Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 259/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Jiřího Rysa, zastoupeného JUDr. Petrem Waldhansem, advokátem, sídlem Veslařská 347/250, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -22 ze dne 16. listopadu 2023, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -41 ze dne 5. října 2022, rozhodnutí státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2020/201295-332/1 ze dne 3. prosince 2020 a rozhodnutí generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce č. j. 5059/1.10/15-28 ze dne 28. srpna 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě, státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí a generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků a správních rozhodnutí. Tvrdí, že jimi správní orgány a soudy porušily jeho základní práva zaručená a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a a 95 y (dále jen " ").

2. Generální inspektor Státního úřadu inspekce práce (dále jen "služební orgán") napadeným rozhodnutím rozhodl o skončení služebního poměru stěžovatele a o odbytném ve výši devítinásobku stěžovatelova měsíčního platu. Státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí napadeným rozhodnutím odvolání stěžovatele zamítla a rozhodnutí potvrdila.

3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Shledal, že zákonné předpoklady pro skončení služebního poměru stěžovatele podle , o státní službě, byly splněny. Bylo tomu tak vzhledem k pravomocnému rozhodnutí služebního orgánu o zařazení žalobce mimo výkon služby z organizačních důvodů a marnému uplynutí doby k nalezení jiného vhodného místa pro stěžovatele. Upozornil, že k předmětu řízení není relevantní jednání žalobce dne 2. ledna 2020 (dostavení se k výkonu služby na pracoviště). Uzavřel, že při určení výše odbytného služební orgán správně vycházel z výše platu a platového tarifu, který stěžovateli náležel ke dni 31. prosince 2019, tj. okamžiku zrušení služebního místa v důsledku systemizace.

4. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II a III). Připomněl, že již ve věci zařazení stěžovatele mimo výkon služby, o které rozhodoval rozsudkem č. j. -24 ze dne 15. listopadu 2023, vypořádal s argumentací stěžovatele a vysvětlil mu, že jím zastávané služební místo bylo zrušeno ke dni 31. prosince 2019 a ke dni 1. ledna 2020 neexistovalo. Dostavil-li se stěžovatel dne 2. ledna 2020 na služební působiště za účelem výkonu služebních úkolů, nemohl tento právní stav zvrátit. Svému jednání přikládal právní význam, který nemělo. Proto ani výpočet odbytného nevycházel z platového tarifu náležejícího k tomuto datu. Při posouzení naplnění předpokladů ke skončení služebního poměru, posouzení výše odbytného a vypořádání se s námitkami nesouvisejícími s předmětem řízení se ztotožnil se závěry krajského soudu.

5. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně. Stěžovatel vypočítává deset námitek proti rozhodnutí krajského soudu spočívajících v chybějícím či nedostatečném odůvodnění či vypořádání se s jeho námitkami zejména k výši platu a k podkladům pro určení výše odbytného v kontextu jeho výkonu závislé práce dne 2. ledna 2020. Hodnocením průběhu tohoto dne namítá flagrantní porušení a násl. a podává výklad pojmu závislá práce. Pracoval-li ten den fakticky, vykonával závislou práci a jeho místo nemohlo být zrušeno. Nedostavil-li by se, měl by absenci a zaměstnavatel by mu nevyplatil odbytné. Tvrdí, že namísto přezkumu faktického stavu věci zastávaly správní orgány a soudy dogma, že nemohl tento den vykonávat práci na zrušeném služebním místě. Považuje to za nebezpečný precedent a popření vlastní činnosti zaměstnavatele. Skončení služebního poměru z organizačních důvodů vnímá jako šikanózní jednání zaměstnavatele. Namítá, že porušení zásad řádného procesu, obecně závazných právních předpisů a lhůt způsobilo zrušení jeho služebního poměru (místa), existenční problémy, a nadále jej poškozuje.

6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ], je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele proti napadeným rozhodnutím a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

8. Ústavní soud shledal, že správní orgány i soudy učinily dostatečná skutková zjištění, vypořádaly se s argumentací stěžovatele a dospěly k logickým právním závěrům. Ty odůvodnily ústavně konformním způsobem. Stěžovatel vznesl již v řízení před správními orgány a soudy podstatnou část své argumentace, která nicméně postrádá ústavněprávní rozměr. Stěžovatel se tudíž snaží učinit z Ústavního soudu další instanci obecné justice, jíž není.

9. Ústavní soud dodává, že se ztotožňuje s právními názory správních soudů, že faktický výkon práce nezakládá vznik nebo trvání pracovněprávního/služebního vztahu a na to navázaná práva a povinnosti. Jestliže stěžovatel vykonával práci poté, co bylo jeho služební místo zrušeno, a on byl navíc i několikrát s touto skutečností a následným postupem (zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů a stanovení platu, možnost převedení na jiné vhodné služební místo během této doby) seznámen, činil tak ze své vůle. Ústavní stížnost je jen pokračujícím nesouhlasem stěžovatele se zrušením služebního místa a následným skončením služebního poměru. Na právním stavu však faktické jednání stěžovatele a popírání skutečnosti nemůže nic změnit.

10. Dovolává-li se stěžovatel porušení y, je třeba poznamenat, že Ústavní soud již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidlo fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva konkrétním jednotlivcům [srov. nálezy

sp. zn.

ze dne 29. května 1997 (N 66/8 SbNU 149) a

sp. zn.

ze dne 17. září 1997 (N 104/9 SbNU 9)].

11. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu