Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 9/24

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ammann Czech Republic s. r. o., se sídlem Náchodská 145, Nové Město nad Metují, zastoupená Mgr. Jakubem Šotníkem, advokátem se sídlem Šikulova 190/17, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. října 2023, č. j. -38, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že jím byla porušena její základní práva zaručená , odst. 5 a , odst. 2 d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že správce daně dodatečným platebním výměrem stěžovatelce doměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ve výši 3 111 440 Kč a sdělil výši penále ve výši 20 % z částky doměřené daně ve výši 622 288 Kč. K odvolání stěžovatelky dodatečný platební výměr změnilo Odvolací finanční ředitelství (dále jen "žalovaný"), a to tak, že v důsledku zohlednění daňové ztráty vyměřené za zdaňovací období 2010 doměřenou daň snížilo na částku 0 Kč.

3. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, na jejímž základě Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. -246, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší správní soud následně stěžovaným rozsudkem shledal kasační stížnost žalovaného důvodnou. Rozsudek krajského soudu proto podle věty první (dále jen " ") zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Stěžovatelka s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a napadá jej ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých shora rubrikovaných základních práv. Stručně řečeno rozporuje závěr Nejvyššího správního soudu, že výdaje vynaložené stěžovatelkou na licenční poplatky za těžké hutní stroje ve výši 12 375 826 Kč nepředstavují daňově uznatelné výdaje ve smyslu věty první , o daních z příjmů.

6. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené .

7. Ústavní stížnost dle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně toliko vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práv poskytuje. Přímo v ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základních práv jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. pouze tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

8. V souladu s vyjádřenou zásadou subsidiarity (řízení o) ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním procesním prostředku ochrany práv. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení. Je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní (srov. usnesení ze dne 30. 5. 2019,

sp. zn.

, bod 10; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Ústavní soud proto opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti za situace, kde existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému orgánu veřejné moci k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

, ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

, či ze dne 25. 8. 2020

sp. zn.

].

9. V nyní posuzované věci stěžovatelka brojí proti rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věc se proto nalézá (opět) ve stadiu řízení o správní žalobě před krajským soudem, v němž stěžovatelka může bránit svá práva. Dále tak může činit, bude-li to třeba, podle nastalé procesní situace v řízení o opravných prostředcích, které jí zákon ) poskytuje, a posléze i v řízení o ústavní stížnosti, v níž může uplatnit své námitky, které uvedla v nyní posuzované ústavní stížnosti. Stěžovatelka proto dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Řízení není pravomocně skončeno, nadále probíhá řízení před krajským soudem a nelze proto z důvodu subsidiarity ústavní stížnosti připustit, aby o téže věci běželo souběžně řízení před Ústavním soudem.

10. Za dané situace je ústavní stížnost stěžovatelky "předčasná", resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem (samostatného) ústavního přezkumu podle . V tomto kontextu je třeba pro úplnost uvést, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle . Ani Ústavní soud výjimečné okolnosti odůvodňující prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti podle uvedeného ustanovení v nyní posuzované věci neshledal. Konečně, v nyní posuzované věci není relevantní ani judikatura zdejšího soudu, jež z důvodu procesní ekonomie připouští v případě kasačních rozhodnutí obecných soudů přezkoumat námitky týkající se tvrzeného zásahu do základního práva na zákonného soudce (srov. např. usnesení ze dne 8. 10. 2019

sp. zn.

, body 13-16).

11. Ústavní soud konečně dodává, že v dané věci nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), jelikož Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do ústavně zaručených práv stěžovatelky (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno a ohledně kterého budou vyčerpány veškeré zákonem garantované procesní prostředky obrany (srov. např. usnesení ze dne 22. 6. 2009,

sp. zn.

). Ústavní soud na tomto místě připomíná, že ačkoliv je ústavní stížnost zásadně přípustná jen proti konečnému rozhodnutí ( ), není tím vyloučeno, aby se v rámci jeho přezkumu uplatnily námitky směřující nejen k tomuto rozhodnutí, nýbrž i k celému dosavadnímu průběhu řízení. Vlastní ústavněprávní posouzení se tak může týkat i všech předchozích rozhodnutí, jež byla v tomto řízení vydána, včetně kasačního rozsudku Nejvyššího správního soudu, aniž by bylo podstatné, že přímo proti nim ústavní stížnost nyní přípustná není (srov. nález ze dne 18. 9. 2012

sp. zn.

].

12. Proto soudkyně zpravodajka ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2024

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

soudkyně zpravodajka