Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 856/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Vlasty Wirzové, zastoupené Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, sídlem Moskevská 637/6, Liberec IV - Perštýn, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -128 ze dne 18. prosince 2024, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. -103 ze dne 30. května 2024 a usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. -96 ze dne 4. dubna 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Petra Pospíchala, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo zaručené d (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že se stěžovatelka žalobou domáhala po vedlejším účastníkovi zaplacení smluvní pokuty z kupní smlouvy ve výši 137 500 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") ze dne 21. 10. 2022 byla žaloba zamítnuta a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 11. 2023 byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dne 15. 2. 2024 dovolání. Dne 4. 3. 2024 byla právnímu zástupci stěžovatelky doručena výzva k zaplacení soudního poplatku, měl být zaplacen do 19. 3. 2024. Soudní poplatek byl uhrazen dne 20. 3. 2024, a proto okresní soud řízení s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.

3. V odvolání stěžovatelka uvedla, že její právní zástupce učinil chybu v psaní, neboť ji nesprávně informoval o splatnosti poplatku do 29. 3. 2024. Podle stěžovatelky měly soudy přihlédnout ke skutečnosti, že poplatek byl zaplacen se zpožděním jednoho dne ještě před zastavením dovolacího řízení. Krajský soud v napadeném usnesení konstatoval, že poplatek byl splatný již v den podání dovolání a stěžovatelka měla možnost splnit poplatkovou povinnost v dodatečné lhůtě stanovené soudem. Upozornil, že tato lhůta je propadnou soudcovskou lhůtou procesní povahy, kterou může předseda soudu prodloužit pouze před jejím uplynutím. Dále uvedl, že v postupu okresního soudu neshledává žádnou přílišnou tvrdost, neboť poplatková povinnost vzniká již podáním dovolání a dodatečná lhůta poskytnutá soudem je beneficiem.

4. Napadeným usnesením odmítl Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání pro nepřípustnost. S odkazem na četnou judikaturu potvrdil závěry krajského soudu, že povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného poplatku je beneficiem, neboť poplatník má v zásadě plnit poplatkovou povinnost v okamžiku svého podání, a že zaplacení po marném uplynutí soudem stanovené lhůty nemůže mít jakýkoliv význam.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka tvrdí, že striktně formalizovaným postupem obecných soudů jí bylo znemožněno domáhat se svého práva u Nejvyššího soudu, který se tak nemohl zabývat právně významnými otázkami, jež vznesla ve svém dovolání.

6. Stěžovatelka namítá, že soudy mohou své chyby napravovat prostřednictvím opravných usnesení, kdežto drobné pochybení běžného občana spočívající v jednodenním zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku je sankcionováno odepřením přístupu k soudu.

7. Podle stěžovatelky pozbývá zákonem preferovaný způsob úhrady soudního poplatku současně s podáním návrhu aplikovatelnosti, neboť při podání datovou schránkou nejsou navrhovateli známy platební údaje, resp. variabilní symbol. Stěžovatelka tak měla údajně pouze jednu možnost k úhradě poplatku, a to na základě výzvy.

8. Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2022 a tvrdí, že též splnila veškeré zákonné podmínky řízení a její návrh byl projednatelný, neboť zaplatila sice po lhůtě, ale ještě před rozhodnutím o zastavení řízení, a důvodem opožděné platby byl omyl vyvolaný jejím právním zástupcem.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud opakovaně judikuje, že není součástí soustavy soudů (y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

11. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu je dán tehdy, jsou-li jeho právní závěry v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich nemají podklad, nebylo-li řízení jako celek spravedlivé, byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele anebo je-li soudní rozhodnutí nepřezkoumatelné, resp. postrádá řádné, srozumitelné a logické odůvodnění (srov. nálezy

sp. zn.

ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn.

ze dne 27. 8. 2013 nebo

sp. zn.

ze dne 27. 2. 2014).

12. Podstata předložené ústavní stížnosti spočívá v otázce, zda rozhodnutí o zastavení řízení na základě nezaplacení soudního poplatku nezaložilo porušení stěžovatelčina práva na přístup k soudu podle y, resp. zda se odůvodnění napadených rozhodnutí opírá o ústavně konformní výklad příslušných ustanovení zákona o soudních poplatcích a .

13. Jak zmínil Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2018, zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podmínkou ovšem je, že se tak musí stát stanoveným postupem. Součástí tohoto postupu jsou veškeré zákonem stanovené požadavky kladené na účastníka řízení, jež musí být z jeho strany splněny, aby soud mohl rozhodnout v jeho věci. Jedním z požadavků je i zaplacení soudního poplatku. Jak správně uvedly v napadených rozhodnutích obecné soudy, povinnost vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a navrhovatelům v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnili již při podání žaloby (srov. též usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 5. 2018). K námitce stěžovatelky, že zaplacení poplatku brání neznalost variabilního symbolu, lze uvést, že právním zástupcům by nemělo činit potíže tuto informaci zjistit dotazem u příslušného soudu.

14. Přijetím , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo k 30. 9. 2017 ke změně zákona o soudních poplatcích tak, že do prvního odstavce byla přidána věta třetí, podle níž se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží. Znění zákona je zcela jednoznačné a neumožňuje žádný jiný výklad než ten, který je obsažen v ústavní stížností napadených rozhodnutích. Dle účinného znění zákona není významné, zda poplatník poplatek zaplatil do rozhodnutí o zastavení řízení, nýbrž zda tak učinil ve lhůtě mu k tomu stanovené soudem (srov. nález

sp. zn.

ze dne 21. 4. 2020).

15. Argumentace stěžovatelky nálezem

sp. zn.

není přiléhavá, neboť v něm se Ústavní soud zabýval ústavností postupu Nejvyššího soudu při posuzování nejednoznačného podání stěžovatele.

16. Ústavní soud konstatuje, že oba obecné soudy svá rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnily. Postupovaly přitom v souladu s příslušnými právními předpisy a na věc dopadající judikaturou. Jejich závěrům nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími k porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu dojít nemohlo.

17. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2025

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu