Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 Co 67/2026-403
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci
žalobci: a) Jméno žalobce A, narozená dne Datum narození žalobce A
b) Jméno žalobce B, narozený dne Datum narození žalobce B
oba bytem Adresa žalobce B
oba zastoupeni advokátem JUDr, Jméno advokáta A
sídlem Adresa advokáta A
proti
žalovaným: 1) Jméno žalované A, narozený dne Datum narození žalované A, narozená dne Datum narození žalované B
oba bytem Adresa žalované B
oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B
sídlem Adresa advokáta B
o 1.125.985 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. 11. 2025, č. j. 46 C 136/2025-223
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 35.381,61 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.
III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 35.381,61 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.
Odůvodnění:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 35.381,61 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 35.381,61 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.
1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobcům každý rovným dílem částku 1.125.985 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1.125.985 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 45.943,70 Kč (výrok I.), uložil žalobcům povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) částku 58 960,30 Kč a žalované 2) částku 58 960,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok II.)
2. Soud prvního stupně v řízení, v němž se žalobci (po připuštění změny žaloby ze dne 12. 9. 2025 a 7. 11. 2025) domáhali po žalovaných zaplacení přiměřené slevy z kupní ceny rodinného domu z titulu vadného plnění, tvrzeného zejména v podobě skryté vady hydroizolačního systému stavby, projevující se vzlínající vlhkostí, plísněmi a souvisejícím znehodnocením nemovitosti. Mezi účastníky byla dne 16. 11. 2020 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod spoluvlastnických podílů žalovaných o velikosti id. ½ k pozemku parc. č. Anonymizováno (orná půda) a pozemku parc. č. st. Anonymizováno, jehož součástí je stavba – budova čp. Anonymizováno (rodinný dům), vše v k. ú. adresa (dále i jen „předmětné nemovitosti či dům“). Kupní cena byla v kupní smlouvě sjednána ve výši 8.150.000 Kč, k faktickému předání předmětné nemovitosti došlo dne 30. 3. 2021. Žalovaní v rodinném domě před prodejem několik let bydleli. právnická osoba prováděla společnost právnická osoba, která dne 31. 1. 2013 vůči stavebnímu úřadu prohlásila, že výstavba rodinného domu byla zrealizována podle ověřené projektové dokumentace a byla dodržena technologie a doporučený stavební materiál. K předání domu žalobcům došlo dne 30. 3. 2021. V zimě 2021/2022 se v budově začaly vyskytovat plísně (na vrchních částech stěn v obývacím pokoji a v ložnici). Žalobci za účelem odstranění plísní zajistili aplikaci protiplísňového nátěru odbornou společností. Plísně se však objevily znovu v zimě 2022/2023 (tentokrát nejen na vrchní, ale i na spodní části stěn). Žalobci opět zajistili odstranění plísní a po konzultaci se stavebním technikem zajistili rovněž dne 4. 2. 2023 zateplení střechy budovy. Plísně se však začaly projevovat ve spodní částí stěn v čím dál větší míře i na přelomu let 2023 a 2024. Po návratu žalobců z dovolené v červenci 2024 se plíseň objevila již na celé stěně ložnice, došlo ke zničení manželské postele, matrace i všech věcí žalobců v ní uložených. Vnější projevy plísní byly rovněž viditelné na podlaze v ložnici a v pracovně. Žalobci vzniklou situaci řešili pomocí odborné sanační společnosti právnická osoba. Sanační společnost provedla dne 11. 9. 2024 sanační odběry, na jejichž základě vypracovala dne 18. 9. 2024 diagnostiku – měření vlhkosti a zasolení budovy. Společnost právnická osoba. dospěla k závěru, že vzhledem ke zjištěnému stavu vlhkosti a celkové vlhkostní problematice se dá stav domu zhodnotit jako havarijní. Konstatovala, že objekt má problém s tzv. vzlínající vlhkostí/kapilární vzlínavostí. Za zdroj vlhkosti v konstrukci označila absenci, případně poškození hydroizolace. Při průzkumu byla provedena sonda do soklové části objektu, kde nebyla nalezena svislá hydroizolace. Vodorovná hydroizolace nebyla přetažena na svislou část podkladního betonu pro vytvoření zpětného spoje. Dne 24. 10. 2024 nechali žalobci provést dvě sondy, které odhalily, že lepenka, která má tvořit hydroizolační vrstvu nesplňuje funkční vlastnosti a že vodorovná rozpadající se hydroizolace není napojena na svislou hydroizolaci, resp. že svislá hydroizolace nebyla nalezena. Dopisy z 12. 11. 2024 uplatnili žalobci u žalovaných nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny v důsledku skrytých vad Nemovitosti. Žalovaní nárok z titulu vad předmětu koupě v dopise z 11. 12. 2024 odmítli, když jednak namítali, že vytknutí vad bylo opožděné a dále z důvodu, že požadovaná částka je diametrálně odlišná od cenové kalkulace na celkovou opravu domu. Žalobci si nechali vypracovat znalecký posudek ze dne 20. 4. 2025, který vyčíslil znehodnocení domu vadami k datu prodeje v částce 1.125.985 Kč a dále konstatoval, že vadná hydroizolace (absence svislé hydroizolace a napojení vodorovné hydroizolace na ní v oblasti podlahy a soklu fasády) nebyla z technického hlediska zjistitelná bez provedení destruktivních sond do daných konstrukcí.
3. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že objektivní pětiletá lhůta k vytknutí skryté vady stavby podle § 2129 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), byla zachována, avšak žalobci vady nevytkli bez zbytečného odkladu poté, co je mohli při dostatečné péči zjistit, ve smyslu § 2112 odst. 1 o. z. Za nejpozdější okamžik, kdy žalobci získali dostatek poznatků pro oznámení vady, považoval soud prvního stupně den 18. 9. 2024. Nejpozději měla být vada oznámena do pěti let od nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem, tedy do 16. 11. 2025. Spornou zůstala otázka, v jaký okamžik měli žalobci vadu zjistit. Z tvrzení žalobců vyplývá, že nejpozději v červenci 2024 jim bylo zřejmé, že se jedná o rozsáhlý systémový problém, neboť se plíseň objevila na celé stěně ložnice a došlo ke zničení manželské postele, matrace a dalších uložených věcí. Podle soudu prvního stupně měli žalobci dostatečné informace o vadě nejpozději na základě dokumentu společnosti právnická osoba. ze dne 18. 9. 2024, v němž bylo jednoznačně konstatováno, že objekt trpí tzv. vzlínající vlhkostí (kapilární vzlínavostí) a že zdroj vlhkosti v konstrukci se nachází v místě absence či poškození hydroizolace. Soud prvního stupně uzavřel, že není nezbytné přesně specifikovat všechny příčiny a technické detaily vady; postačí vadu označit, případně popsat její projevy. Pokud byla vada oznámena až dopisem z 12. 11. 2024, tj. po téměř dvou měsících od vyhotovení dokumentu právnická osoba., nestalo se tak ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Dle soudu prvního stupně nebylo třeba, aby žalobci vyčkávali na provedení sond. Nejpozději na základě zprávy právnická osoba. mohli žalovaným oznámit vadu spočívající ve vzlínající vlhkosti projevující se rozsáhlým výskytem plísní. Navíc již z této zprávy bylo zcela zřejmé, že zdrojem vlhkosti je absence či poškození hydroizolace. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
4. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání, ve kterém především namítali, že soud prvního stupně nesprávně určil počátek subjektivní lhůty k vytknutí vady. Tvrdili, že samotné projevy plísní a vlhkosti v předchozích letech, ani odborná zpráva ze dne 18. 9. 2024, ještě neumožňovaly bezpečně určit skutečnou skrytou konstrukční vadu hydroizolačního systému. Podle žalobců se rozhodné skutečnosti vyjasnily teprve po destruktivních sondách provedených dne 24. 10. 2024, případně po jejich odborném vyhodnocení, a teprve od tohoto okamžiku tak mohla začít běžet subjektivní lhůta podle § 2112 odst. 1 o. z. Dále žalobci namítali, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s jejich argumentací, že žalovaní o vadách věděli nebo museli vědět, a proto jim nesvědčí námitka opožděnosti ve smyslu § 2112 odst. 2 a § 2129 odst. 2 o. z. V tomto směru poukazovali na okolnosti předchozího užívání domu žalovanými, na projektovou dokumentaci i na další skutečnosti, z nichž podle nich plyne vědomost žalovaných o vadách, případně o skutečnostech k nim vedoucích. Žalobci dále vytýkali soudu prvního stupně, že neprovedl všechny jimi navržené důkazy, zejména důkazy směřující k přesnějšímu objasnění technické zjistitelnosti vady a vědomosti žalovaných o vadách. V doplnění odvolání pak poukázali na další fotografie, technická zjištění a další projevy vadného stavu domu, jimiž podle svého názoru dokládají systémový a dlouhodobý charakter vady, popřípadě podporují svůj závěr o pozdějším okamžiku její zjistitelnosti. Navrhli proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedli, že soud prvního stupně správně rozlišil objektivní pětiletou lhůtu podle § 2129 odst. 2 o. z. a subjektivní povinnost oznámit vadu bez zbytečného odkladu podle § 2112 odst. 1 o. z., a správně dovodil, že žalobci měli nejpozději po odborné zprávě ze dne 18. 9. 2024 dostatek skutkových poznatků pro vytknutí vady. Zdůraznili, že k řádné notifikaci vady nebylo třeba znát přesnou technickou příčinu ani vyčkávat na úplné technické potvrzení závad sondami. Za neprokázanou označili i námitku žalobců, že o vadě věděli nebo museli vědět. Pokud žalobci v odvolání poukazují na další vady nebo další zjištění, mají žalovaní za to, že buď jde toliko o další projevy téhož vadného stavu, které nemohou založit novou subjektivní lhůtu, anebo o nový skutkový základ, který nelze v odvolacím řízení uplatnit.
6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.
7. Odvolací soud neshledal důvody pro zrušení rozhodnutí ve smyslu § 219a o. s. ř. pro jeho nepřezkoumatelnost. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu prvního stupně, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1805/2018).
8. Odvolací soud si je vědom judikatury Nejvyššího soudu, podle níž musí být vypořádána každá právně významná námitka účastníka způsobem odpovídajícím její závažnosti; to platí zvláště pro námitku, že prodávající o vadě věděl nebo musel vědět (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3825/2023). V projednávané věci však soud prvního stupně tuto otázku zcela nepominul; vypořádal ji stručněji (viz. bod 62 napadeného rozsudku), avšak srozumitelně. Důvod pro zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost proto odvolací soud neshledal.
9. Z opakovaného doplnění odvolání žalobců (posuzováno podle obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalobci jím sledují především doložení dlouhodobého, systémového a zhoršujícího se charakteru vadného stavu domu, podporu své teze, že odborné poznatky z podzimu roku 2024 ještě neumožňovaly vadu odpovědně vytknout dříve než po destruktivních sondách, a dále v určité míře i tvrzení, že žalovaní o vadách domu věděli nebo vzhledem ke konkrétním okolnostem vědět museli. V rozsahu, v němž tato podání pouze doplňují skutkový a důkazní obraz již původně tvrzeného závadového stavu, lze k nim přihlížet podpůrně; v rozsahu, v němž by jimi žalobci mínili uplatnit nové samostatné vady jako nový skutkový základ nároku, by k nim v odvolacím řízení nebylo možno přihlédnout jako k novému nároku (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). Zástupce žalobců zdůraznil, že stále není zřejmé, zda na nemovitosti namítaná vada existuje, proto nemůže být její vytčení, případně vytčení nových vad opožděné, bez ohledu na toto probíhající řízení. Zásadní z pohledu žalobců tak zůstává posouzení včasnosti uplatněné vady předmětné nemovitosti a dále v odvolání tvrzené nesprávné právní posouzení věci, kdy soud prvního stupně měl sám po právní stránce věc posoudit i ve smyslu ust. § 584 o. z., když žalobci byli v omylu, neboť vycházeli z obsahu stavební dokumentace, která se ukázala být nesprávnou.
10. Odvolací soud sdílí skutkový závěr, z něhož soud prvního stupně vyšel. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.
11. Z obsahu spisu i provedeného dokazování dostatečně plyne, že kupní smlouva byla mezi účastníky uzavřena, a že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem dne 16. 11. 2020, dále že dům jim byl předán dne 30. 3. 2021, že projevy plísní a vlhkosti se v domě opakovaně objevovaly již v letech 2022, 2023 a 2024. Dále bylo prokázáno, že dne 18. 9. 2024 byla pořízena odborná zpráva identifikující vzlínající vlhkost a její zdroj v absenci či poškození hydroizolace, a že následně dne 24. 10. 2024 provedené sondy technické závěry dále konkretizovaly. Žalobci vady oznámili žalovaným dopisy ze dne 12. 11. 2024, doručenými dne 15. 11. 2024.
12. Odvolací soud doplnil dokazování podle ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. fotografiemi předloženými žalobci, ze dne 30. 3. 2021 (viz. černý šanon), na kterých je zachycen žalobce v době předávání domu a na stěnách domu je patrné přemalování nátěrem. Žalobci i z těchto fotografií dovozovali, že žalovaní o vlhkosti věděli. K dotazu odvolacího soudu však uvedli, že s těmito fotografiemi dříve žalované nekonfrontovali. Ani tento důkaz tak nemohl změnit správný skutkový závěr soudu prvního stupně tak, jak se podává z bodu 40. napadeného rozsudku. Naopak, pokud i na fotografiích ze dne 30. 3. 2021 je dle žalobců patrná odstraňovaná vlhkost, měli se žalobci na žalované obrátit dříve a nevyčkávat definitivního odborného závěru.
13. K tvrzení žalobců, že žalovaní museli o vadách domu projevujících se vzlínající vlhkostí vědět, vyzval odvolací soud žalobce k doplnění tvrzení a zejména k označení důkazů k prokázání vědomosti žalovaných o vlhkosti domu. Žalobci prostřednictvím svého zástupce sdělili, že je to pouze jejich hypotéza, nedisponují žádnými důkazy než fotografiemi z 30. 3. 2021, které prokazují nestandartní zásah, který by nenastal, pokud by někdo nechtěl něco skrýt. Museli tak žalovaní vědět o vlhkosti, o vadách zdiva vědět nemuseli. Uvedli, že další důkazy nemají, zde jsou v informačním deficitu.
14. Tato námitka žalobců není důvodná. Informační deficit je stav, kdy jedna procesní strana objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí sporu, zatímco druhá strana těmito informacemi disponuje. V posuzovaném případě nemůže být na žalované přenášena povinnost prokázat, že „věděli“ o skryté vadě domu. Bylo na žalobcích, aby prokázali logické opěrné body, o které svá tvrzení opírají. Takové však žalobci neuvedli. Ani žalobci navrhovaní svědci Pečenka a Jokl, nemohli tvrzení žalobců prokázat. Sami žalobci uvedli, že svědci měli pouze hypoteticky sdělit, zda, kdy a jak dlouho, se tvrzená vada na domě objevovala. V kontextu s těmito tvrzeními a návrhy se pak jeví zcela nelogickým tvrzení zástupce žalobců v odvolacím řízení, že dosud není zřejmé, zda dům vadami trpí.
15. Po právní stránce soud prvního stupně věc správně posoudil podle úpravy kupní smlouvy a práv z vadného plnění zejména podle § 2099, § 2100, § 2106, § 2107, § 2112, § 2129 odst. 2 a § 2131 o. z.
16. Podle § 2131 o. z se na smlouvu o koupi nemovité věci v ostatním přiměřeně použijí ustanovení o koupi movitých věcí.
17. Časová působnost právní úpravy byla správně posouzena podle § 3028 o. z.
18. Podle § 2100 odst. 1 o. z. zakládá právo kupujícího z vadného plnění vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později.
19. Podle § 2112 odst. 1 o. z. neoznámí-li kupující skrytou vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná, namítne-li prodávající, že vada nebyla včas oznámena.
20. Podle § 2112 odst. 2 o. z. však prodávající nemá právo na tuto námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o níž v době odevzdání věděl nebo musel vědět.
21. U skryté vady stavby spojené se zemí pevným základem stanoví § 2129 odst. 2 o. z. objektivní pětiletou lhůtu od nabytí.
22. Ke vztahu § 2112 odst. 1 o. z. a § 2129 odst. 2 o. z. se Nejvyšší soud výslovně vyjádřil v rozsudku ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 23 Cdo 506/2025. Uzavřel, že ani u skryté vady koupené nemovité věci vykazující skrytou vadu stavby spojené se zemí pevným základem není vyloučen požadavek, aby kupující vadu oznámil bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit. Ustanovení § 2129 odst. 2 o. z. upravuje toliko objektivní pětiletou lhůtu od nabytí; nenahrazuje ani nevylučuje subjektivní povinnost bezodkladného vytknutí vady podle § 2112 odst. 1 o. z.
23. V projednávané věci byla objektivní lhůta podle § 2129 odst. 2 o. z. zachována. Žalobci nabyli vlastnické právo k předmětné nemovitosti dne 16. 11. 2020 a vady oznámili žalovaným písemností doručenou dne 15. 11. 2024. Samotné dodržení této pětileté lhůty však ještě neznamená, že vady byly vytknuty včas i z hlediska subjektivního požadavku § 2112 odst. 1 o. z.
24. Soud prvního stupně správně vyšel i z toho, že pro řádné oznámení vady není nutné, aby kupující znal úplnou technickou příčinu vady, nebo aby své podání formálně označil jako reklamaci. Rozhodující je obsah oznámení a to, zda je z něj patrné, v čem se vada projevuje a jaký vadný stav kupující prodávajícímu vytýká. Tento závěr odpovídá rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3008/2022, podle něhož forma ani označení oznámení nejsou rozhodné a pro posouzení, zda došlo k notifikaci vady, je podstatný obsah projevu vůle. Rovněž v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020, bylo zdůrazněno, že oznámení vady musí vadu relativně přesně určit, nikoli však nutně podat vyčerpávající odborný rozbor jejích technických příčin.
25. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, vyložil pojem „bez zbytečného odkladu“ tak, že jde o velmi krátkou lhůtu, zpravidla v řádu dnů, nanejvýš týdnů, přičemž rozhodující je, zda účastník jednal bez neodůvodněných průtahů. V rozsudku ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 163/2022, Nejvyšší soud připustil, že legitimním důvodem pro určitý odklad může být potřeba zjistit a vyhodnotit nezbytné informace; současně však zdůraznil, že ani v takovém případě nesmí jít o bezdůvodné otálení. V usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2370/2022, aproboval závěr, že oznámení vady učiněné po více než měsíci od okamžiku, kdy měl účastník k dispozici zjištění potřebná k jejímu uplatnění, již zpravidla nesplňuje požadavek bezodkladnosti. Stejným směrem se ubírá i usnesení ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1949/2023, podle něhož doba přesahující jeden měsíc, natož téměř dva měsíce od získání dostatečných podkladů, zásadně neodpovídá požadavku § 2112 odst. 1 o. z.
26. Těžiště sporu spočívá v tom, kdy žalobci mohli při dostatečné péči zjistit skrytou vadu v rozsahu postačujícím k jejímu oznámení žalovaným. V tomto směru se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že nejpozději dne 18. 9. 2024 měli žalobci dostatek skutkových poznatků pro notifikaci vady. Je třeba přitom vyjít ze skutečnosti, že plísně a projevy vlhkosti se v domě objevovaly již v letech 2022, 2023 a 2024. Konečně i v odvolacím řízení žalobci předložené fotografie ze dne 30. 3. 2021 měli vést žalobce k tomu, aby žalované konfrontovali s opakovaně se objevujícími plísněmi a vzlínající vlhkostí. Odvolací soud souhlasí s tím, že samotný první zjištěný výskyt plísně ještě nemusel znamenat, že žalobci již tehdy zjistili konkrétní skrytou konstrukční vadu hydroizolačního systému; takový projev mohl mít i jiné příčiny. Tato okolnost je však významná tím, že prokazuje dlouhodobost, opakovanost a progresi závadového stavu. Právě tato dlouhodobost výrazně oslabuje obranu žalobců, že teprve sondy ze dne 24. 10. 2024 vytvořily první relevantní základ pro oznámení vady.
27. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že rozhodující význam má odborná zpráva společnosti právnická osoba. ze dne 18. 9. 2024. Z jejího obsahu vyplývá, že posuzovatel identifikoval vzlínající vlhkost, jako pravděpodobný zdroj závady označil absenci či poškození hydroizolace, konstatoval rozpor skutečného stavu s projektovou dokumentací a doporučil další sondy. Již tento podklad tak poskytl žalobcům dostatek informací k tomu, aby žalovaným vytkli systémový vadný stav domu spočívající ve vlhnutí konstrukcí, plísních a závadném hydroizolačním řešení. Je třeba odlišit požadavek na vznik možnosti notifikace vady od potřeby následného technického upřesňování příčiny a rozsahu vady.
28. Námitka žalobců, že bylo nutné vyčkat až na destruktivní sondy ze dne 24. 10. 2024, proto neobstojí. Tyto sondy nepochybně technický stav dále konkretizovaly, zejména pokud jde o chybějící svislou hydroizolaci, nenapojení jednotlivých vrstev či nefunkčnost hydroizolační lepenky. Z hlediska hmotného práva však tyto poznatky představovaly již další technické upřesnění dříve zjištěného vadného stavu. K samotné notifikaci vady žalovaným takové úplné technické potvrzení nebylo zapotřebí; postačovalo, že žalobci znali podstatné projevy vady, její systémový charakter a pravděpodobný zdroj.
29. Od 18. 9. 2024 do 12. 11. 2024 uplynula doba téměř dvou měsíců. Ve světle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, nelze tuto dobu považovat za dobu odpovídající požadavku „bez zbytečného odkladu“, za situace, kdy žalovaní nedodržení této lhůty řádně namítali. Ani s přihlédnutím k tomu, že žalobci mohli po určitou dobu legitimně shromažďovat a vyhodnocovat informace nebyla takto dlouhá prodleva za okolností projednávané věci omluvitelná.
30. Odvolací soud proto uzavírá, že závěr soudu prvního stupně o opožděném vytknutí vady je správný. Žalobci měli nejpozději na základě odborné zprávy ze dne 18. 9. 2024 dostatek skutkových poznatků k oznámení vady; oznámení učiněné až dne 12. 11. 2024 již požadavku § 2112 odst. 1 o. z. nevyhovuje.
31. Odvolací soud se dále zabýval námitkou žalobců, že žalovaní o vadě věděli nebo museli vědět, a proto jim nesvědčí námitka opožděnosti podle § 2112 odst. 2 a § 2129 odst. 2 o. z.
32. V posuzované věci zjištěný skutkový stav neumožňuje uzavřít, že žalovaní v době předání domu věděli nebo museli vědět právě o konstrukční vadě hydroizolačního systému, která tvoří základ uplatněného nároku. Samotná okolnost, že dům před prodejem užívali, neprokazuje jejich vědomost o absenci či zásadní nefunkčnosti hydroizolace. Ani případná vědomost o povrchových projevech vlhkosti bez dalšího nedostačuje k závěru, že znali skutečnou konstrukční příčinu vady. Naopak z projektové dokumentace vyplývá existence hydroizolačního řešení a z podkladů o dokončení stavby plyne deklarovaný soulad stavby s projektovou dokumentací; to sice nevylučuje vadu, ale oslabuje závěr o tom, že žalovaní museli znát její skutečnou podstatu. K poučení odvolacího soudu pak žalobci uvedli, že nemají žádné důkazy k prokázání vědomosti žalovaných o skrytých vadách domu, tyto jsou založeny toliko na hypotéze, že vzlínající vlhkost či plísně v domě museli být již v době jeho užívání žalovanými. K prokázání plísní či vlhkosti v domě v době předchozí však žalobci nenavrhli žádné důkazy. Naopak z jejich vyjádření v odvolacím řízení vyplynulo, že sami v mezidobí přistoupili k částečné rekonstrukci či modernizaci domu, a nelze tak vyloučit, že vzlínající vlhkost může i s tímto postupem žalobců souviset.
33. Výjimka předpokládaná § 2112 odst. 2 a § 2129 odst. 2 o. z. tedy v řízení prokázána nebyla.
34. Žalobci dále namítali, že soud prvního stupně neprovedl všechny jimi navržené důkazy. Tato námitka není důvodná. Soud není povinen provést všechny účastníkem navržené důkazy; musí však vysvětlit, proč je nepovažuje za potřebné. To soud prvního stupně učinil, když v bodě 41. napadeného rozsudku podrobně vysvětlil důvody, pro které další dokazování pro jeho nadbytečnost neprováděl. Rozhodující skutečnosti byly dostatečně zjištěny z listinných důkazů, zejména z fotodokumentace, odborné zprávy ze dne 18. 9. 2024, výsledků sond ze dne 24. 10. 2024 a z vytýkacích dopisů. Odvolací soud neshledal, že by neprovedení dalších důkazů založilo takovou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
35. Pokud žalobci v doplnění odvolání namítali, že soud prvního stupně měl věc posoudit též podle § 584 o. z., není tato námitka důvodná. Žalobci od počátku uplatňovali nárok z vadného plnění na přiměřenou slevu z kupní ceny a skutkově jej stavěli na tvrzení skryté vady nemovitosti. Ustanovení § 584 odst. 1 o. z. přitom upravuje odlišný právní režim omylu o vedlejší okolnosti, s nímž spojuje právo na přiměřenou náhradu, nikoli nárok na slevu z kupní ceny. Tvrdí-li žalobci, že při koupi předmětné nemovitosti vycházeli z projektové dokumentace a obsahu kupní smlouvy, lze taková tvrzení zohlednit toliko podpůrně při posouzení skrytosti vady a jejich procesní obrany; sama o sobě však nezakládají povinnost soudu překvalifikovat uplatněný nárok na nárok z omylu. Pokud by žalobci tímto doplněním mínili nově uplatnit nárok podle § 584 o. z., šlo by již o nový nárok, který v odvolacím řízení nelze uplatnit (§ 216 odst. 2 o. s. ř.).
36. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroků II. a III. o nákladech řízení, jejichž výše byla v bodě 64. napadeného rozduku správně vyčíslena.
37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 70.763,22 Kč. Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna za každý úkon právní služby ve výši 10.580 Kč z tarifní hodnoty 562.992,50 Kč (žalobci se domáhali, aby jim žalovaní zaplatili 1.125.985 Kč s příslušenstvím rovným dílem, tj. každý 562.992,50 Kč s příslušenstvím) a dle 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, když bylo zohledněno, že při rozhodování o odměně přísluší advokátu za společné úkony při zastupování více osob ke každému úkonu pouze jedna paušální částka náhrady výdajů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 833/2023). Výše mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem se dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snižuje za druhou zastoupenou osobu o 20 %, tj. odměna za zastupování žalovaného 1) činí za každý úkon právní služby 10.580 Kč a za zastupování žalované 2) činí 8.464 Kč. Odměna zástupce v případě žalovaného 1) tak za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 6. 3.2026 a ze dne 2. 6. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, účast při odvolacím soudním jednání dne 3. 6. 2026, dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) činí 31.740 Kč (10.580 Kč x 3), v případě žalované 2) činí za tři shodné úkonů právní služby 25.392 Kč (8.464 Kč x 3). Dále je třeba přičíst náhradu hotových ve výši 1.350 Kč (450 Kč x 3) a 21 % DPH ve výši 12.281,22 Kč (21 % z 58.482 Kč). Celková výše náhrady tak činí 70.763,22 Kč. Účelně vynaložené náklady pak v případě každého žalovaného odpovídají ½ částky, tj. 35.381,61Kč.
38. Odvolací soud nepřiznal žalovaným právo na náhradu jimi dodatečně uplatněných účelně vynaložených hotových výdajů podle § 137 odst. 1 o.s.ř. spočívajících v nákladech znalce, které si žalovaní zajistili k posouzení odborných skutkových otázek, ve výši 33 500 Kč. Rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené odvolacím soudem, totiž nespočívalo na odborném posouzení žalobci tvrzených vad předmětné nemovitosti, ale toliko na posouzení včasnosti uplatnění skrytých vad, případně vědomosti žalovaných o tvrzených vadách.
39. Lhůta k plnění byla odvolacím soudem stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.