Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2827/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů: a) FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG, reg. č. FL-0001,030.270-0, sídlem Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, a b) Hans Adam II. von und zu Liechtenstein, zastoupených Dr. Erwinem Hanslikem, advokátem, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2024 č. j. -2431, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. září 2023 č. j. -2287 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2022 č. j. -1876 ve znění usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. ledna 2023 č. j. -1990, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, 1. České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, 2. České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, 3. České republiky - Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, sídlem Kaplanova 1931/1, Praha 11 - Chodov, 4. České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, 5. České republiky - Ministerstva obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 - Hradčany, 6. státní příspěvkové organizace Národní památkový ústav, sídlem Valdštejnské náměstí 162/3, Praha 1 - Malá Strana, 7. podniku Ředitelství silnic a dálnic, s. p., sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 - Nusle, 8. právnické osoby Správa železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 - Nové Město, 9. podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové - Nový Hradec Králové, 10. podniku Vojenské lesy a statky ČR, s. p., sídlem Pod Juliskou 1621/5, Praha 6 - Dejvice, a 11. podniku Povodí Moravy, s. p., sídlem Dřevařská 932/11, Brno - Veveří, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich právo na soudní a jinou právní ochranu podle d (dále jen ""), na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to samostatně a ve spojení s a 14 Úmluvy, na zákonného soudce podle y a Úmluvy, na ochranu majetku podle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě, a to samostatně a ve spojení s a 14 Úmluvy, a podle písm. a), d) zejm. alinea v) a vi) Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (dále jen "Mezinárodní úmluva"), na ochranu soukromí a rodinného života podle y a Úmluvy, a to samostatně a ve spojení s a 14 Úmluvy, na to, aby byla zachována lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jméno, podle y, nebýt diskriminován podle y, Úmluvy ve spojení s , 8 a 13 Úmluvy a Dodatkového protokolu k Úmluvě a dále podle písm. a) a c), písm. a), d) zejm. alinea v) a vi) Mezinárodní úmluvy, na soudní a jinou ochranu, na účinný opravný prostředek a na odčinění a náhradu škody způsobené porušením zákazu diskriminace ve smyslu Mezinárodní úmluvy, svobodně se rozhodovat o své národnosti podle y a na to, aby příslušnost k národnosti nebyla na újmu, podle y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Olomouci napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatelé domáhali, aby žalovaní vedlejší účastníci vyklidili a předali jim blíže specifikované nemovité věci a zaplatili každý částku 100 000 Kč, eventuálně aby zaplatili peněžitou náhradu za nemovité věci (výroky I až XI), a aby určil, že stěžovatel a) je vlastníkem těchto nemovitých věcí (výrok XII), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jednotlivými účastníky řízení (výroky XIII až XXXIV). Uvedený soud dospěl k závěru, že na určení vlastnického práva ke sporným nemovitostem, které byly státem zkonfiskovány (přešly do jeho vlastnictví) ke dni 23. 6. 1945, nemá stěžovatel a) naléhavý právní zájem [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], a domáhají-li se stěžovatelé vyklizení nemovitých věcí a vydání bezdůvodného obohacení, nesvědčí jim k těmto nemovitým věcem vlastnické ani požívací právo.

3. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem rozsudek Okresního soudu v Olomouci ve výrocích I až XII (o věci samé) potvrdil (výrok I), v (nákladových) výrocích XIII až XXXIV jej změnil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky III až XXIV).

4. Proti tomuto rozsudku brojili stěžovatelé dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným usnesením podle odmítl s tím, že není ve smyslu přípustné, a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. K tomu uvedl, že právní otázky, které stěžovatelé předložili k řešení, byly již vyřešeny s tím výsledkem, že žaloby založené na požadavku ochrany vlastnického práva podle obecného soukromoprávního předpisu, a nikoliv předpisu restitučního, nejsou důvodné, neboť je jimi obcházen smysl a účel restitučního zákonodárství, které nepřiznalo restituci majetkových práv, k jejichž odnětí došlo před rozhodným obdobím (tj. před datem 25. 2. 1948), jejich vlastníkům či právním nástupcům. V této souvislosti odkázal na konkrétní judikaturu svou i Ústavního soudu, mimo jiné na "plenární" nález ze dne 3. 4. 2024 sp. zn.

, vydaný v obdobné věci stejných stěžovatelů.

II.

Argumentace stěžovatelů

5. V obsáhlé ústavní stížnosti, jejímž jádrem zpochybnění konfiskace sporných nemovitých věcí podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, stěžovatelé namítají, že obecné soudy porušily jejich právo na přístup k soudu s plnou jurisdikcí, neboť nemohli tuto konfiskaci napadnout. Taktéž porušily zásadu kontradiktornosti řízení, povinnost odůvodnit rozhodnutí a právo na zákonného soudce. Správní akty vydané při konfiskaci jsou podle nich z mnoha důvodů nicotné (např. z důvodu imunity hlavy státu, věcné nepříslušnosti atd.). Obecné soudy porušily právo stěžovatelů vlastnit majetek. Bezbřehé rozšiřování konfiskačních aktů stěžovatelé považují za nepřípustné a zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí odporuje skutečnému stavu. Obecné soudy porušily i právo stěžovatele na ochranu soukromí a rodinného života, neboť na něj hledí jako na Němce.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud nedávno řešil právně obdobnou věc stejných stěžovatelů, a to v nálezu ze dne 3. 4. 2024

sp. zn.

. Nynější ústavní stížnost je stejná (vyjma části nadepsané jako Prolegomena, což je jednostránkový úvod k ústavní stížnosti) jako ústavní stížnosti, které Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, naposledy usnesením ze dne 3. 7. 2024

sp. zn.

a ze dne 7. 8. 2024

sp. zn.

. Ústavní soud nepovažuje za nutné zde znovu opakovat již řečené, a odkazuje na odůvodnění těchto rozhodnutí (a to obdobně jako v usnesení ze dne 18. 9. 2024 sp. zn.

).

8. S ohledem na své předchozí závěry Ústavní soud neshledal, že by napadenými soudními rozhodnutími došlo k porušení základních práv či svobod stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu

Odlišné stanovisko soudce Davida Uhlíře

1. K odůvodnění usnesení senátu Ústavního soudu v této věci uplatňuji podle ustanovení odlišné stanovisko.

2. Hlasoval jsem pro výrok usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti proto, že se cítím vázán nálezem pléna Ústavního soudu

sp. zn.

, na který také usnesení v bodě 7. správně odkazuje. To mi však nebrání opakovat touto formou svoji kritiku způsobu, kterým obecné soudy vypořádávají nároky stěžovatelů, aniž by se jim věcně věnovaly.

3. V podrobnostech odkazuji na svá disentní stanoviska k nálezům

sp. zn.

a sp. zn.

.

V Brně dne 7. listopadu 2024

David Uhlíř