Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Cmo 18/2026-22

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy tituly před jménem Anonymizováno a soudců tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, tituly za jménem., a tituly před jménem Anonymizováno, ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená Jméno Zástupce, advokátem

sídlem adresa

proti

žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované

sídlem Adresa žalované

o zdržení se nekalosoutěžního jednání, k odvolání žalobkyně ze dne 25. 11. 2025 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, č. j. -6,

takto:

Odvolání se odmítá.

Odůvodnění:

Odvolání se odmítá.

1. Usnesením ze dne 30. 10. 2025, č. j. -6, Městský soud v Praze vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby v celkové výši 4 000 Kč podle položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení.

2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítá, že byla nesprávně poučena o nepřípustnosti odvolání proti napadenému rozhodnutí, neboť se nejedná o rozhodnutí o vedení řízení ve smyslu Odkazuje na znění a odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2025, sp. zn. . Dále odkazuje na úpravu zákona České národní rady č. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle které může soud i bez návrhu změnit nebo zrušit nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek. Odůvodnění výše soudního poplatku v napadeném usnesení způsobem „(2 x 2000)“ je nadto nepřezkoumatelné ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2025 sp. zn. , neboť soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 4 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků pouze 2 000 Kč. Žalobkyně se tak domáhá změny napadeného rozhodnutí tak, že se vyzývá k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a postupem podle zákona o soudních poplatcích se částka 2 000 Kč vrací zpět žalobkyni.

3. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) platí, že „[O]dvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení“.

4. Podle pak platí, že „[U]snesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož nenabyla dosud práva osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým bylo uloženo pořádkové opatření (), nebo usnesení o odmítnutí žaloby, popřípadě jiného návrhu na zahájení řízení (, , , ), nebo usnesení o odmítnutí odvolání (), nebo rozhodnutí vydané podle části šesté může k odvolání změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.“.

5. Konečně podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o soudních poplatcích“), platí, že „[V]ydá-li soud nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek, toto rozhodnutí zruší nebo změní i bez návrhu.“.

6. Z citovaných ustanovení se podává nejen to, že „usnesení o (uložení) povinnosti zaplatit soudní poplatek“ může k odvolání změnit sám soud prvního stupně, pakliže mu zcela vyhoví (tzv. autoremedura), ale i to, že jde o rozhodnutí, kterým není soud prvního stupně vázán, může-li ho změnit, či dokonce (bez dalšího) zrušit i tehdy, není-li odvolání (vůbec) podáno („i bez návrhu“) (tzv. mimo odvolací řízení). Volba konkrétního postupu soudu směřujícího k „odklizení“ nesprávného rozhodnutí o povinnosti zaplatit soudní poplatek tak bude odvislá od toho, zda poplatník včas podá odvolání či nikoliv; výsledek však zásadně bude shodný.

7. Žalobkyně se však mýlí v tom, považuje-li usnesení s výzvou k (dodatečnému) zaplacení již splatného poplatku za návrh na zahájení řízení, vydané podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, za usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek (k tomu srov. větu druhou zákona o soudních poplatků). Jedná se totiž o usnesení, kterým se poplatníkovi neukládá (vymahatelná) poplatková povinnost, a proto jde ve smyslu (pouze) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Ke stejným závěrům již dříve dospěl Nejvyšší soud (srov. jeho usnesení ze dne 17. 2. 2020, č. j. -223, anebo usnesení ze dne 30. 4. 2025, č. j. -639). Stejně tak i Ústavní soud, který dokonce ve stanovisku pléna ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , implicitně upozornil na změny zákona o soudních poplatcích provedené , konkrétně v , v jejichž důsledku již není potřeba nesprávnou výzvu k zaplacení soudního poplatku podle měnit či rušit, ale postačí vydat případně výzvu novou a správnou, nebyl-li soudní poplatek ve správné výši přesto zaplacen.

8. Tyto závěry pak není schopno zvrátit ani žalobkyní namítané usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2025, sp. zn. , které je „pouze“ usnesením o odmítnutí ústavní stížnosti (k jeho obecné relevanci srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. -1), a které na rozdíl od nálezu není považováno za obecně závazné a ani za precedenčně významné (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. září 2007, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. ), což soustavně judikuje i Nejvyšší soud (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. ). Nadto se jeho závěry příčí dosavadní (výše uvedené) judikatuře Ústavního soudu bez toho, aniž by byl tento odklon, jakkoliv odůvodněn.

9. Z výše uvedených důvodů je odvolání proti napadenému rozhodnutí podle nepřípustné, a proto jej odvolací soud podle odmítl.

10. Pouze na okraj lze poznamenat, že bylo-li na soudním poplatku zaplaceno více, než činí poplatková povinnost, soud prvního stupně podle § 10 odst. 2 za použití § 3 odst. 1 zákona o soudních poplatcích takový přeplatek i bez návrhu vrátí poplatníkovi v plné výši, pokud k jeho zaplacení došlo na základě nesprávné výzvy. Proti usnesení soudu prvního stupně o nevrácení přeplatku k žádosti poplatníka je podle odvolání přípustné. Nepřipuštěním odvolání proti usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku tak nemohou být práva poplatníka, který zaplatil na podkladě nesprávné výzvy více, než činila jeho poplatková povinnost, nikterak zkrácena.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [ ].