Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3428/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Veroniky Křesťanové a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Miroslava Klatovského, zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem, sídlem Arne Nováka 3/4, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, č. j. -558, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2023, č. j. -541, a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. 5. 2019, č. j. -343, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti IFIS investiční fond, a. s., sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, a Petra Lejnara, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně (dále jen " ") a Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, okresní soud stěžovaným usnesením částečně zastavil exekuci, jejímž vedením byl dne 12. 12. 2013 pověřen soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno-venkov (výroky I. a II.). Okresní soud současně zamítl návrh stěžovatele, jakožto povinného, na zastavení exekuce ve zbývajícím rozsahu (výrok III.).

3. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval , který rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III. potvrdil.

4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

5. Stěžovatel s těmito závěry obecných soudů nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých základních práv zaručených , a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i ústavních principů zakotvených v a y. Předkládá přitom obdobné námitky, které uplatnil již v průběhu předchozího řízení, tj. v jím podaném dovolání i odvolání. Obecným soudům tudíž opětovně vytýká, že nezastavily nařízenou exekuci, ačkoliv IFIS investiční fond, a. s. (dále jen "oprávněná") nesplnila svou povinnost předložit kvalifikovanou u pro nařízení exekuce prokazující, že ke splnění podmínky vykonatelnosti exekučního titulu došlo předtím, než byl podán exekuční návrh (pozn. Ústavního soudu: jednalo se o u ve smyslu a exekučního řádu, jež by potvrdila, že ze strany předchůdce oprávněné došlo ve prospěch stěžovatele formou úvěru k poskytnutí finančních prostředků), resp. že tuto povinnost splnila až téměř 10 let po nařízení exekuce. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že obecné soudy oprávněnou opětovně vyzvaly k předložení důkazů, čímž dle jeho názoru překročily meze své poučovací povinnosti vyplývající z ustanovení a narušily rovnost účastníků řízení.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí obecných soudů a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

7. Jádrem stěžovatelovy argumentace je nesouhlas s procesním postupem krajského soudu, který dle jeho názoru překročil meze své poučovací povinnosti.

8. Ústavní soud ovšem shora reprodukované námitky nepovažuje za případné. Stěžovatel totiž přehlíží, že postupoval striktně v mezích zákonné úpravy, která vyžaduje, aby soud při výkonu rozhodnutí poskytnul účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech (srov. ). Tato poučovací povinnost plyne rovněž z judikatury obecných soudů, na niž ostatně odkázal (srov. usnesení krajského soudu, bod 4 a zde citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. , v němž tento soud výslovně vytýká exekučnímu i odvolacímu soudu, že neposkytly oprávněnému v řízení o zastavení exekuce poučení o povinnosti uvedené v exekučního řádu ve spojení s ).

9. Postup krajského soudu, souladný - jak plyne z předchozího odstavce - s judikaturou Nejvyššího soudu, dostojí rovněž požadavkům plynoucím z nálezové judikatury zdejšího soudu, který vyžaduje poučení za situace, v níž je "třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky" (srov. nález ze dne 25. 6. 1997,

sp. zn.

; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). O takový případ se jednalo i nyní, neboť oprávněné bylo nutno umožnit, aby v průběhu exekučního řízení v rámci obrany proti zastavení exekuce doložila kvalifikovanou u, že ke splnění podmínky vykonatelnosti exekučního titulu došlo předtím, než byl podán exekuční návrh. Vyjádřeno ještě jinak, byla-li v nyní posuzovaném exekučním řízení exekuce nařízena, navzdory tomu, že oprávněná ve svém návrhu nedoložila potřebnou u podle , soudy měly povinnost poučit ji o vadě procesního úkonu a vyzvat ji k předložení této y. Přesně to také učinil, přičemž jeho postup, včetně navazujících procesních úkonů zahrnujících mj. přerušení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu, s. 2) aproboval rovněž Nejvyšší soud.

10. Ústavní soud tudíž v postupu obecných soudů neshledal cokoliv nezákonného a tím méně pak protiústavního, co by odůvodnilo uplatnění jeho kasační pravomoci. Připomíná přitom své předchozí závěry, v nichž zdůraznil, že postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, tak jako ve stěžovatelově věci, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností a přehodnocovat jejich právní či skutkové závěry. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byl-li by jejich postup natolik vybočující, že by překročil meze ústavnosti, což se nicméně v nyní posuzovaném případě nestalo (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn.

).

11. Lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces, resp. na soudní ochranu, jehož se stěžovatel nyní dovolává, není a logicky ani být nemůže nárokem na úspěch ve věci či na rozhodnutí podle představ toho kterého účastníka řízení.

12. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu