Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 Azs 151/2026 - 26.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 Azs 151/2026 - 26
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: I. E., zast. Mgr. Václavem Slukou, advokátem, se sídlem U Vršovického nádraží 873/2, Praha, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 8. 2026, č. j. CPR-18071-3/ČJ-2026-930310-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2026, č. j. 64 A 13/2026-15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „cizinecká policie“), rozhodnutím ze dne 17. 3. 2026, č. j. KRPC-41248-21/ČJ-2026-020023 (dále jen „rozhodnutí o správním vyhoštění“), žalobci uložila podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění, dále stanovila dobu v délce jednoho roku, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a současně mu podle § 118 odst. 3 téhož zákona stanovila lhůtu k vycestování, a to do 20 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
[2] Žalovaná shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí o správním vyhoštění.
[3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[4] Krajský soud shledal, že žalobce v žalobě podané k poštovní přepravě dne 28. 8. 2026, tedy v poslední den desetidenní lhůty pro její podání podle § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, neuplatnil žádný žalobní bod. Podle krajského soudu doplnění takové žaloby po uplynutí lhůty k jejímu podání by již nepředstavovalo konkretizaci včas uplatněných žalobních námitek, ale opožděné uplatnění nových žalobních bodů. Krajský soud současně poukázal na to, že žalobu, byť byla k poštovní přepravě podána včas, obdržel až po uplynutí lhůty k jejímu podání, tj. dne 1. 9. 2026. Z uvedeného důvodu neexistoval reálný prostor, aby žalobce v souladu s § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzval k doplnění žalobních bodů a tuto výzvu i vyhotovil a doručil tak, aby na ni žalobce ještě ve lhůtě pro podání žaloby mohl reagovat. Na uvedené nemohla nic změnit ani skutečnost, že zástupce žalobce má zřízenou datovou schránku, neboť s ohledem na doručení žaloby soudu až po uplynutí lhůty k jejímu podání byla možnost včasného doplnění žaloby objektivně vyloučena. Přestože krajský soud nepřehlédl, že zástupce žalobce požádal o prodloužení lhůty k doplnění žaloby, podotkl, že předmětné žádosti nemohl vyhovět, neboť lhůtu zakotvenou v § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců nelze jakožto zákonnou lhůtu podle § 40 odst. 5 s. ř. s. prodloužit. Prominutí zmeškání lhůty pak výslovně vylučuje § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Krajský soud tudíž v napadeném usnesení uzavřel, že žaloba pro absenci včas uplatněných žalobních bodů zapříčinila neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který nebylo možné v řízení pokračovat.
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému usnesení kasační stížností, v níž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že žalovaná i krajský soud pochybily tím, že porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť krajský soud neodročil soudní jednání, ke kterému se žalobce ani jeho právní zástupce nedostavil. Jeho právní zástupce však svou účast na soudním jednání omluvil. Podle něj tedy soudní jednání mělo být odročeno. Krajský soud ovšem na místo toho z důvodu jeho nepřítomnosti na soudním jednání rozhodl v jeho neprospěch. Dále má stěžovatel za to, že cizinecká policie porušila jeho právo na ustanovení tlumočníka, který nebyl do správního řízení za účelem tlumočení do uzbečtiny přizván.
[7] Žalovaná ve svém vyjádření uvádí, že nepovažuje za nutné se ke kasační stížnosti blíže vyjadřovat. V podrobnostech tudíž odkazuje na obsah spisového materiálu a dodává, že trvá na skutkových a právních závěrech napadeného rozhodnutí. Podle ní správní řízení bylo vedeno v souladu s právními předpisy a zjištěný skutkový stav má dostatečnou oporu ve správním spise.
[8] S ohledem na skutečnost, jak je kasační stížnost formulována, se Nejvyšší správní soud musel nejdříve vypořádat s otázkou její přípustnosti ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.
[9] Kasační stížnost není přípustná.
[10] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s., kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[11] Nejvyšší správní soud předesílá, že smyslem výše citovaného ustanovení není omezit právo fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, ale zachovat charakter řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2020, č. j. 5 Azs 345/2020-17). V této souvislosti je proto nutné připomenout, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tudíž musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003-73). To jinými slovy znamená, že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána. Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, je třeba na ni nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v § 103 s. ř. s. (viz § 104 odst. 4 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud má za to, že uvedené závěry se týkají i předmětné kasační stížnosti. Vzhledem k povaze napadeného usnesení, kterým krajský soud žalobu stěžovatele pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci včas uplatněných žalobních bodů odmítl, přicházel v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005-65). Stěžovatel tak v kasační stížnosti mohl účinně uplatnit pouze námitky poukazující na nezákonnost napadeného usnesení o odmítnutí jeho žaloby. Kasační námitky stěžovatele však vůbec nesměřovaly vůči důvodům, pro které krajský soud jeho žalobu odmítl.
[13] V blanketní kasační stížnosti stěžovatel bez bližšího vysvětlení uvedl, že krajský soud pochybil, odmítl-li napadeným usnesením jeho žalobu. V doplnění kasační stížnosti však nepodepřel tuto obecnou námitku žádnou vlastní konkurující argumentací. Na místo toho, aby stěžovatel polemizoval s rozhodovacími důvody krajského soudu, brojil proti neodročení soudního jednání, které se ovšem v řízení před krajským soudem vůbec nekonalo, a proti neustanovení tlumočníka ve správním řízení, čímž se však krajský soud již z povahy věci v napadeném usnesení taktéž nemohl zabývat. Tato kasační argumentace stěžovatele je tedy s ohledem na povahu napadeného usnesení zcela mimoběžná a na závěry krajského soudu obsažené v napadeném usnesení či na procesní postup krajského soudu v řízení o žalobě vůbec nereaguje.
[14] S ohledem na skutečnost, že kasační stížnost ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody, na nichž krajský soud založil napadené usnesení, nezbývá než uzavřít, že podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není přípustná, neboť se zcela míjí s kasačními důvody vyplývajícími z § 103 odst. 1 téhož zákona.
[15] Nejvyšší správní soud závěrem doplňuje, že samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť neprodleně po předložení spisu, po poučení účastníků řízení a po shromáždění potřebných podkladů přikročil k jejímu meritornímu posouzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 2 Azs 3/2003-44). Za této situace by rozhodnutí o odkladném účinku bylo nadbytečné a neúčelné.
[16] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona jako nepřípustnou odmítl.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Kasační stížnost byla odmítnuta, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2026
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu