Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1846/2024

23 Cdo 1846/2024-206

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Jany Sitařové, se sídlem v Rýmařově, Bednářská 150/10, identifikační číslo osoby 73178187, zastoupené JUDr. Adamem Bartoškem, advokátem se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 221/28, proti žalované Euro Group Moravia s.r.o., se sídlem v Tučapech 444, identifikační číslo osoby 26810794, zastoupené JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 67/11, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2024, č. j. -157, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění:

1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 8. 2023, č. j. -135, zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pod sp. zn. ze dne 20. 3. 2023 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2024, č. j. -157, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle , , (dále jen „ “) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.

4. Žalobkyně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, popř. aby zrušil též rozsudek soudu prvního stupně.

5. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné, a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a ), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné.

7. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

8. Ustanovení stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

9. Pokud vyžaduje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání a dovolací soud splnění těchto náležitostí posuzuje, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

10. Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Tuto povinnost dovolatel splní, koncipuje-li své dovolání tak, aby z jeho obsahu bylo zřejmé, kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle jeho názoru odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nebo která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , dále též jen R 4/2014).

11. Proto k přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byly řádně vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , či ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Dovolací soud rovněž není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. ).

12. Tomuto zákonnému požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála v té části svého dovolání, v níž namítá, že se odvolací soud v napadeném rozhodnutí odklonil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. , „při hodnocení zavinění či vyvolání domněnky zastoupení žalobkyní“. Touto námitkou dovolatelka neformuluje žádnou konkrétní právní otázku, na níž by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo, nýbrž pokračuje v polemice se závěry odvolacího soudu o tom, zda dovolatelka vlastní vinou vyvolala či nevyvolala u žalované domněnku existence zmocnění. Přitom pouhá polemika dovotelky s tím, že tyto závěry mají být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (srov. R 4/2014).

13. Pro úplnost pak lze uvést, že dovolací soud v citovaném rozsudku sp. zn. uvedl, že domněnka zmocnění může být vyvolána nejen výslovným konkrétním prohlášením zmocnitele, že určitá osoba je oprávněna za něj jednat, ale i jiným jednáním zmocnitele, z něhož (i ve spojitosti s dalšími okolnostmi) může adresát právního úkonu v dobré víře dovozovat, že určitá osoba je oprávněna za zmocnitele jednat. Odvolací soud přitom v napadeném rozhodnutí zdůvodnil, z jakých konkrétních jednání dovolatelky mohla žalovaná (v dobré víře) dovozovat existenci zastoupení dovolatelky při uzavření předmětné rozhodčí smlouvy.

14. Samotné skutkové závěry odvolacího soudu o okolnostech zakládajících vznik domněnky (dobré víry) žalované o zastoupení dovolatelky pak dovolacímu přezkumu nepodléhají (srov. R 4/2014).

15. Dovolací soud dále posoudil, zda je dovolání ve zbývajícím rozsahu přípustné.

16. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

17. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

18. Dovolání není přípustné.

19. Otázka dovolatelky, zda pro uzavření rozhodčí smlouvy jménem žalobkyně v jejím zastoupení bylo třeba vystavení plné moci v písemné formě podle , , (dále též jen „o. z.“), přípustnost dovolání nezakládá, neboť na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

20. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na závěru, že by žalobkyně udělila V. S., který jménem žalobkyně rozhodčí smlouvu se žalovanou uzavřel, řádnou plnou moc splňující formální náležitosti podle o. z. Odvolací soud naopak uzavřel, že žalobkyně vzhledem ke konkrétním zjištěným skutečnostem (jež přezkumu dovolacího soudu nepodléhají, srov. ) vyvolala u žalované dojem, že V. S. k zastupování při uzavření rozhodčí smlouvy zmocnila, v důsledku čehož byla žalovaná při uzavření rozhodčí smlouvy v dobré víře, že za žalobkyni jedná osoba oprávněná, a žalobkyně se tudíž nemůže podle o. z. dovolávat nedostatku zmocnění na straně V. S.

21. Nejvyšší soud přitom ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

22. Svými námitkami, že soud prvního stupně neposkytl dovolatelce dodatečnou lhůtu k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc a k podání návrhů na provedení důkazů podle a že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neformuluje dovolatelka žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž namítá vady řízení. Námitka vady řízení ovšem sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá, neboť vadami řízení se dovolací soud zabývá podle pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod č. 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. , ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. , či ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. ), což není případ projednávané věci.

23. Pro úplnost lze doplnit, že dovolatelka svojí argumentací nevymezuje ani tzv. kvalifikovanou vadu řízení mající za následek zásah do ústavního práva dovolatelky na spravedlivý proces podle d. Dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud shledal v tamním řízení s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. , zásah do ústavního práva účastnice na spravedlivý proces, se týkal situace, kdy žádost účastnice o prodloužení lhůty nebyla zařazena do procesního spisu, zůstala soudy zcela opomenuta, nebylo jí ani fakticky vyhověno ani o ní jakkoliv rozhodnuto, přičemž vyjádření účastnice, podané v rámci jí navrženého prodloužení lhůty, bylo posouzeno jako podání učiněné po koncentraci soudního řízení. O takovou situaci se však v projednávané věci nejednalo.

24. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalobkyně odmítl podle částečně pro vady a částečně pro nepřípustnost.

25. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s odůvodněn.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2024

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.

předseda senátu