Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1773/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti Jaroslava Formánka, zastoupeného Mgr. Janem Hálkem, advokátem, sídlem Pštrossova 1925/6, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2025 č. j. -252, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. února 2025 č. j. -210 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. srpna 2024 č. j. -487, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "") a Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud soud") z důvodu jejich tvrzeného rozporu s , a d (dále jen ""). Stěžovatel současně navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel byl žalovaným v občanskoprávním řízení o zaplacení dlužné částky; žalobkyněmi byly jeho bývalé právní zástupkyně. V tomto řízení, těsně před vydáním rozhodnutí ve věci samé, stěžovatel podal vzájemný návrh, jímž se dožadoval zaplacení částky převyšující původně žalovanou částku. S ohledem na procesní stav řízení obvodní soud rozhodl usnesením ze dne 30. 8. 2024 č. j. -487 (dále jen "první usnesení") o vyloučení stěžovatelova vzájemného návrhu k samostatnému projednání.

3. Obvodní soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 4. 2. 2025 č. j. -210 (dále jen "druhé usnesení") k zaplacení soudního poplatku ve výši 9 761 Kč. Odkázal na položku 1 bod 1 písm. b) přílohy k , o soudních poplatcích (dále jen ""). Obvodní soud stěžovatele poučil, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

4. Navzdory tomuto poučení stěžovatel podal proti druhému usnesení obvodního soudu odvolání. jej shora uvedeným usnesením odmítl. V odůvodnění zdůraznil, že stěžovatel byl řádně poučen o nemožnosti podat odvolání. To je dáno tím, že usnesení, jímž se účastník vyzývá k zaplacení soudního poplatku, je usnesením o vedení řízení, směřujícím k odstranění vady návrhu (odvolání). Ustanovení , , podání odvolání v těchto případech výslovně vylučuje. dále zdůraznil, že stěžovatel bude moci své výhrady proti povinnosti zaplatit soudní poplatek a event. proti jeho výši uplatnit v rámci případného odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení tohoto soudního poplatku; nesprávné rozhodnutí o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo o jeho výši navíc může změnit i samotný obvodní soud. proto konstatoval, že mu nezbylo než stěžovatelovo odvolání odmítnout jako nepřípustný návrh.

5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí proti shora uvedeným rozhodnutím obvodního a městského soudu, jakož i proti celé řadě jiných rozhodnutí (vč. předchozích rozhodnutí Ústavního soudu v jeho věcech). Má za to, že tato rozhodnutí jsou nespravedlivá, nezákonná a obecně nesprávná. Namítá jejich nedostatečné a nelogické odůvodnění, neprovedení jím navrhovaných důkazů, provedení důkazů navržených protistranou i po koncentraci řízení a hodnocení důkazů pouze ve prospěch protistrany, jakož i porušení procesní ekonomie řízení a zbytečné prodlužování řízení v důsledku vyloučení jeho protinávrhu k samostatnému projednání. Tvrdí také celou řadu dílčích procesních pochybení soudů v rozličných předchozích řízeních. Nakonec má za to, že vadná jsou také rozhodnutí Ústavního soudu o jeho předchozích ústavního stížnostech. Tím mělo dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces, práva na rovnost účastníků a práva na ochranu pokojného užívání majetku.

6. Ústavní soud se musel nejprve zabývat tím, zda byly splněny procesní předpoklady řízení. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je zčásti opožděná a zčásti nepřípustná.

7. Jde-li o první usnesení obvodního soudu, jde o návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě [ ]. Uvedené rozhodnutí bylo vydáno 30. 8. 2024, avšak stěžovatel podal ústavní stížnost až 16. 6. 2025, tedy po více než devíti měsících. však pro podání ústavních stížností stanovuje dvouměsíční lhůtu ode dne doručení (), která před podáním ústavní stížnosti zcela zjevně marně uplynula.

8. Jde-li o druhé usnesení obvodního soudu a navazující usnesení městského soudu, jde o návrh nepřípustný [ ]. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.) konstatoval, že ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku, je nepřípustná. Odůvodnil to tím, že "případné nesprávné určení výše poplatku ve výzvě ... samo o sobě není způsobilé bezprostředně působit zásah do základních práv a svobod poplatníka, nýbrž takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Obdobným způsobem lze uvažovat i o stanovení lhůty k zaplacení poplatku, protože k porušení základních práv poplatníka nedochází jejím marným uplynutím, nýbrž až rozhodnutím o zastavení řízení, které může být vydáno i později. Usnesení, kterým se vyzývá poplatník k zaplacení soudního poplatku, tak nelze z hlediska žádného z těchto aspektů považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů" (stanovisko pléna sp. zn. , bod 6 ve spojení s bodem 15). Závěry citovaného stanoviska bezpochyby plně dopadají na usnesení obvodního soudu a - jak bude podrobněji vysvětleno níže - i na navazující rozhodnutí městského soudu.

9. Stěžovatel rozporuje především závěr městského soudu o tom, že odvolání proti usnesení, jímž byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve vyměřené výši, je ze zákona (ex lege) nepřípustné podle (dále jen ""). V této souvislosti poukazuje na , dle něhož "[u]snesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek ... může k odvolání změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví" (možnost tzv. autoremedury), jenž výslovně počítá mj. i s možností podání odvolání proti výzvě k zaplacení soudního poplatku. Poučení prvostupňového soudu a následně také rozhodnutí odvolacího soudu o nemožnosti podat odvolání jsou proto podle stěžovatele vadné a v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces.

10. Ústavní soud musí stěžovateli přisvědčit, že jak poučení obvodního soudu, tak napadené usnesení městského soudu nejsou v souladu s právní úpravou obsaženou v (zejm. a a contrario). Odvolání proti usnesení, jímž byl stěžovatel v občanskoprávním řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku, totiž přípustné je. To naznačuje jak stěžovatelem odkazovaný , tak řada dalších ustanovení [ ; zákona o soudních poplatcích a contrario; WALTR, R. Zákon o soudních poplatcích. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 65]. Lze proto se stěžovatelem souhlasit, že pokud odmítl jeho odvolání pro nepřípustnost ex lege, aniž by jej jakkoliv dále zkoumal, rozhodl v rozporu s relevantní právní úpravou. To nicméně nic nemění na závěrech vyslovených ve stanovisku pléna sp. zn. , že rozhodnutí vydaná v řízení o vyměření soudního poplatku a výzvě k jeho zaplacení - včetně rozhodnutí o případných opravných prostředcích, jsou-li přípustné - nejsou bezprostředně způsobilá zasáhnout do základních práv stěžovatele jakožto poplatníka (obdobně srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 11. 2023). Takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo kterým byla odmítnuta žádost o vrácení poplatku zaplaceného na základě nesprávné výzvy soudu (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2023); to platí i tehdy, pokud stěžovatel tvrdí, že poplatková povinnost mu vůbec nevznikla (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 8. 2020).

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost usnesením odmítl zčásti pro opožděnost podle a zčásti pro nepřípustnost podle .

12. S ohledem na to, že stěžovatelova ústavní stížnost byla odmítnuta z důvodu nesplnění podmínek řízení před Ústavním soudem, nebyly dány ani podmínky pro vyhovění návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle . Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti sám uvádí, že v původním občanskoprávním řízení již soudy rozhodly o meritu věci, pročež by odklad vykonatelnosti v tomto rozsahu postrádal jakýkoli smysl. Tento návrh sdílí osud stěžovatelovy ústavní stížnosti. Ústavní soud jej proto rovněž odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2025

Dita Řepková v. r.

soudkyně zpravodajka