Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3682/2016

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

ProInterier s.r.o.

Sonotech SG s.r.o.

, se sídlem v Ostravě, Hasičská 551/52, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25900021, zastoupené JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, o zaplacení 114 067,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2016, č. j. -275, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2016, č. j. -275, se zrušuje a věc sevrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky z titulu ceny za dílo – dodávku a instalaci zdvojené podlahy v budově Českého rozhlasu, ke které mělo dojít v červnu roku 2006. Žalobkyně tvrdila, že předmětné dílo zhotovila na výzvu žalované, která byla zhotovitelem společnosti Intersono SG a.s. (dále jen „Intersono“), jež následně předala dílo Českému rozhlasu.

Rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) ze dne 18. 6. 2015, č. j. -239, soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětná podlaha byla v budově Českého rozhlasu žalobkyní skutečně provedena, aniž by však mezi účastnicemi řízení byla platně uzavřena ústní či písemná smlouva. Práce, jež žalobkyně pro žalovanou v budově Českého rozhlasu provedla, je proto nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení podle a násl. (dále jen „obč. zák.“).

Soud prvního stupně dále konstatoval, že bezdůvodným obohacením na straně žalované nemůže být hodnota či cena díla provedeného žalobkyní pro třetí subjekt, ale jen to, co žalovaná získala. V řízení však nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakou částku za provedené podlahy získala Intersono od Českého rozhlasu, ani zda a případně jakou částku Intersono za provedení předmětných podlah zaplatila žalované. Právě tato částka by přitom podle soudu prvního stupně představovala to, o co by se žalovaná vůči žalobkyni bezdůvodně obohatila. Soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala, zda a kolik bylo žalované za předmětné podlahy zaplaceno.

Žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání.

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním posouzením soudu prvního stupně, že mezi účastnicemi řízení nebyla platně uzavřena smlouva o dílo a jejich vztah je třeba posoudit podle § 451 a násl. obč. zák. V řízení bylo podle odvolacího soudu prokázáno, že žalobkyně skutečně provedla práce, o kterých se žalovanou jednala a které měly být předmětem neexistující smlouvy o dílo. Český rozhlas měl uzavřenu smlouvu o dílo s Intersono, přičemž zhotovení podlahy bylo do této smlouvy zahrnuto. Český rozhlas také potvrdil, že podlaha byla provedena a byla mu ze strany Intersono předána.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že jelikož mezi účastnicemi řízení nebyla platně uzavřena smlouva o dílo a budova, ve které byla zdvojená podlaha zhotovena, nebyla ve vlastnictví žalované, nemohlo bezdůvodné obohacení žalované spočívat ve zhodnocení budovy Českého rozhlasu, ale pouze v prospěchu, který v důsledku zhotovení podlah získala. Bezdůvodné obohacení na straně žalované však mohlo podle odvolacího soudu vzniknout tak, že Český rozhlas zaplatil za tyto podlahy Intersono, která za ně dále zaplatila žalované.

Odvolací soud nepřisvědčil žalobkyni, že za daného skutkového stavu představuje výši bezdůvodného obohacení obvyklá cena díla, jak byla stanovena znaleckým posudkem. V posuzovaném případně může být podle odvolacího soudu bezdůvodným obohacením na straně žalované jen to, co v důsledku plnění provedeného žalobkyní získala, nikoliv však více. Zda a kolik žalovaná získala, však v řízení prokázáno nebylo, neboť žalobkyně s ohledem na svůj právní názor i přes poučení soudu prvního stupně v tomto směru ničeho netvrdila ani nenavrhla žádné důkazy.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost podle (dále též jen „ “) spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci podle

Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně posoudil rozsah a výši bezdůvodného obohacení, pokud konstatoval, že jeho výší by byla částka, kterou by žalovaná obdržela od svého odběratele za plnění, jež přijala od žalobkyně. Dovolatelka plnila žalované bez právního důvodu (na základě neexistující smlouvy), výše bezdůvodného obohacení na straně žalované je proto podle ní dána „objektivizovanou hodnotou“ toho, co obdržela žalovaná od dovolatelky, přičemž je nepodstatné, jak žalovaná s tímto plněním dále naložila. V této souvislosti dovolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. .

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Při řešení otázky rozsahu a výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolání je tedy přípustné podle a je i důvodné.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. větu první ). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou [dovolací důvod podle ].

Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

V rozsudku ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že „rozsah práva na vydání bezdůvodného obohacení není dán tím, jaká majetková újma vznikla jinému, nýbrž jaký majetkový prospěch získal obohacený v okamžiku jeho získání (předmětem bezdůvodného obohacení není hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo). Na povinnost toho, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, nemá vliv, co se s předmětem bezdůvodného obohacení stalo poté, co jej obohacený získal (zda jej např. zničil) a nezáleží ani na tom, zda a popř. v jakém rozsahu v době rozhodování soudu obohacenému ještě nějaký prospěch zůstal.“

Závěr, že z hlediska rozsahu a výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení je rozhodný okamžik vzniku bezdůvodného obohacení (přijetí plnění bez právního důvodu), a nikoli to, jak obohacený s plněním dále naložil, či to, zda (a jakým způsobem) je následně zpeněžil, zaujal Nejvyšší soud i v jiných svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. či rozsudek ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. ), a nemá důvod se od něj odchýlit ani v nyní projednávané věci. Pro zjištění rozsahu a výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení tedy není určující to, zda (a jak) ten, kdo přijal plnění bez právního důvodu, s tímto plněním v rámci dodavatelského řetězce dále naložil, a zda, kolik a od koho dostal za toto plnění zaplaceno, jak nesprávně uvedl odvolací soud.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle byl dovolatelkou uplatněn právem.

Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo vadami uvedenými v , a b) a , ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. druhou větu ), bez nařízení jednání ( věta první ) zrušil rozsudek odvolacího soudu ve věci samé (včetně závislého výroku) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( a 2 ).

Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že správný není ani názor dovolatelky, podle nějž věcnou pasivní legitimaci ve vztahu z bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu mají pouze účastníci domnělé (neexistující) smlouvy. Věcnou legitimaci ve vztahu z bezdůvodného obohacení adresně stanoví pouze § 457 obč. zák., podle něhož je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Toto ustanovení se však uplatní toliko v případě neplatné či zrušené smlouvy, nikoli v případě bezdůvodného obohacení získaného plněním přijatým bez právního důvodu. V posledně jmenovaném případě je totiž pasivně věcně legitimovaným účastníkem (účastníkem povinným obohacení vydat) ten, kdo plnění bez právního důvodu přijal a bezdůvodně se tak obohatil. Aktivní věcnou legitimací je pak nadán ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( část první věty za středníkem ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 1. 2017

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu