Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2321/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky nadace FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG a stěžovatele Fürst Hans Adam II von und zu Liechtenstein, obou sídlem Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, zastoupených Dr. Erwinem Hanslikem, MRICS, advokátem, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2024 č. j. -1529, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2023 č. j. -1441 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. února 2022 č. j. -1253, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, České republiky - Ministerstvo obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 - Hradčany, a státních podniků Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, Povodí Moravy, s. p., sídlem Dřevařská 932/11, Brno, Vojenské lesy a statky ČR, s. p., sídlem Pod Juliskou 1621/5, Praha 6 - Dejvice, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé ústavní stížností požadují zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily celou řadu jejich práv zaručených ústavním pořádkem, konkrétně práva zakotvená v , , , , a d, , , a Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod, Dodatkového protokolu k Úmluvě a v písm. a) a c) a písm. a), d) Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace.

2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatelka je univerzálním právním nástupcem (dědicem) Františka Josefa II. (dále "zůstavitel"), stěžovatel je hlavou Lichtenštejnského knížectví a má požívací práva odvozená od vlastnictví stěžovatelky. Po druhé světové válce československý stát zkonfiskoval majetek zůstavitele na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále "dekret presidenta"). Zůstavitel tak přišel o rozsáhlý majetek, jehož součástí jsou taktéž nyní sporné pozemky na Prostějovsku a Chrudimsku. Stěžovatelé nyní usilují o vydání sporných pozemků, případně určení vlastnického práva k nim nebo náhrady za ně. Okresní soud v Prostějově jejich žalobu rozsudkem zamítl, Krajský soud v Brně tento rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť všechny sporné otázky již byly judikaturou vyřešeny. Obecné soudy svůj postoj k celé věci podpořily četnými odkazy na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. (ST 21/39 SbNU 493). Konfiskace nastala přímo na základě zákona (dekretu presidenta), nikoli na základě (deklaratorního) správního rozhodnutí.

3. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelé uplatňují mnoho argumentů. Obecné soudy porušily právo stěžovatelů na přístup k soudu s plnou jurisdikcí, neboť stěžovatelé nemohli zpochybnit konfiskaci sporných pozemků. Taktéž porušily zásadu kontradiktornosti řízení, povinnost odůvodnit rozhodnutí a právo na zákonného soudce. Správní akty vydané při konfiskaci jsou z mnoha důvodů nicotné (např. z důvodu imunity hlavy státu, věcné nepříslušnosti atd.). Obecné soudy porušily právo stěžovatelů vlastnit majetek. Bezbřehé rozšiřování konfiskačních aktů je nepřípustné a zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí odporuje skutečnému stavu. Obecné soudy porušily právo stěžovatele na ochranu soukromí a rodinného života, neboť na něj hledí jako na Němce.

4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni ( až , o Ústavním soudu). Vyčerpali též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

5. Ústavní soud nedávno řešil právně obdobnou věc stejných stěžovatelů, a to v nálezu ze dne 3. 4. 2024

sp. zn.

. Nynější ústavní stížnost je stejná (vyjma části nadepsané jako Prolegomena, což je jednostránkový úvod k ústavní stížnosti) jako ústavní stížnost, kterou Ústavní soud nedávno odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení ze dne 7. 8. 2024

sp. zn.

). Ústavní soud proto nebude opakovat již jednou řečené, odkazuje tedy na body 6 až 8 usnesení .

6. Ústavní soud nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatelů. Ústavní stížnost je proto návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2024

Josef Fiala v. r.

předseda senátu