Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1562/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Edvinem Svobodou, advokátem, sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -108598 ze dne 18. prosince 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -108554 ze dne 4. listopadu 2024, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v , a a 2d a Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve uvádí, že si je vědoma jejího opožděného podání, avšak tvrdí, že podle judikatury Ústavního soudu není vyloučeno, aby byla ústavní stížnost výjimečně projednána i po uplynutí zákonné lhůty uvedené v . Odkazuje v tomto směru na nález

sp. zn.

. V návaznosti na to žádá o výjimečné prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti, a to kvůli tomu, že až po právní moci napadených rozhodnutí (konkrétně 15. dubna 2025) zjistila informace o možném konfliktu Mgr. Matesa, obhájce M. V., a o jeho účasti na převodech majetku, jež měly přímo ovlivnit rozhodnutí o zabrání. Tyto informace stěžovatelka následně konkretizuje.

3. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem stanovené , a dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle lze totiž ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prominutí ani prodloužení nemá Ústavní soud, ani jiný orgán pravomoc (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. ledna 2007), a to ani s přiměřeným použitím (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. ledna 1996). Výjimečnou je pouze situace, pokud by formální trvání na dodržení zákonné lhůty představovalo denegationis iustitiae ve smyslu odepření přístupu k Ústavnímu soudu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vodárenská akciová společnost proti České republice ze dne 24. února 2004). Ani tam však nejde o prominutí zmeškání lhůty, jen o racionální výklad toho, jaké rozhodnutí je pro účely počítání lhůty rozhodnutím o posledním opravném prostředku, aby nedocházelo k situaci, že ústavní stížnost je odmítnuta zprvu pro předčasnost a opak pro opožděnost [k tomu např. nálezy

sp. zn.

ze dne 8. srpna 2005 (N 156/38 SbNU 241),

sp. zn.

ze dne 5. listopadu 2002 (N 140/28 SbNU 223),

sp. zn.

ze dne 12. října 2004 (N 143/35 SbNU 31), usnesení

sp. zn.

ze dne 28. března 2000,

sp. zn.

ze dne 3. ledna 2006].

5. Městský soud v Praze Ústavnímu soudu na jeho žádost sdělil, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze bylo stěžovatelce doručeno dne 30. ledna 2025 a jejímu zmocněnci dne 29. ledna 2025. Ústavní stížnost byla podána dne 26. května 2025, tedy zjevně po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, což ostatně sama stěžovatelka v ústavní stížnosti připouští, jak již bylo zmíněno.

6. Jestliže stěžovatelka tvrdí, že judikatura Ústavního soudu připouští výjimečné projednání ústavní stížnosti i při jejím opožděném podání, "pokud vyjdou najevo nové skutečnosti, které stěžovatel nemohl zjistit dříve ani při vynaložení veškeré pečlivostí a které zásadním způsobem mění pohled na spravedlnost předchozího řízení", není Ústavnímu soudu zřejmé, jakou judikaturu má stěžovatelka na mysli. Stěžovatelka odkazuje na rozhodnutí, jež označuje jako "nález

" a z něj cituje větu "v mimořádných případech, kdy by striktní aplikace procesních pravidel vedla k nepřiměřenému zásahu do základních práv, je třeba zohlednit materiální stránku věc". Senátní věc 232 z roku 2017 byla zapsána IV. senátu a ten ji rozhodl dne 22. února 2017 pod

sp. zn.

. Usnesení, které je stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu dostupné pod https://nalus.usoud.cz, na posuzování včasnosti ústavní stížnosti rozhodně nestojí a citovanou větu neobsahuje. Ač věta, kterou stěžovatelka z neexistujícího rozhodnutí cituje, může mít za jiných okolností své ratio, v konkrétní věci není prostor pro její uplatnění.

7. Zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti, o kterém není pochyb, nelze stěžovatelce prominout, nejde ani o případy pro odlišné počítání lhůty, jak má na mysli výše zmíněná judikatura.

8. Ústavní soud ústavní stížnost, z důvodů shora uvedených, soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh podaný po lhůtě stanovené .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. května 2025

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka