Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3355/2022

21 Cdo 3355/2022-315

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci zástavního věřitele J. Z., narozeného dne XY, bytem XY, Italská republika, zastoupeného JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Revoluční č. 724/7, a zástavní dlužnice Our House, s. r. o. se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Bílkova č. 869/12, IČO 27394042, zastoupené Mgr. Michalem Hanšpachem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Hybernská č. 1009/24, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2022, č. j. -261, takto:

Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, č. j. -261, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr, že vedlejší účastenství může přicházet v úvahu jen v řízení sporném a v řízení o soudním prodeji zástavy je z povahy věci vyloučeno] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Standardní judikatura se shodla na závěru, že vedlejší účastenství může přicházet v úvahu jen v řízení sporném, neboť jen ve sporu proti sobě vystupují dvě strany s protichůdnými zájmy; v tzv. nesporném řízení, v němž jeho účastníci nejsou vzájemně v pozici protistran a soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, aniž by byl omezen skutečnostmi, které uvádějí účastníci (§ 20 odst. 1 z. ř. s.), je z povahy věci vyloučeno (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 73/1999 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod č. 148/2008 v časopise Soudní judikatura,usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. pod č. 111/2016 v časopise Soudní judikatura,usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. ). K názorům publikovaným v uvedených rozhodnutích se i ve vztahu k řízením podle , o zvláštních řízeních soudních, přihlásil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. .

Řízení v projednávané věci lze považovat za řízení tzv. nesporné, neboť (jak dovodila stabilní judikatura) povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze 25. 7. 2017, sp. zn. ).

Z uvedeného Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že byť zástavní věřitel a zástavní dlužník mají (obecně) protichůdné zájmy, povaha řízení o soudní prodej zástavy neumožňuje, aby se (v procesním slova smyslu) tato kontradikce projevila, vedlejší účastenství je tak i zde z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. ); oznamuje-li proto v takovém řízení třetí osoba, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na kterékoliv straně, rozhodne soud o nepřipuštění takového účastenství formou usnesení, které má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné [srov. ustanovení z. ř. s., ] – k tomu srov. též již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. .

Namítá-li zástavní dlužnice, že vstup vedlejší účastnice do řízení je nutný, „aby společnost Amira mohla zabránit vzniku újmy na straně Zástavního dlužníka, kterého se Zástavní věřitel snaží ‚nepřátelsky převzít‘ a ukončit tak procesní obranu Zástavního dlužníka“ a že „případná újma by se projevila i v majetkové sféře společnosti Amira, která je 100% společníkem Zástavního dlužníka“, pak přehlíží, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy neumožňuje, aby se protichůdné zájmy účastníků jakkoli projevily, pouze požaduje osvědčení zákonem požadovaných skutečností.

Nejvyšší soud proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 2. 2023

JUDr. Pavel Malý předseda senátu