Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 186/22

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti P. Š., zastoupeného advokátkou Mgr. Martinou Vévodovou, sídlem tř. Spojenců 689/3, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2021 č. j. -1351, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práva zaručeného d.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. ze dne 30. 3. 2021 uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry. Usnesením č. j. -1318 ze dne 22. 7. 2021 Městský soud v Praze prvostupňový rozsudek zrušil a nově rozhodl tak, že se trestní stíhání stěžovatele z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. b), písm. c) trestního řádu zastavuje. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením k dovolání nejvyššího státního zástupce usnesení městského soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle Nejvyššího soudu nebyly pro zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. b), písm. c) trestního řádu splněny podmínky.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud přijal takový výklad trestního řádu, v jehož důsledku došlo k rozšíření podmínek pro zastavení trestního stíhání o podmínky další, které zákonodárce vůbec nestanovil. Tím Nejvyšší soud podle stěžovatele vybočil z mezí a zásad spravedlivého procesu, neboť nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád.

Jak je patrné, ústavní stížnost brojí proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu obsahujícímu pokyn, aby městský soud o věci znovu jednal a rozhodl. Ústavní soud přitom ve své judikatuře opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem (srov. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Tento princip je promítnut v , podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a vyplývá i z y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoli pouze úkolem Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Ústavní soud proto, až na výjimky, v nichž případnou neústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení (srov. nález

sp. zn.

ze dne 4. 3. 2004, usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006, usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2011). Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom podle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá uzavřenost předmětného stádia řízení ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2011).

Úkolem Ústavního soudu zásadně není měnit či napravovat případná pochybení orgánů činných v trestním řízení v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán po pravomocném skončení celé věci k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci.

Usnesení napadené posuzovanou ústavní stížností nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci samé, nýbrž jde o procesní rozhodnutí, jímž se navrací kauza do stádia řízení před odvolacím soudem, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá práva. Již proto je ve světle výše uvedeného nutno učinit závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 3. 2021).

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2022

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka