Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2955/2024

28 Cdo 2955/2024-362

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Davidem Babincem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jaromíra Vejvody 1397, proti žalovanému J. S., zastoupenému JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, o zaplacení 850 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 3. 2024, č. j. -300, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Babince, advokáta se sídlem v Praze 5, Jaromíra Vejvody 1397.

Odůvodnění:

2. Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho celém rozsahu podal dovolání žalovaný (dále také jen „dovolatel“). Co do jeho přípustnosti odkázal na , (dále jen „ “), co do důvodu na , namítaje, že „oba soudy věc nesprávně právně posoudily a věc by měla být rozhodnuta jinak“. Navrhuje, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá.

3. Rozhodné znění , , pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

4. Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

6. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání – srov. větu první

7. K vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“).

8. V usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , nebo v usnesení ze dne 25. 8. 2014, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že „dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Spatřuje-li snad dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.“

9. K zákonnému požadavku uvést, v čem dovolatel spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (ve smyslu ), způsobu jeho naplnění a jeho vazbě k ochraně základních práv a svobod, dále srovnej i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.), nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ; z nichž současně vyplývá, že požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je odlišný od uvedení dovolacího důvodu ( a 3 ) a není tedy naplněn již tím, že dovolatel uvede důvod dovolání (viz bod 39 odůvodnění odkazovaného stanoviska).

10. Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek. Mělo-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (srov. znění ), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.

11. Při benevolentnějším přístupu k dovolání co do jeho náležitostí, posuzovaného potud i z obsahového hlediska [lze-li z dovolání dovodit, že jeho přípustnost je spatřována i v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce určení osoby povinné (obohacené), ve sporu pasivně legitimované k vydání bezdůvodného obohacení, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. ], je možno k argumentaci dovolatele – v rámci zkoumání přípustnosti dovolání prizmatem kritérií uvedených v – uvést i tolik, že ve světle oběma soudy uvažovaných skutkových okolností se soudy učiněné právní posouzení ustálené rozhodovací praxi nikterak neprotiví. K námitce dovolatele odkazující na označené rozhodnutí dovolacího soudu (rozsudek sp. zn. ), s níž se vypořádával již odvolací soud, lze opětovně konstatovat, že s jeho závěry – pro odlišnost skutkových předpokladů a následně řešené právní otázky – napadené rozhodnutí v kolizi není (nejde zde o situaci, že by žalobce plnil na závazek jiné osoby, kdy účet žalovaného byl toliko sjednaným platebním místem, bez toho, že byl by k plnění přiveden donucením, hrozbou či lstí); k tomu dále srovnej i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. , nebo i odvolacím soudem odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. , která – ovšem stejně tak jako rozsudek sp. zn. akcentují, že i v případě závazku z bezdůvodného obohacení vzniklého plněním i podle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí aktivní a pasivní věcná legitimace zásadně toliko smluvním stranám (srov. o. z.), nejsou-li ovšem splněny předpoklady pro aplikaci některé z výjimek dle o. z., kdy se lze bezdůvodného obohacení domáhat i vůči třetí osobě.

12. Má-li dovolatel za nesprávný odvolacím soudem učiněný závěr o tom, zda a kým byl žalobce přiveden lstí k plnění, jde o polemiku nikoliv již s právním posouzením věci, nýbrž s učiněnými skutkovými zjištěními, která v dovolacím řízení není relevantní (nenaplňuje způsobilý dovolací důvod dle věty první a tedy nemůže založit ani přípustnost dovolání). Nadto Nejvyšší soud neshledal, že by odvolacím soudem přijaté skutkové konkluze bylo lze kvalifikovat jako excesivní (že by při zjišťování skutkového stavu soudy nerespektovaly příslušné procesní principy a že by zjištění vykazovala extrémní rozpor s provedenými důkazy; z nich lze ostatně poukázat i na výsledky trestního řízení, z nichž se podává, že k vylákání plnění od žalobce došlo podvodným jednáním s žalobcem kontrahující osoby, jakož i na zjištění soudu o podílu žalovaného coby majitele účtu na vzniku bezdůvodného obohacení, jenž ohledně přijímaného plnění nebyl v dobré víře a k jeho přijetí mu nesvědčil jiný /vlastní/ právní důvod). Ani případná následná dispozice obohaceného se získanými prostředky (vydal-li je například další osobě) – poukazuje-li na tuto skutečnost dovolatel – sama o sobě (nadto při absenci dobré víry v oprávněnost získaných hodnot) v zásadě ničeho nemění na jeho pasivní věcné legitimaci k vydání bezdůvodného obohacení a mohla by mít význam ve vztahu mezi žalovaným a osobou, jíž příslušné majetkové hodnoty žalovaný poskytl (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. ).

13. Se shora uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání – poměřováno hledisky dle – v přítomné věci nebyly naplněny. Odvolací soud se napadeným rozsudkem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, jím vydané rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené nebo dovolacím soudem rozhodované rozdílně, a nejde ani o případ, kdy si v rozhodování dovolacího soudu již vyřešená otázka vyžaduje jiné posouzení.

14. Přestože v dovolání uvádí, že je podává proti rozsudku odvolacího soudu v jeho celém rozsahu (proti všem jeho výrokům), vůči výrokům o náhradě nákladů řízení (jež patrně zmiňuje jako výroky závislé na rozhodnutí ve věci samé) dovolatel žádnou dovolací argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání (srov. ) – nevznáší, nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v části o nákladech řízení je přípustnost dovolání vyloučena (srov. ).

15. Proto Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (srov. a 2 ).

16. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a ; dovolání žalovaného bylo odmítnuto a k nákladům (k náhradě oprávněného) žalobce, jenž se prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů vyjádřil k dovolání (úkonem učiněným před 1. 1. 2025), patří odměna advokáta ve výši 11 700 Kč, spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta v částce 300 Kč [ , , , a a 4 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024; k tomu srov. čl. II – přechodné ustanovení – ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 1. 2025

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu