Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 258/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Jiřího Rysa, zastoupeného JUDr. Petrem Valdhansem, advokátem sídlem Veslařská 347/250, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -24 ze dne 15. 11. 2023, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -74 ze dne 5. 10. 2022, rozhodnutí státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2020/32478-332/1 ze dne 3. 6. 2020 a rozhodnutí generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce č. j. 5059/1.10/15-17 ze dne 2. 1. 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě, státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí a generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle a a 2 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Generální inspektor Státního úřadu inspekce práce ("služební orgán") rozhodl o zařazení stěžovatele mimo výkon služby z organizačních důvodů a určil mu plat na 80 % dosavadního měsíčního platu podle , o státní službě. Státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí odvolání stěžovatele zamítla.

3. Krajský soud v Ostravě ("krajský soud") žalobu stěžovatele zamítl. Nejvyšší správní soud ("NSS") následně zamítl stěžovatelovu kasační stížnost a v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že stěžovatelem zastávané služební místo bylo služebním předpisem zrušeno ke dni 31. 12. 2019, dne 1. 1. 2020 tedy neexistovalo a stěžovateli nepříslušel žádný platový tarif. Dostavil-li se stěžovatel dne 2. 1. 2020 na služební působiště za účelem výkonu služebních úkolů, nemohl tento právní stav zvrátit; svému jednání přikládal neexistující právní význam. Vzhledem k tomu, že služební místo zastávané stěžovatelem bylo zrušeno ke dni 31. 12. 2019, byla pro stanovení částky ve smyslu § 62 odst. 2 zákona o státní službě rozhodná výše platu náležející stěžovateli tento den. Rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby bylo vydáno až 2. 1. 2020. Za mezidobí, kdy stěžovatel ještě nebyl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, ale již nezastával služební místo, neboť již bylo zrušeno (tedy za den 1. 1. 2020), náležel stěžovateli podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě plný plat. NSS dále uvedl, že zákon o státní službě neposkytuje státním zaměstnancům jistotu zachování stávajícího služebního místa. Bylo-li služební místo zastávané stěžovatelem zrušeno, zařazení stěžovatele mimo výkon služby z organizačních důvodů (za situace, kdy nebylo nalezeno pro stěžovatele vhodné volné služební místo) odpovídalo zákonné úpravě.

4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel vypočítává deset námitek proti rozhodnutí krajského soudu spočívajících v chybějícím či nedostatečném odůvodnění či vypořádání se s jeho argumenty, jež se týkaly zrušení jeho služebního místa, výkonu práce dne 2. 1. 2020, diskriminačního a šikanózního jednání vůči stěžovateli a jeho profesní výkonosti. Správní orgán podle stěžovatele nemohl rozhodnout o zrušení služebního místa formou služebního předpisu, odvolací orgán měl rozhodnout v zákonem stanovené lhůtě a nemělo být pominuto falšování zdravotní dokumentace ohledně nařízené lékařské prohlídky.

5. Hodnocením průběhu dne 2. 1. 2020 stěžovatel namítá flagrantní porušení a násl. a podává výklad pojmu závislá práce. Pracoval-li stěžovatel ten den fakticky, vykonával závislou práci a jeho místo nemohlo být zrušeno. Nedostavil-li by se, měl by absenci a zaměstnavatel by mu nevyplatil odbytné. Tvrdí, že namísto přezkumu faktického stavu věci zastávaly správní orgány a soudy dogma, že nemohl vykonávat práci na zrušeném služebním místě, což považuje za nebezpečný precedent. Skončení služebního poměru z organizačních důvodů vnímá stěžovatel jako šikanózní jednání zaměstnavatele; namítá, že porušení zásad řádného procesu, obecně závazných právních předpisů a lhůt způsobilo zrušení jeho služebního poměru (místa), existenční problémy, a nadále jej poškozuje.

6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ], je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

7. Ústavní soud zhodnotil ústavní stížnost stěžovatele proti napadeným rozhodnutím a stejně jako v související věci vedené pod

sp. zn.

dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, nýbrž jen opakuje argumenty, které již správní soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly v napadených rozhodnutích. Ústavní soud se ztotožňuje s právními názory správních soudů, že faktický výkon práce nezakládá vznik nebo trvání pracovněprávního/služebního vztahu a na to navázaná práva a povinnosti. Vykonával-li stěžovatel práci poté, co bylo jeho služební místo zrušeno, a on byl s touto skutečností seznámen, činil tak ze své vůle. Ústavní stížnost je jen pokračujícím nesouhlasem stěžovatele se zrušením místa a následným skončením služebního poměru; na právním stavu však faktické jednání stěžovatele a popírání skutečnosti nemůže nic změnit.

11. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu