, že účelem návrhu zástavních dlužníků na vstup tří vedlejších účastníků do řízení (konkrétně Evropského investičního fondu, Evropské komise a Evropského inspektora ochrany údajů), který zástavní dlužníci učinili den před jednáním soudu prvního stupně, je pouze obstrukce řízení a oddálení vydání rozhodnutí v této věci, neboť je zjevné, že navrhovaní vedlejší účastníci na výsledku řízení nemají právní zájem.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vyložil, že předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. Pojem „právní zájem“ na výsledku řízení není v blíže specifikován. Zákonodárce tak ponechává na úvaze soudu v každém jednotlivém případě, aby podle konkrétních okolností projednávané věci sám posoudil, zda takový zájem je dán či nikoli. O právní zájem na výsledku řízení jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., nebo jeho usnesení ze dne 21. 12. 2016, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.). Uvedené závěry vychází i z judikatury Ústavního soudu. K výkladu pojmu „právní zájem“ na výsledku řízení se Ústavní soud vyjádřil například v nálezu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. , v němž dále uvedl, že zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní, a nezatěžovat tak zbytečně řízení. Dospěl-li tedy odvolací soud v napadeném rozhodnutí k závěru, že návrh zástavních dlužníků na přistoupení vedlejších účastníků do řízení je pouze obstrukčním návrhem, neboť je dle soudů evidentní absence jakéhokoli právního zájmu navržených subjektů na výsledku řízení, od judikatury dovolacího soudu se neodchýlil.

Nad rámec právního posouzení odvolacího soudu lze uvést, že již dříve dospěl dovolací soud k závěru, že aplikace ustanovení je v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy podle ustanovení a násl. z. ř. s. vyloučena (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2020. sp. zn. , nebo ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání zástavních dlužníků v této části podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení ve věci nekončí, nerozhodoval dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení. V této souvislosti je dále vhodné připomenout, že s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. , je porušením práva na soudní ochranu ( d) a principu rovnosti účastníků řízení ( d), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 1. 2025

Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu