Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 728/2026

-123

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně KWD Bohemia, s.r.o., se sídlem v Dobrovici, Husova ulice 623, identifikační číslo osoby 24726222, zastoupené Mag. jur. Martinem Allgaierem, evropským advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 699/28, proti žalované Novak Hydraulics Systems s.r.o., se sídlem v Liberci, Vilová 407, identifikační číslo osoby 17099218, zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, o zaplacení částky 133.685,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 11. 2025, č. j. -99, takto:

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) dne 29. 4. 2024 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že si u žalované na základě její nabídky objednala dvě hydraulická čerpadla včetně jejich montáže. Žalovaná obě čerpadla dodala a namontovala a žalobkyně jí za to zaplatila celkem 133.685,66 Kč s DPH. Záhy se nicméně na obou čerpadlech projevily vady (čerpadla nefungovala), a proto se žalobkyně snažila obě čerpadla u žalované reklamovat s tím, že požadovala vrácení zaplacené částky oproti vrácení čerpadel. Žalobkyně tvrdila, že tak z její strany došlo k odstoupení od smlouvy. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná si měla nejprve čerpadla odvézt, ale poté se odmlčela, přestala komunikovat a tato situace trvá doposud. Žalobkyně po žalované požaduje vrácení peněžité částky, kterou za obě čerpadla zaplatila.

2. Žalovaná učinila nesporným, že na základě objednávky žalobkyně ze dne 24. 1. 2023 dodala žalobkyni dvě čerpadla a provedla požadované montážní práce a dále že žalobkyně na základě dvou zálohových faktur ze dne 25. 1. 2023 uhradila žalované celkem 133.685,66 Kč. Další tvrzení žalobkyně však žalovaná sporovala, zejména to, že by jí dodaná čerpadla byla vadná a že by žalobkyně vady neúspěšně reklamovala.

3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 3. 2025, č. j. -73, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 133.685,66 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastnicemi (výrok II).

4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovanou dodané zboží (dvě hydraulická čerpadla) bylo vadné a jednalo se o vady podstatné (jedno z nich nedosahovalo provozního tlaku a druhé v podstatě nefungovalo). Žalobkyně přitom požadovala rychlé řešení situace, přičemž žalovaná přestala reagovat. Odstoupení od smlouvy bylo doloženo až ke dni 8. 6. 2023 a doklad o doručení je až z října 2023, což však podle soudu prvního stupně nemohlo jít k tíži žalobkyně, jestliže žalovaná přestala komunikovat. Vada nebyla odstraněna v přiměřené lhůtě, a tak vzniklo právo na odstoupení od smlouvy podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). I kdyby bylo postupováno podle o. z., pak tím, že žalovaná byla neaktivní a vadu neodstranila, vzniklo žalobkyni právo na odstoupení od smlouvy podle o. z., a to i v případě, že by žalobkyně postupovala nesprávně a nezvolila své právo včas.

b) rozsudek odvolacího soudu

5. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 11. 2025, č. j. -99, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 133.685,66 Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před oběma soudy (druhý výrok).

6. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně se sice nezabýval tím, jaký konkrétní typ smlouvy byl mezi účastnicemi řízení uzavřen (zda se jednalo o smlouvu kupní či o smlouvu o dílo, popřípadě o kombinovanou smlouvu), avšak že pro posouzení důvodnosti žalovaného nároku to není podstatné, neboť rozhodná právní úprava je pro oba dva typy smluv shodná. Podle odvolacího soudu bylo v dané věci zásadní, zda žalobkyně od smlouvy uzavřené se žalovanou platně odstoupila.

7. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování e-mailovou komunikací mezi žalobkyní a žalovanou, která následovala po dodání a montáži čerpadel. V e-mailu ze dne 28. 3. 2023 žalobkyně žalované sdělila: „vámi nainstalovaná čerpadla nefungují, potřebujeme, abyste si je přijel vyzvednout“ a dále: „prvním krokem je samozřejmě vrácení peněz za nefunkční čerpadla, která jste nám dodal“ a „žádám vás o informaci, kdy si vadné zboží přijedete vyzvednout“. Na to reagovala žalovaná e-mailem ze dne 29. 3. 2023, v němž žalobkyni sdělila, že eviduje reklamaci a že „zařízení“ může žalobkyně zaslat na adresu provozovny žalované, popřípadě že žalovaná objedná svoz prostřednictvím společnosti TOPTRANS. V e-mailu ze dne 12. 4. 2023 se žalovaná tázala, zda může „objednat zboží na zítra“ a dne 13. 4. 2023 bylo ze strany žalobkyně sděleno žalované, že čerpadla jsou přichystána k odvozu, a byl vznesen dotaz, zda si žalovaná může zařídit odvoz. Ještě téhož dne sdělila žalovaná, že objednává dopravu prostřednictvím společnosti TOPTRANS s tím, že datum vyzvednutí stanoví „na zítra negarantovaně, nejpozději v pondělí“. V e-mailu ze dne 17. 4. 2023 žalobkyně žádala žalovanou o zaslání dobropisů k čerpadlům a e-mailem ze dne 21. 4. 2023 žalobkyně sdělila žalované, že stále nemá k dispozici dobropis k čerpadlům a že z tohoto důvodu čerpadla nepředala dopravci s tím, že nejprve požaduje „finanční vyrovnání“.

8. Odvolací soud pak, vycházeje ze znění § 555 odst. 1, § 556 odst. 1 a 2, § 2106 a § 1922 o. z., uzavřel, že vůle žalobkyně vyjádřená již v e-mailu ze dne 28. 3. 2023 zcela pregnantně směřovala k odstoupení od smlouvy, a to z toho důvodu, že žalovanou dodaná čerpadla jsou nefunkční a nelze je používat, přičemž zároveň uplatnila požadavek na vrácení peněz. Žalobkyně tedy podle odvolacího soudu uplatnila práva z vadného plnění, a to včetně volby práva, včas.

9. Ze znění § 1922 odst. 1 o. z. a z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudku ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. , či z rozsudku ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. ) odvolací soud dovodil, že povinností nabyvatele je jednak bez zbytečného odkladu informovat zcizitele, že zjistil vadu předmětu plnění, a jednak předmět plnění předat zciziteli, nebo je podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Neumožní-li nabyvatel přezkoumání vad, jedná se o neposkytnutí součinnosti z jeho strany a dostává se bez dalšího do prodlení.

10. Odvolací soud dále vycházel z toho, že v souzeném případě bylo mezi účastnicemi řízení dohodnuto, že žalobkyně zašle čerpadla žalované k přezkoumání vady, a to prostřednictvím konkrétní přepravní společnosti, přičemž žalovaná za tímto účelem u dané přepravní společnosti dopravu čerpadel sjednala a žalobkyni o tom informovala. Avšak žalobkyně v rozporu s předchozí dohodou účastníků čerpadla přepravci nepředala, čímž podle odvolacího soudu porušila svoji povinnost plynoucí pro ni z § 1922 odst. 1 o. z. Tuto svoji povinnost žalobkyně nesplnila ani později. Přitom žalobkyně nemohla podmiňovat zaslání čerpadel žalované k přezkoumání vad vrácením peněz. Žalobkyně se tedy podle závěrů odvolacího soudu dostala do prodlení se splněním své povinnosti plynoucí pro ni z § 1922 odst. 1 o. z., nesplnila svoji povinnost předat předmět plnění žalované k tomu, aby mohla být přezkoumána vada čerpadel, a proto nemohly nastat účinky odstoupení od smlouvy a žalobkyně se nemůže domáhat za této situace vrácení zaplacených peněz za dodání a montáž čerpadel.

II. Dovolání a vyjádření k němu

11. Rozsudek odvolacího soudu napadla v plném rozsahu (výslovně jak jeho první výrok, tak i druhý výrok) žalobkyně dovoláním, namítajíc, že rozsudek odvolacího soudu závisí na posouzení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž odvolací soud rovněž posoudil otázku v rozporu se smyslem a textem zákona způsobem, který dovolací soud neakceptuje.

12. Žalobkyně dovolacímu soudu předkládá otázku, zda porušení povinnosti nabyvatele podle § 1922 odst. 1 o. z. (umožnit přezkoumání vady předáním věci/naložením dle pokynů zcizitele) může mít za následek, že nemohou nastat účinky odstoupení od smlouvy, a tím zaniká právo na vrácení plnění; anebo zda jde pouze o otázku součinnosti/důkazních dopadů (prodlení nabyvatele), nikoliv o překážku účinnosti odstoupení. Žalobkyně zdůrazňuje, že odvolací soud postavil zamítnutí žaloby na závěru, že žalobkyně nesplnila § 1922 odst. 1 o. z., a proto nemohly nastat účinky odstoupení, avšak tím se podle žalobkyně odklonil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, která podle žalobkyně akcentuje smysl tohoto ustanovení jako nástroje k zajištění přezkoumání vad a důkazní situace a řeší prodlení/součinnost nabyvatele, nikoliv automatickou neúčinnost odstoupení jako sankci. Podle mínění žalobkyně odvolací soud z § 1922 odst. 1 o. z. dovodil sankci, kterou zákon výslovně nestanoví a která neplyne ani z judikatury Nejvyššího soudu, a proto je s touto judikaturou v rozporu (zejména se podle žalobkyně jedná o rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. ). Z této judikatury podle žalobkyně nevyplývá závěr, který odvolací soud učinil, tedy že nesplnění povinnosti dle § 1922 o. z. automaticky znamená, že odstoupení od smlouvy nevyvolá účinky.

13. Další otázkou je podle žalobkyně to, zda je právně relevantní závěr, že pozdější (následné) porušení povinnosti dle § 1922 odst. 1 o. z. může zabránit účinkům odstoupení od smlouvy. Odstoupení od smlouvy je totiž jednostranné právní jednání, jehož účinky nastávají doručením druhé straně.

14. Konečně žalobkyně klade v dovolání otázku, zda je rozhodnutí zatíženo vadou právního posouzení spočívající ve vnitřní rozpornosti odůvodnění. Odvolací soud totiž současně dovodil, že projev žalobkyně představoval včasnou volbu práva (odstoupení), avšak vzápětí uzavřel, že účinky odstoupení nemohly nastat, aniž by zákon poskytoval pro takovou neúčinnost výslovnou oporu. Není, podle mínění žalobkyně, možné bez výslovné opory v zákoně dovozovat, že účinky odstoupení nenastanou, ačkoliv vůle odstoupit byla projevena a byla seznatelná. Účinky se váží k právnímu jednání, a nikoliv k následnému splnění souvisejících povinností.

15. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle žalobkyně prakticky znamená, že prodávající může blokovat či relativizovat účinky odstoupení poukazem na nedostatek součinnosti, ačkoliv zákon takovou absolutní sankci nestanoví. Tím se deformuje vyváženost režimu vadného plnění a vytváří se nepřiměřený formalismus.

16. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

17. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za věcně správný a dovolání za nepřípustné, resp. zjevně bezdůvodné. Odvolací soud se podle žalované neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a druhý v dovolání uplatněný důvod (posouzení otázky v rozporu se smyslem a textem zákona) přípustnost dovolání nezakládá. Žalovaná tedy navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto.

III. Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalobkyně rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“.

19. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou za splnění podmínek uvedených v

20. Dovolání též splňuje náležitosti uvedené v

21. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

22. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

23. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

24. Dovolání žalobkyně není podle přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, neboť jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (před soudy obou stupňů). To však v případě přípustnosti a důvodnosti dovolání nebrání dovolacímu soudu, aby rozsudek soudu odvolacího zrušil i v tomto výroku jako výroku závislém na výroku, jímž bylo rozhodnuto odvolacím soudem o věci samé.

25. Ačkoliv žalobkyně ve svém dovolání formálně pokládá tři otázky, fakticky se jedná o otázku jedinou, a to zda je v souladu s dosavadní judikaturou dovolacího soudu závěr, podle něhož porušení povinnosti zakotvené v § 1922 odst. 1 větě první o. z. nabyvatelem předmětu plnění, tedy konkrétně povinnosti předat předmět plnění zciziteli nebo jej podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak vhodně naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána, po té, co nabyvatel od smlouvy odstoupil, má za následek, že odstoupení od smlouvy nabyvatelem (předcházející porušení výše uvedené povinnosti součinnosti) coby jím zvolené právo vyplývající z nikoliv bezvadného předmětu plnění poskytnutého na základě uzavřené smlouvy zcizitelem, nebudí právní účinky. Tato otázka, týkající se důsledků nesplnění povinností nabyvatelem zakotvených v § 1922 odst. 1 o. z., na jejímž řešení je založen rozsudek odvolacího soudu, nebyla v judikatuře dovolacího soudu dosud zodpovězena.

IV. Důvodnost dovolání

26. Dovolání je důvodné.

27. Podle o. z. ve znění účinném od 6. 1. 2023 (ve znění novely provedené ) platí, že jakmile nabyvatel zjistí vadu, vytkne ji bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Jedná-li se o předmět podléhající rychlé zkáze, může jej nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat.

28. Při výkladu uvedeného ustanovení a jeho aplikaci na souzený případ vyšel odvolací soud z judikatury Nejvyššího soudu, tuto však nesprávně interpretoval a pro daný případ z ní vyvodil nesprávný právní závěr.

29. Předně je v této souvislosti nezbytné zmínit již odvolacím soudem citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. , podle něhož z § 1922 o. z. vyplývají nabyvateli dvě povinnosti, a to jednak bez zbytečného odkladu notifikovat zciziteli, že zjistil vadu, a jednak předmět plnění předat zciziteli, nebo jej podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Smyslem oznámení je zajistit odborné posouzení vytčené závady předmětu převodu, a to podle pokynů zcizitele. Nedojde-li k jiné dohodě nebo nevydá-li zcizitel žádné pokyny, je povinností nabyvatele postupovat tak, aby vada mohla být přezkoumána. V opačném případě (neumožnění přezkoumání vady) nabyvatel neposkytne součinnost a dostává se bez dalšího do prodlení. Ke stejnému závěru pak Nejvyšší soud dospěl v rozsudcích ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. .

30. Odvolací soud stejně tak správně vycházel z toho, že smyslem uvedeného ustanovení je usnadnění důkazní situace v případě zjištění vady předmětu plnění. Jinými slovy vyjádřeno, jde o zákonem upravený postup, jehož cílem je umožnění posouzení vady oběma stranami, aby mohl být co nejdříve a nejpřesněji zjištěn rozsah a kvalifikace vady a aby byly mezi stranami co nejdříve odstraněny pochybnosti, zda se o vadu jedná a jaký je případný obsah práv z vadného plnění – viz ŠILHÁN, J. [Postup při zjištění vady]. In: HULMÁK, M. a kol. V. Závazkové právo. Obecná část (–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 911, marg. č. 1–6.

31. Při vzetí v úvahu toho, co bylo právě uvedeno (tedy smyslu a účelu posuzovaného ustanovení, jakož i důsledku porušení povinností zde upravených, dovozených ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu), je namístě se zabývat tím, zda z těchto premis vyplývá správnost úsudku zaujatého odvolacím soudem o významu nesplnění povinnosti součinnosti uložené nabyvateli v § 1922 odst. 1 o. z. na účinky již provedeného odstoupení od smlouvy.

32. Dovolací soud dospěl k opačnému závěru: nesplnění povinnosti součinnosti podle § 1922 odst. 1 o. z. nemá vliv na účinnost již platně učiněného odstoupení od smlouvy; jde o povinnost tomuto odstoupení následnou, nikoliv o podmínku jeho účinnosti. V tomto případě se jedná o situaci, v níž (dle nikým nezpochybněného závěru odvolacího soudu) nabyvatel od příslušné smlouvy odstoupil pro podstatné vady předmětu plnění, a to zároveň s vytknutím vady zciziteli. Nejedná se tedy o případ odstoupení od smlouvy nabyvatelem v důsledku včasného neodstranění vady zcizitelem (§ 2106 odst. 2 věta třetí o. z. či § 2107 odst. 3 o. z.). Nastoupení účinků odstoupení od smlouvy při současném či až následném nesplnění povinností nabyvatelem dle § 1922 odst. 1 o. z. totiž jednak neodporuje smyslu a účelu tohoto ustanovení vyjádřeného přímo v něm (jakož i ve výše citované judikatuře) a stejně tak není v rozporu s tím, že nabyvatel se v důsledku nesplnění svých povinností ocitá (rovněž dle výše citované judikatury) v prodlení.

33. Odstoupení od smlouvy nabyvatelem, coby jím učiněná volba práva vyplývající z existence vadného předmětu plnění ze strany zcizitele (pokud bylo učiněno platně, tedy za existence takové vady předmětu plnění, kterou nabyvatel zciziteli řádně vytknul a s níž právní řád spojuje právo nabyvatele na odstoupení od smlouvy), je jednostranným adresovaným písemným právním jednáním, jehož účinky vůči adresátovi nastávají, jakmile se ocitne v jeho dispoziční sféře (§ 570 odst. 1 o. z.); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , či ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. , podle něhož se uvedené závěry o účinnosti doručení jednostranného písemného projevu vůle uplatní i v režimu , dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. . Pojem „účinnosti“ odstoupení od smlouvy je přitom v tomto rozhodnutí užíván v obecném smyslu vyvolání zamýšlených právních následků jednostranného právního jednání; nejde o totéž, co institut relativní neúčinnosti právního jednání podle a násl. o. z., s nímž tato otázka nemá věcnou souvislost. Smyslem a účelem ustanovení o. z. pak není (jak se podává z výše uvedeného), aby takto nastalé účinky jednostranného právního jednání nabyvatele nenastaly či byly suspendovány v důsledku nesplnění povinnosti součinnosti ze strany nabyvatele. Budiž zopakováno, že cílem tohoto ustanovení je, aby jednak byla usnadněna důkazní situace, tedy aby bylo umožněno stranám smlouvy vadu (její charakter) zjistit (ověřit), případně ji zaznamenat (zdokumentovat), a aby strany smlouvy mohly případně (mimosoudně) vypořádat práva a povinnosti z vadného plnění plynoucí. Jinak totiž platí, že (úspěšné) uplatnění práva z vadného plnění u soudu předpokládá (mimo samozřejmou existenci vady) jen včasné vytknutí vady nabyvatelem zciziteli ( o. z.). Tím není řečeno, že nabyvatele nesplnivšího povinnosti podle o. z. nebudou stíhat jiné negativní důsledky odpovídající tomu, že dojde ke zmaření cíle tohoto ustanovení (viz níže).

34. Tyto negativní důsledky mohou podle okolností konkrétního případu spočívat zejména v tom, že nabyvatel, který zciziteli neumožní přezkoumání vady, si ztěžuje vlastní důkazní pozici v případném sporu o to, zda věc vůbec vytýkanou vadou trpěla, popřípadě o rozsahu a povaze takové vady, neboť zcizitel nemůže tvrzenou vadu ověřit v době jí časově nejbližší; dále nese riziko škody, která by na věci ponechané mimo řádnou péči zcizitele vznikla, jakož i případných zvýšených nákladů spojených s dodatečným uschováním nebo vydáním věci. Tyto důsledky se ovšem odvíjejí od prodlení nabyvatele jako věřitele a od obecné odpovědnosti za škodu, nikoliv od (ne)účinnosti samotného odstoupení od smlouvy.

35. Závěr o nastoupení účinků odstoupení od smlouvy nabyvatelem přes následné nesplnění povinností dle § 1922 odst. 1 o. z. není vyloučen ani tím, že (jak již bylo dovozeno v judikatuře Nejvyššího soudu) se nabyvatel jako věřitel dostává do prodlení ve smyslu § 1975 o. z. Toto nabyvatelovo prodlení, jež podle § 1968 věty druhé o. z. vylučuje odpovědnost zcizitele (dlužníka) za jeho prodlení, se totiž týká právě a jen povinností uvedených v § 1922 odst. 1 o. z., a může mít tudíž dopad jen na odpovědnost zcizitele za jeho prodlení, které je se splněním těchto povinností nabyvatele spojeno (na něž je navázáno).

36. Jak vyplývá z již shora uvedeného, pro nastoupení účinků odstoupení od smlouvy za daných okolností (tedy odstoupení od smlouvy nabyvatelem v případě, že předmět plnění vykazoval takovou vadu, pro kterou byl oprávněn od smlouvy bez dalšího odstoupit) se totiž nepředpokládá splnění jiné povinnosti ze strany nabyvatele než povinnosti zciziteli řádně (a včas) existenci vady vytknout a vyjevit mu svou vůli od smlouvy odstoupit. Právo na odstoupení od smlouvy v tomto případě nepředpokládá ani (ne)splnění nějaké povinnosti ze strany zcizitele, a proto je nadbytečné uvažovat o důsledcích, které by na jeho případnou odpovědnost za prodlení mohlo mít prodlení nabyvatele.

37. Proto i v takovém případě platí, že je-li odstoupení od smlouvy učiněno v souladu s právem, nastávají jeho účinky bez dalšího oznámením druhé straně a smlouva se tak od počátku ruší. Předpokladem pro možnost odstoupení od smlouvy nabyvatelem je toliko existence kvalifikované vady předmětu plnění a její řádné vytknutí vůči zciziteli. Splnění povinností zakotvených v § 1922 odst. 1 o. z. tedy není předpokladem pro účinné odstoupení od smlouvy, nýbrž se jedná o povinnosti, které následují vytknutí vady zcizitelem a eventuálně též volbu práva vyplývajícího z vadného plnění.

38. Z právě uvedeného rovněž vyplývá, že odlišně by tomu bylo v případě, v němž by nabyvatel nejprve uplatnil u zcizitele právo na odstranění vady věci (předmětu plnění), avšak tuto věc mu odmítl vydat a následně od smlouvy odstoupil z důvodu, že zcizitel vadu neodstranil včas (ať již opravou věci nebo dodáním věci nové). Za takových okolností by nepochybně platilo, že nabyvatel je v prodlení se splněním své povinnosti podle § 1922 odst. 1 o. z., v důsledku čehož se nemohl ocitnout v prodlení se splněním své povinnosti (odstranit vadu věci včas) ani zcizitel. Rozlišujícím kritériem mezi touto situací a nyní posuzovanou věcí tedy je, zda právo nabyvatele od smlouvy odstoupit samo o sobě závisí na předchozím prodlení zcizitele (jako je tomu v případě odstoupení pro včasné neodstranění vady), nebo zda má vzniknout přímo a bezprostředně z existence kvalifikované vady bez ohledu na jakékoliv prodlení zcizitele (jako v nyní projednávané věci).

39. Obdobně srov. obecně, kdy předpokladem odstoupení od smlouvy je také prodlení dlužníka (srov. § 1969 o. z.). Jedná-li se o takové prodlení dlužníka s plněním dluhu, za které není odpovědný, protože nastalo v důsledku prodlení věřitele, pak nemohou vůbec nastat účinky prodlení dlužníka (viz ŠILHÁN, J. Prodlení dlužníka v důsledku prodlení věřitele. In: ŠILHÁN, J. Právní následky porušení smlouvy v novém . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 63.), resp. věřitel nemůže od smlouvy účinně odstoupit [viz HORÁK, P. [Pojem prodlení dlužníka]. In: PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. . 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 7]. Uvedené srovnání je ovšem namístě chápat spíše jako úsudek a maiori ad minus než jako přímou analogii: je-li i tam, kde je právo odstoupit od smlouvy vůbec podmíněno prodlením dlužníka, věřitelovo vlastní prodlení překážkou toliko vzniku dlužníkova prodlení (a tím i tohoto důvodu odstoupení), tím spíše nemůže mít věřitelovo prodlení vliv na odstoupení od smlouvy, které na prodlení druhé strany vůbec nezávisí a jehož jediným předpokladem je existence kvalifikované vady a její řádné vytknutí.

40. V daném případě – jak uvedeno výše – však odstoupení od smlouvy nabyvatelem nemělo být důsledkem prodlení dlužníka (zcizitele), ale důsledkem existence takové vady předmětu plnění, pro které zákon nabyvateli umožňuje, aby od smlouvy bez dalšího odstoupil. Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je tak založen na nesprávné interpretaci účinků nesplnění povinnosti součinnosti nabyvatele podle § 1922 odst. 1 o. z., a tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

41. Lze tak shrnout, že odstoupí-li nabyvatel od smlouvy pro takovou vadu předmětu plnění, pro kterou byl oprávněn od smlouvy bez dalšího odstoupit, a vadu zciziteli řádně vytkl, nabývá toto jednostranné adresované právní jednání účinků okamžikem, kdy dojde zciziteli, a smlouva se tím od počátku ruší; předpokladem jeho účinnosti je toliko existence takové vady a její řádné vytknutí, nikoliv též následné splnění povinnosti nabyvatele podle § 1922 odst. 1 o. z. předat zciziteli předmět plnění, popřípadě jej podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak vhodně naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Nesplní-li nabyvatel po odstoupení od smlouvy tuto povinnost, dostává se tím sám do prodlení jako věřitel, což má význam toliko pro posouzení odpovědnosti zcizitele za jeho případné prodlení s plněním povinností na tuto součinnost navázaných (§ 1968 věta druhá o. z.); nezpůsobuje to však neúčinnost ani jinou suspendaci účinků již platně nastalého odstoupení od smlouvy.

42. Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud podle věty druhé přezkoumá, zda nebylo řízení postiženo vadami uvedenými v , a b) a , respektive i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žádné takové vady dovolací soud neshledal. Uváděla-li žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo vadou právního posouzení spočívající v jeho vnitřní rozpornosti, resp. nepřezkoumatelnosti, pak dovolací soud nemůže tomuto argumentu přitakat. Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud založil své rozhodnutí sice na nesprávném právním posouzení věci, avšak jeho právní argumentace není zatížena vnitřní rozporností v tom smyslu, že by nebylo možno dovodit, jakými úvahami se odvolací soud řídil při vlastním právním posouzení. Úvaha odvolacího soudu, že projev dovolatelky představoval včasnou volbu práva spočívající v odstoupení od smlouvy, avšak že toto odstoupení nebylo účinné, neboť žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí v o. z., není logicky vnitřně rozporná, z pohledu shora uvedeného výkladu a v kontextu souzeného případu však není (z hlediska hmotněprávního) správná.

V. Závěr

43. Dovolací soud tedy na podkladě právě uvedeného dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je nesprávný, přičemž zároveň nejsou splněny předpoklady pro změnu rozsudku odvolacího soudu ve smyslu , neboť v důsledku nesprávného právního posouzení výše uvedené otázky se odvolací soud dosud nezabýval odvolacími důvody prezentovanými žalovanou; tedy zejména tím, zda předmět plnění trpěl skutečně vytýkanou vadou, a pokud ano, zda se jednalo o podstatné porušení smlouvy.

44. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení zrušil a podle věty první mu věc vrátil k dalšímu řízení.

45. Odvolací soud je ve smyslu části první věty za středníkem ve spojení s vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

46. Z důvodu omezení dovolacího přezkumu vymezenými dovolacími důvody ( věta první ) nebyl dovolací soud povolán k tomu, aby se autoritativně vyjadřoval k jiným možným (nepříznivým) důsledkům prodlení nabyvatele (zde žalobkyně) se splněním povinnosti podle o. z. Tyto otázky mohou být potenciálně předmětem právního posouzení odvolacím soudem v dalším řízení. Může se jednat například o to, zda eventuálně budou žalobkyni stíhat nějaké nepřiznivé důsledky spojené s dokazováním jejího tvrzení, že předmět plnění skutečně vytýkanou vadou v době přechodu nebezpečí škody na ni trpěl.

47. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu