Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 81/2026 - 46

-47

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. K., zast. JUDr. Milanem Milerem, advokátem, se sídlem Hartigova 1965/208, Praha 3, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2026, č. j. MV-37806-4/SO-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2026, č. j. -14,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč, který mu bude vyplacen k rukám jeho zástupce JUDr. Milana Milera, advokáta, z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce dne 22. 12. 2025 požádal o vydání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “). V průběhu řízení svou žádost rozšířil také o důvod podle uvedeného zákona. Ministerstvo vnitra žalobci uvedené vízum neudělilo. S odkazem na a zákona pobytu cizinců dospělo k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro jeho udělení a současně nesplnil podmínku trestní zachovalosti.

[2] Žalobce následně požádal o nové posouzení důvodů neudělení víza, žalovaný však přisvědčil závěrům Ministerstva vnitra v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“).

[3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který shora uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl jako nepřípustnou podle ve spojení s

[4] Městský soud poukázal na to, že se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkumu vyloučeno. Nové posouzení důvodů žalovaný provedl sdělením, které městský soud podle jeho obsahu posoudil jako rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, na které výslovně dopadá § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Ten ze soudního přezkumu vylučuje jak rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza, tak rozhodnutí o novém posouzení důvodů jeho neudělení.

[5] Městský soud vysvětlil, že uvedená kompetenční výluka je obecně slučitelná s d i s mezinárodními závazky České republiky. Zohlednil přitom, že na udělení víza zásadně není právní nárok a že samotným neudělením víza nedochází bez dalšího k nucenému vycestování cizince. Případný zásah do jeho základních práv by se mohl projevit až v navazujícím rozhodnutí o správním vyhoštění, které již soudnímu přezkumu podléhá.

[6] Městský soud také posuzoval, zda zákonnou výluku napadeného rozhodnutí ze soudního přezkumu nelze vyloučit s ohledem na požadavek účinné soudní ochrany vyplývající z y základních práv Evropské unie. Přitom poukázal na to, že dlouhodobé vízum je „národním typem víza“, u které je třeba rozlišovat mezi důvody podání žádosti o jeho udělení. V daném případě se jednalo o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území na dobu nad 90 dní. Tento účel není unijním právem upraven, a proto se na napadené rozhodnutí výluka ze soudního přezkumu použije (na rozdíl například od dlouhodobého víza za účelem studia či podnikání). Městský soud nakonec nedovodil ani použitelnost směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, resp. směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny, neboť žalobce není občanem Evropské unie, ani neusiloval o sloučení rodiny.

[7] Proti napadenému usnesení nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností. Považuje je „za nezákonné pro nedostatek důvodů“ podle Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

[8] Stěžovatel za stěžejní důvod své kasační stížnosti považuje humanitární důvody. Poukazuje na to, že v současné době probíhá u příslušného soudu jednání ohledně společné péče rodičů o jeho nezletilou dceru. Doposud pečoval o dceru nad rámec dříve stanovené péče, a rozsah nově dohodnuté péče o ni má být podle přání dcery i její matky ještě širší než dosud. V případě nevyhovění kasační stížnosti by stěžovateli hrozila nevratná újma v podobě fatálního přerušení rodinných vazeb a vysoké riziko, že jako státnímu příslušníkovi Ruské federace se mez již nepodaří získat jakékoliv vízum ke vstupu do České republiky, kde se nacházejí jak jeho nezletilá dcera, tak i její matka, obě české státní občanky. Návrat do Ruské federace, kde již nemá žádné vazby, pro něj představuje závažné právní i osobní následky. Představuje tedy zřejmé porušení práva na jeho rodinný a soukromý život. Stěžovatel poukazuje také na to, že po svém propuštění z výkonu trestu vede zcela bezúhonný život a již několik let pečuje o svoji nezletilou dceru, plní podmínky dohledu a dodržuje veškerá uložená omezení. Svoji argumentaci doplňuje odkazy na konkrétní judikaturu Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, z níž podle něj vyplývá důraz na potřebu zohlednit silné vazby mezi rodičem, který má být vyhoštěn a jeho dítětem.

[9] Stěžovatel tudíž zastává názor, že městský soud napadeným usnesením porušil čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť nepostupoval v souladu se zásadou proporcionality a také neposoudil nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Taktéž se nevypořádal s tím, že jeho dcera je občankou České republiky a stěžovatel ji společně s matkou vychovává, což v případě jeho vyhoštění nebude nadále možné.

[10] S ohledem na skutečnost, jak je kasační stížnost formulována, se Nejvyšší správní soud musel nejdříve vypořádat s otázkou její přípustnosti ve smyslu

[11] Kasační stížnost není přípustná.

[12] Podle , kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

[13] Cílem výše citovaného ustanovení není omezit právo fyzických a právnických osob na přístup k soudní ochraně, ale zachovat kasační charakter řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2020, č. j. -17). Kasační stížnost je totiž opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského (zde městského) soudu ( ) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se proto musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, č. j. -73). Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, je nutno na ni nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v (viz ).

[14] Jelikož předmětem nynějšího přezkumu v řízení o kasační stížnosti je usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost, Nejvyšší správní soud se v takovém případě může zabývat pouze tím, zda napadené usnesení je zákonné či nikoliv. Nedochází tedy k přezkumu námitek směřujících do merita původní věci (nového posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza), jelikož tyto v řízení o žalobě neposuzoval ani městský soud. Stěžovatel proto s úspěchem může v řízení o kasační stížnosti uplatňovat pouze ty námitky, které směřují proti závěrům městského soudu o splnění podmínek pro odmítnutí žaloby. Právě ty totiž tvoří rozhodovací důvody napadeného usnesení.

[15] Stěžovatel však v kasační stížnosti namísto toho, aby konkrétně argumentoval proti závěrům městského soudu o výluce napadeného rozhodnutí ze soudního přezkumu, na základě kterých shledal žalobu nepřípustnou, vznáší věcné námitky, v nichž městskému soudu vytýká pochybení spočívající v tom, že nezohlednil jeho rodinnou situaci, jeho péči o nezletilou dceru, nezabýval se proporcionalitou napadeného rozhodnutí ve vztahu k zásahu do jeho soukromého a rodinného života a nezohlednil ani nejlepší zájmy jeho nezletilé dcery.

[16] Těmito otázkami se však městský soud v napadeném usnesení vůbec nezabýval nikoliv proto, že by je opomněl, nýbrž právě proto, že shledal, že napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu v řízení před správními soudy, a to jak podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, tak i na základě mezinárodního a unijního práva. Proti uvedeným závěrům se stěžovatel naopak v kasační stížnosti nikterak nevymezil. Jeho námitka, podle níž je napadené usnesení „nezákonné pro nedostatek důvodů“ směřuje k absenci závěrů městského soudu v samém meritu věci (neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění). Tím se však městský soud z důvodu opakovaně zmiňované výluky napadeného rozhodnutí ze soudního přezkumu nemohl vůbec zabývat.

[17] Stěžovatelovy kasační námitky se tak zcela míjejí s důvody, na jejichž základě městský soud dospěl k závěru o nepřípustnosti žaloby podle Směřují tedy zcela mimo ratio decidendi napadeného usnesení. V takovém případě nelze dospět k jinému závěru, než že kasační stížnost je nepřípustná ve smyslu

[18] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ve spojení s téhož zákona jako nepřípustnou odmítl.

[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s větou první ve spojení s Kasační stížnost byla odmítnuta, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Nejvyšší správní soud tudíž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

[20] O vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč rozhodl Nejvyšší správní soud podle , o soudních poplatcích. Soudní poplatky budou v souladu s uvedeného zákona vráceny ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2026

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu