Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 345/2020 - 17

– 18

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: I. B., zast. Mgr. Evou Reimarovou, advokátkou, se sídlem Jindřišská 5, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, č. j. – 23,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 8. 2020, č. j. CPR-39593-2/ČJ-2019-930310-V234, ve věci správního vyhoštění.

[2] Stěžovateli bylo uloženo správní vyhoštění dle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, neboť při pobytové kontrole bylo zjištěno, že na území České republiky vykonává práci na stavbě bez povolení k zaměstnání; doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských zemí Evropské unie byla stanovena na 6 měsíců; důvody znemožňující vycestování dle zákona o pobytu cizinců nebyly shledány.

[3] V průběhu správního řízení stěžovatel namítal, že nebyly naplněny znaky soustavné práce, nejednalo se o nelegální práci, ale pouze o krátkodobou brigádu; k povinnosti vycestovat namítal, že v jeho domovské vlasti panuje katastrofální ekonomická situace, není tam bezpečno pro civilní obyvatelstvo, neboť se jedná se o nedemokratickou zemi; dále obecně namítal, že nebyl zjištěn dostatečně skutkový stav, správní orgán porušil . Rovněž v odvolání opakovaně namítal, že nebyly splněny podmínky pro vyhoštění, neboť nebyly naplněny zákonné znaky výkonu práce.

[4] Na shodné argumentaci poté stěžovatel setrval i v žalobě; namítal obecně nezákonnost rozhodnutí žalovaného z důvodu, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav (porušení ), a že si správní orgány neopatřily dostatek důkazů ( ); tvrdil, že nebyly u něj naplněny zákonné znaky soustavné práce, a nemohlo se proto jednat o nelegální práci; dále nesouhlasil se závěrem žalovaného o tom, že lze vycestovat do Moldavska, zopakoval, že zde je katastrofická ekonomická situace, není bezpečno pro obyvatele, jedná se o nedemokratickou zemi; dále vytkl žalovanému, že nepostupoval v souladu s , 3 a 4 ; nesouhlasil s napadeným rozhodnutím o vyhoštění a se stanovenou dobou k vycestování do 10 dnů.

[5] Krajský soud přezkoumal napadené správní rozhodnutí, přičemž se vypořádal se všemi vznesenými žalobními námitkami; rozhodnutí žalovaného shledal v souladu se zákonem a žalobu zamítl.

[6] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu dne 30. 10. 2010 blanketní kasační stížnost; k výzvě soudu byla kasační stížnost doplněna dne 30. 11. 2020; současně s doplněním kasační stížnosti stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku, který odůvodnil tím, že s ohledem na pandemii je složité najít letecká spojení; přímý let nenašel a jediná letecká cesta zahrnuje čtyři přestupy v různých evropských zemích, což si finančně nemůže dovolit. Ve velmi stručném doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že napadá oba výroky rozsudku krajského soudu; konkrétně namítá, že se krajský soud nesprávně vypořádal s jeho žalobní námitkou porušení ; dále uvádí, že správní vyhoštění v délce 6 měsíců, jež mu bylo uloženo, je v jeho případě nepřiměřené, neboť svých pochybení si nebyl vědom, a proto přiléhavější by bylo rozhodnutí o povinnosti opustit zemi dle zákona o pobytu cizinců, které by stěžovateli umožnilo poté, co v zemi původu vyřídí pobytové oprávnění, se do Schengenského prostoru vrátit.

[7] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout, přičemž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a spisový materiál.

[8] Nejvyšší správní soud především musí konstatovat, že kasační stížnost je mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozsudku krajského soudu ( ) Z toho plyne, že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána. Stěžovatel v kasační stížnosti je povinen vymezit rozsah přezkumu napadeného rozsudku a musí v kasační stížnosti předestřít a konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského soudu. Povinností stěžovatele tudíž je sdělit, z jakých důvodů závěry krajského soudu považuje za nezákonné, nikoliv pouze vyjádřit obecný nesouhlas s jeho rozhodnutím. Obsah a kvalita kasační stížnosti předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

[9] Podle kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Uvedené ustanovení nesleduje restrikci práv fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, nýbrž zachování kasačního charakteru řízení o kasační stížnosti. Po aktivně legitimovaných účastnících předcházejícího žalobního řízení lze spravedlivě žádat, aby na principu vigilantibus iura uplatnili veškeré důvody nezákonnosti správního rozhodnutí již v řízení před soudem prvé instance. Pokud tak neučiní, je legitimní, že z hlediska možnosti uplatnění argumentace v dalším stupni ponesou případné nepříznivé následky s tím spojené (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. -155).

[10] V kasačním řízení nelze v zásadě řešit jiné otázky, než které byly předmětem řízení už u krajského soudu (srov. a ). Z textu kasační stížnosti musí vyplývat alespoň nějaká snaha reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, a přiléhavou právní argumentací zpochybnit rozhodovací důvody krajského soudu. Pokud tomu tak není, je taková kasační stížnost je nepřípustná (srov. např. usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. -77, ze dne 28. 5. 2020, č. j. -17, nebo ze dne 30. 6. 2020, č.j. -63).

[11] S ohledem na to, že kasační řízení se vede na nejvyšším stupni soudní soustavy, přičemž je vyžadováno povinné zastoupení advokátem ( ), je tak zcela na místě od kasační stížnosti předkládané advokátem vyžadovat odpovídající úroveň právní argumentace. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v kasační stížnosti, kterou stěžovatel předložil, nebyly uplatněny žádné skutečné, resp. přípustné kasační důvody.

[12] Kasační stížnost, a to ani po doplnění, k čemuž byla právní zástupkyně vyzvána, ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody krajského soudu, stěžovatel pouze ve zcela obecné rovině s nimi vyslovuje nesouhlas a prakticky za jedinou věcnou námitku lze považovat námitku, že žalovaný měl za pochybení, kterého si stěžovatel nebyl vědom, rozhodnout o povinnosti opustit zemi dle zákona o pobytu cizinců, nikoli uložit správní vyhoštění; tuto námitku však neuplatnil stěžovatel ani ve správním řízení, ale především ani v žalobě; jedná se tak o námitku nepřípustnou ( ).

[13] Nejvyšší správní soud proto musí konstatovat, že kasační stížnost je nepřípustná ( ), proto ji dle ve spojení s musel odmítnout.

[14] Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti bezprostředně po provedení nezbytných procesních úkonů, proto již nerozhodoval samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku, neboť by to bylo zjevně nadbytečné.

[15] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ve spojení s ; žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2020

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu