Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2094/2024

27 Cdo 2094/2024-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce V. P., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Kahounem, advokátem, se sídlem v Jesenici, Mladíkov 1045, PSČ 252 42, proti žalovaným 1)P. B., 2)Z. B., a 3)P. B., všem zastoupeným JUDr. Jitkou Růžičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Kováků 1077/9, PSČ 150 00, o určení vlastnictví a vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2024, č. j. -70, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. -45, ve znění usnesení ze dne 29. 11. 2023, č. j. -52, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky číslo 1432/10 umístěné v budově č. p. XY postavené na pozemku parc. č. XY a spoluvlastnického podílu o velikosti 147/2710 na společných částech domu č. p. XY a spoluvlastnického podílu o velikosti 147/2710 na pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY, obec XY (dále jen „nemovitost“) [výrok I.], zamítl žalobu na vyklizení nemovitosti (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

4. Nejvyšší soud přijal při výkladu , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, následující závěry:

1) Ke vzniku dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků dohody a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný, a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení.

2) Dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřená podle ustanovení § 230 obch. zák. nemusí mít písemnou formu.

3) Zásadně není vyloučeno, aby účastníci uzavřeli smlouvu zčásti písemně a zčásti ústně. Uvedený závěr se plně prosadí také ve vztahu ke smlouvám o převodech členských práv a povinností v bytových družstvech.

4) Ačkoli tedy platí, že jednou z obligatorních obsahových náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu je i stanovení toho, zda je převod úplatný, či bezúplatný, je nutné respektovat, že v písemné části smlouvy nemusí být zachyceno, zda jsou členská práva a povinnosti převáděny za úplatu, či bezúplatně.

Srov. důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 31/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 31/2012“), dále zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. , ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. .

5. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož druhá žalovaná a třetí žalovaný (coby nabyvatelé) dne 24. 11. 2006 platně uzavřeli s J. P. (coby převodkyní) Dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu NOVÉ DRUŽSTVO KAFKOVA UL. PRAHA 6 (dále jen „Dohoda“), kdy předmětem převodu byla členská práva a povinnosti včetně práva nájmu k (v Dohodě specifikovanému) bytu, přičemž bezúplatnost převodu byla mezi stranami sjednána konkludentně, je v souladu se shora citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

6. Na uvedeném nemůže ničeho změnit námitka dovolatele, podle níž měl odvolací soud s ohledem na datum uzavření Dohody posuzovat její nezbytné náležitosti podle judikatury Nejvyššího soudu reprezentované rozsudkem ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. , a nikoliv dle (shora citovaného) usnesení R 31/2012, kterým byly závěry této judikatury překonány. Dovolatel totiž přehlíží, že při výkladu časových účinků vývoje judikatury platí jako východisko tzv. incidentní retrospektivita nových právních názorů, tedy jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. ). Za situace, kdy žaloba byla podána dne 8. 2. 2023, nemohlo být legitimní očekávání žalobce nijak narušeno aplikací judikatorních závěrů přijatých v R 31/2012 ke dni 19. 10. 2011, jež jsou nyní v praxi dovolacího soudu – pro poměry právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 – zcela ustáleny.

7. Přípustnost dovolání nemůže založit ani argumentace dovolatele, podle níž ujednání o bezúplatnosti převodu mezi stranami nebylo v řízení dostatečně prokázáno. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

8. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávné posouzení splnění podmínek pro vydržení členského podílu (zpochybňuje-li dobrou víru nabyvatelů), pomíjí, že odvolací soud uzavřel, že druhá žalovaná a třetí žalovaný nabyli podíl na základě platně uzavřené Dohody, nikoliv vydržením. Dovolatelem vymezená otázka dobré víry nabyvatelů tak dovolání přípustným nečiní, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na jejím řešení nezávisí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).

9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 12. 2024

JUDr. Filip Cileček předseda senátu