Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1561/2021

33 Cdo 1561/2021-230

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. J.

LGC s. r. o.

, se sídlem v Náchodě, Běloveská 944 (identifikační číslo 032 44 733), zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Bürgerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, o 93.980 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2020, č. j. -200, t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2020, č. j. -200, se mění tak, že se potvrzuje rozsudek ze dne 12. 2. 2020, č. j. -153, kterým Okresní soud v Náchodě zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 93.980 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 2. 11. 2018 do zaplacení.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 82.468 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Ing. Pavla Bürgera, advokáta.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. -153, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 93.980 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 2. 11. 2018 do zaplacení, a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 64.509,12 Kč. Po té, co žalobkyně (kupující) převzala pračky se sušičkou, oznámila žalované, že předměty koupě trpí vadami, a současně uplatnila právo na jejich odstranění ( , , , , ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. z.“/). V rámci sjednaného způsobu reklamace – argumentuje soud prvního stupně – neposkytla součinnost službě

„Servis u Vás doma,“

spotřebiče vrátila žalované (podnikatelce) a od kupní smlouvy odstoupila z důvodu porušení smlouvy podstatným způsobem ( , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“/, , , věta první, o. z.). Podle soudu prvního stupně začala třicetidenní lhůta k vyřízení reklamace běžet až po té, co spotřebiče vrátila žalované, která reklamaci vyřídila včas (reklamované závady odstranila); zákonný důvod pro odstoupení od kupní smlouvy žalobkyně neměla. I kdyby lhůta podle zákona o ochraně spotřebitele marně uplynula, neodstoupila žalobkyně od smlouvy včas, tj.

„bez zbytečného odkladu“

(§ 2002 odst. 2 o. z.).

Rozsudkem ze dne 26. 10. 2020, č. j. -200, Krajský soud v Hradci Králové změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 36.120 Kč, resp. 10.320 Kč. Odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalobkyně závady spotřebičů reklamovala a současně uplatnila včas právo z vadného plnění. Okolnost, že vyřizování reklamací je organizováno tak, že se kupující musí obrátit na další subjekt (servis) a bude záležet i na jeho momentální vytíženosti, nezprošťuje prodávající povinnosti vyřídit reklamaci ve třicetidenní lhůtě. Nejde ani o důvod pro to, aby tato lhůta – běžící od okamžiku, kdy měla žalovaná poprvé možnost spotřebiče prohlédnout – počala běžet později, tedy po vrácení spotřebičů. Žalobkyně nebyla povinna po reklamaci v rámci součinnosti vyvíjet další – aktivní nebo pasivní – iniciativu. Ve lhůtě stanovené v § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele žalovaná reklamaci nevyřídila a vady neodstranila, takže žalobkyně byla „na základě zákonné nevyvratitelné fikce vadného plnění, která se považuje za podstatné porušení smlouvy,“ oprávněna odstoupit od kupní smlouvy (§ 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, § 2106 odst. 1, písm. d/ o. z.). Odstoupením od smlouvy, které kupující realizovala „bez zbytečného odkladu,“ byl závazkový právní vztah od počátku zrušen a žalobkyně má nárok na vrácení kupní ceny (§ 2993 o. z.).

V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná formulovala dvě otázky hmotného práva, které podle jejího přesvědčení splňují kritéria přípustnosti ve smyslu Za dosud neřešené považuje důsledky nesoučinnosti kupujícího po té, co reklamoval u prodávajícího podnikatele vady zboží, na běh třicetidenní lhůty podle zákona o ochraně spotřebitele. V případě, že se dovolací soud ztotožní se závěrem o dopadu nevyvratitelné právní domněnky podstatného porušení kupní smlouvy, má za to, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešil otázku včasnosti odstoupení od smlouvy, tj. ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ ( o. z.). Podle dovolatelky lhůta k vyřízení reklamace začne běžet až okamžikem, kdy spotřebitel umožní podnikateli věci prohlédnout, tj. od okamžiku, kdy prodejce – nebo jím pověřená osoba – má objektivně možnost spotřebiče prohlédnout a s tvrzenými závadami se seznámit. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, příp. aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření prosazuje, že zjištění o způsobu poskytnutí součinnosti je výhradně otázkou skutkovou, která přípustnost dovolání není s to založit. Navrhla proto dovolání jako nepřípustné odmítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle , věty první, lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolání je přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení (první) otázky hmotného práva – jaký vliv má nedostatek pasivní součinnosti při vyřizování reklamace na běh lhůty podle , věty třetí, zákona o ochraně spotřebitele –, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena ( ).

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).

Podle ustanovení § 1975 o. z. je věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

Podle ustanovení § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit (§ 2002 odst. 1, věta první, o. z.).

Podle ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Marné uplynutí této lhůty se považuje za podstatné porušení smlouvy.

Po skutkové stránce vyšel odvolací soud z toho, že žalovaná (prodávající) dodala žalobkyni (spotřebitelce) dvě pračky se sušičkou LG TWINWash set F126G1BCH2N a F28K5XN3. Strany se dohodly na tom, že dodané zboží lze reklamovat u žalované (s odesláním na adresu prodejny LG Showroom, Českomoravská 2420/15a, 190 00 Praha-Libeň, či přinesením osobně na LG Showroom) nebo prostřednictvím služby „Servis u Vás doma“ nahlášením závady na označeném telefonním čísle nebo vyplněním e-mailového formuláře s tím, že následně bude žalobkyně kontaktována technikem, s nímž domluví návštěvu. Žalobkyně dne 4. 6. 2018 reklamovala závady spotřebičů a současně požádala vady odstranit. V intencích sjednaných reklamačních podmínek kontaktovala infolinku „Servis u Vás doma.“ Servisní středisko žalobkyni volalo 25., 26. a 28. 6. 2018, ujednalo s ní minimálně dva termíny návštěv servisního technika. Prostřednictvím SMS termín 27. 6. 2018 žalobkyně odmítla a požádala o nový termín. Dne 11. 7. 2018 prostřednictvím SMS opět termín opravy spotřebičů zrušila a až do 21. 8. 2018 nepobývala na území České republiky. Dne 1. 10. 2018 žalobkyně spotřebiče vrátila žalované a odstoupila od kupní smlouvy, neboť – podle jejího názoru – žalovaná reklamaci nevyřídila do třiceti dnů od jejího uplatnění.

Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že spotřebiče byly vadné (vady se týkaly součásti věcí) a že žalovaná 30. 10. 2018 vady předmětů koupě výměnou dílů odstranila. Nevyvratitelná právní domněnka podstatného porušení smlouvy proto mohla – při splnění zákonných předpokladů – založit právo od smlouvy podle § 2002 odst. 1 o. z. odstoupit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. , a ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. ).

Pro řešení (první) otázky předložené k dovolacímu přezkumu je podstatné ujednání, podle něhož mohla žalobkyně závady spotřebičů reklamovat nejen prostřednictvím „Servisu u Vás doma,“ ale i tak, že zboží vrátí žalované k posouzení, zda tvrzenými vadami trpí či nikoliv.

V rozsudku ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 90/2018, Nejvyšší soud zdůraznil, že „k vyřízení reklamace způsobem předvídaným ustanovením je … vždy nezbytné, aby kupující umožnil prodávajícímu o reklamaci rozhodnout, což se neobejde bez odborného posouzení, zda předmět koupě skutečně vykazuje vytčené vady. Ustanovení obč. zák. (nyní srov. o. z.) a je nutno vykládat s ohledem na povahu koupené věci a na další okolnosti a možnosti stran kupní smlouvy.“ Včasné a řádné vyřízení reklamace předpokládá komunikaci smluvních stran. „Platí, že jakmile kupující zjistí vadu, musí to bez zbytečného odkladu oznámit prodávajícímu a předmět plnění mu předat nebo jej podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak vhodně naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Prodávající se tedy může se spotřebitelem domluvit i na jiném způsobu zkoumání předmětu koupě, např. na základě fotografií, videa natočeného spotřebitelem, prohlídky servisním technikem v místě bydliště spotřebitele apod. (srov. rozsudek SDEU ve spojených věcech C-65/09, Gebr. Weber GmbH proti Jürgen Wittmer, a C-87/09, Ingrid Putz proti Medianess Electronics GmbH ze dne 16. 6. 2011).“

Právní vztah ze smlouvy o prodeji zboží v obchodě (§ 2158 a násl. o. z.) předpokládá ve fázi po oznámení zjištěné závady předmětu koupě aktivní či pasivní součinnost kupujícího (spotřebitele), který jako věřitel ve vztahu k „plnění“ prodávajícího (podnikatele) musí umožnit splnění jeho povinnosti rozhodnout o reklamaci a odstranit vady ve lhůtách podle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Taková součinnost představuje povinnost postupovat v intencích § 1922 odst. 1 o. z., případně podle sjednaného způsobu reklamace. Jsou-li splněny zákonné (sjednané) předpoklady neposkytnutí součinnosti, dostává se bez dalšího věřitel do prodlení (§ 1975 o. z.).

V projednávané věci žalobkyně při zvoleném způsobu reklamace prostřednictvím „Servisu u Vás doma“ neposkytla součinnost (neumožnila odborné posouzení závad k tomu určené osoby na místě samém). Tím se dostala do prodlení, které skončilo dnem, kdy spotřebiče vrátila žalované (1. 10. 2018); ta zjistila závadnost předmětu koupě a vady odstranila (30. 10. 2018). Po dobu prodlení žalobkyně nebyla žalovaná odpovědná za to, že ve lhůtě třiceti dnů od oznámení závad (tj. od 4. 6. 2018) reklamaci nevyřídila. Právo od kupní smlouvy odstoupit žalobkyně neměla, neboť právní domněnka podstatného porušení smlouvy se neuplatní (§ 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, § 2001, § 2002 odst. 1, věta první, o. z.).

Protože závěr odvolacího soudu, že absence součinnosti po oznámení závad (reklamaci) neměla za následek prodlení žalobkyně, není správný, a jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu ve věci samé změnil ( , ). Posouzení druhé otázky předložené žalovanou k dovolacímu přezkumu vylučuje závěr dovolacího soudu o neexistenci práva odstoupit od smlouvy.

O náhradě nákladů řízení před soudy nižších stupňů a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , 2 a Žalovaná byla ve věci úspěšná a žalobkyně je proto povinna nahradit jí náklady potřebné k bránění práva.

Ty v řízení před soudem prvního stupně sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za devět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu, vyjádření z 21. 2. 2019, 14. 8. 2019, 11. 9. 2019 a 3. 2. 2020, a účast na jednáních před soudem 17. 7. 2019, 8. 1. 2020 a 6. 2. 2020), která podle bodu 5 a , d/, g/ a k/ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, činí 4.860 Kč za jeden úkon právní služby, z paušální částky náhrady hotových výdajů za devět úkonů právní služby po 300 Kč ( , 4 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů ve výši 5.588 Kč ( advokátního tarifu), z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad ve výši 9.752 Kč ( , 3, ) a náhrady za ztrátu času ve výši 1.200 Kč ( advokátního tarifu). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 62.980 Kč.

Náklady, jež žalovaná účelně vynaložila v odvolacím řízení, sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání), která činí 4.860 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( , 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad ve výši 1.084 Kč ( , 3, ). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení částku 6.244 Kč.

Náhrada nákladů dovolacího řízení v celkové částce 13.244 Kč sestává z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (sepis dovolání) ve výši 4.860 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( , 4 advokátního tarifu), z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrady ve výši 1.084 Kč ( , 3, ) a ze zaplaceného soudního poplatku za dovolání ve výši 7.000 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 20. 1. 2022

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu