Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
43B16AC974D8EE96C1258EB50052D6DF.html
HTML · 22.55 KB
No categories available
23 Cdo 2102/2026
23 Cdo 2102/2026-449
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně VELKÁ PECKA s.r.o., se sídlem v Praze 8, Karolinská 654/2, Karlín, identifikační číslo osoby 03024130, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně Rohlik skillz s.r.o., se sídlem v Praze 8, Karolinská 654/2, Karlín, identifikační číslo osoby 09990739, obou zastoupených prof. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, proti žalované Tesco Stores ČR a.s., se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, Vršovice, identifikační číslo osoby 45308314, zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, o ochraně práv z ochranné známky a proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 28/2022, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2026, č. j. 1 Cmo 12/2026-390, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 12. 2025, č. j. 41 Cm 28/2022-348, řízení částečně zastavil v požadavku na uložení povinnosti žalované zdržet se šíření: a) slovního spojení „nenechte se opít“ spolu s vyobrazením rohlíku ve srovnávací reklamě týkající se nabídky žalobkyně; b) tvrzení, že ve srovnání s nabídkou žalobce s Tesco online nákupy ušetříte a/nebo že cena za nákupy byla u Tesco Online nižší v průměru o 13 % v souvislosti se srovnáním cen nákupů u žalobkyně a u žalované provedeným v dubnu a květnu 2022 a zveřejněným na adrese https://itesco.cz/srovnani/ (výrok I).
2. Dále soud prvního stupně řízení částečně zastavil v požadavku na uložení povinnosti žalované zveřejnit (ve výroku uvedenými způsoby) omluvu následujícího znění:
„Tímto uvádíme na pravou míru, že není pravda, že by nákupy na Tesco Online nákupech ve srovnání s nákupy na Rohlik.cz zákazníci ušetřili 13 % a že by nákupy na Rohlik.cz byly méně výhodné. Srovnání nákupů na Tesco Online nákupech a Rohlik.cz, které jsme zveřejnili v reklamní kampani „Nenechte se opít [rohlíkem]“ z května 2022, bylo neobjektivní a nepravdivé, neboť jsme:
a) srovnávali naše snížené (akční) ceny se standardními cenami Rohlik.cz;
b) po dobu kampaně udržovali u našich srovnávaných produktů ceny na nižší úrovni, než je obvyklá;
c) srovnávali v některých případech zboží rozdílné kvality;
d) srovnávání nečinili dle ověřitelné a zopakovatelné metodologie.
Tesco Stores ČR a.s., provozovatel online supermarketu Tesco Online nákupy“ (výrok II).
3. Soud prvního stupně dále připustil změnu žaloby dle podání žalobkyně ze dne 25. 11. 2025 tak, že žalobkyně se nově domáhá uložení povinnosti žalované zveřejnit (ve výroku uvedenými způsoby) omluvu následujícího znění:
„Omlouváme se společnosti VELKÁ PECKA s.r.o., provozovateli online supermarketu Rohlik.cz, za naše nekalosoutěžní jednání, kterého jsme se dopustili tím, že jsme v květnu 2022 zveřejnili reklamní kampaň ‚Nenechte se opít [rohlíkem]‘.
V rámci této kampaně jsme srovnávali nákupy na Tesco Online s nákupy na Rohlik.cz právně nedovoleným způsobem. Uvedená srovnávací reklama neoprávněně zlehčovala společnost VELKÁ PECKA s.r.o., provozovatele online supermarketu Rohlik.cz, a byla soudem označena za nekalosoutěžní.
Za toto jednání se omlouváme.
Tesco Stores ČR a.s., provozovatel online supermarketu Tesco Online nákupy“ (výrok III).
4. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně podáním ze dne 25. 11. 2025 vzala žalobu výslovně zpět v rozsahu zdržovacího nároku (viz výrok I usnesení soudu prvního stupně) a navrhla změnu žaloby spočívající ve změně znění omluvy (namísto omluvy uvedené ve výroku II na znění omluvy uvedené ve výroku III). Soud prvního stupně posoudil podání žalobkyně v části týkající se požadavku na změnu žaloby tak, že se jedná o částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu původního znění omluvy. Odkázal na judikaturu k § 95 a § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a uzavřel, že původně požadovaná omluva se týkala pouze skutečností (skutků) souvisejících s tvrzenou neobjektivitou a klamavostí srovnávací reklamy, oproti tomu nově požadovaná omluva zahrnuje omluvu za skutky jiné (toliko za zlehčování) a zahrnuje obecné (původně nežádané) konstatování o nekalé soutěži. Soud prvního stupně proto vyhodnotil požadavek žalobkyně v podání ze dne 25. 11. 2025 jako zpětvzetí původního požadavku na omluvu v původně požadovaném znění.
5. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením změnil odvoláním napadený výrok II usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o žalobě na uložení povinnosti žalované zveřejnit (ve výroku uvedenými způsoby) omluvu tam uvedeného znění se nezastavuje.
6. Odvolací soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se změny žaloby a požadavků na formulaci petitu v případě nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy a uzavřel, že v projednávaném případě žalobkyně petit toliko změnila; nešlo pouze o formulační změnu žaloby, současně tím ale nedošlo ani ke kvantitativní či kvalitativní změně petitu jako celku, a proto nejde ani o částečné zpětvzetí žaloby, ani o její rozšíření.
7. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky procesního práva, která dle jejího názoru dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Konkrétně šlo o otázku, zda se v případě, kdy se žalobkyně domáhá změny žaloby spočívající v novém znění omluvy namísto původně navrhovaného, které není pouhou formulační změnou, jedná ve vztahu k původně požadovanému znění omluvy o částečné zpětvzetí žaloby a zda je namístě v tomto rozsahu řízení zastavit.
8. Dovolatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení. Odvolací soud dle jejího názoru nerespektoval, že žalobkyně učinila předmětem řízení toliko nové znění žaloby (které nebylo pouze formulační změnou petitu) a nikoli i původně požadované znění omluvy. Podle dovolatelky pokud žalobkyně nově požadovala pouze novou omluvu a původní omluvu již nepožadovala, měl její procesní úkon dvojí účinek – jednak ve vztahu k nové omluvě šlo o návrh na změnu žaloby, jednak ve vztahu k původní omluvě bylo na místě dle obsahu její úkon posoudit jako částečné zpětvzetí žaloby. Odvolací soud tak nesprávně uzavřel, že nahrazení původně požadovaného znění omluvy novým zněním omluvy nemělo ve vztahu k původní omluvě účinky částečného zpětvzetí. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že se výrok II usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.
9. Žalobkyně a vedlejší účastnice ve vyjádření k dovolání uvedly, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelkou formulovaná otázka byla v judikatuře dovolacího soudu již vyřešena a odvolací soud se při jejím řešení od této judikatury neodchýlil. Navrhly proto, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
11. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
12. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
14. Dovolání není přípustné.
15. Dovolatelkou formulovaná otázka týkající se toho, zda změna petitu žaloby spočívající ve změně znění požadované omluvy (která nebyla toliko formulační) představuje částečné zpětvzetí žaloby ohledně původně požadovaného znění omluvy, nezaloží přípustnost dovolání. Otázka ve své podstatě míří k posouzení obsahu procesního úkonu účastníka a nejedná se tak o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Odvolací soud se současně při jejím posouzení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
16. Nejvyšší soud ve své judikatuře vychází z toho, že každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, tj. podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, je-li mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího skutečný souhlas (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1056/2020, uveřejněný pod č. 56/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 750/2002, či usnesení ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3490/2022).
17. Judikatura dovolacího soudu je rovněž ustálena v závěru, že při posouzení procesních úkonů není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Posouzení procesního úkonu podle obsahu soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl a aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2525/2005, dále rozsudek ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2748/2011, či rozsudek ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2399/2013, nebo usnesení ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, nebo ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2401/2017).
18. Promítnuto do poměrů projednávané věci je třeba uzavřít, že odvolací soud se při posuzování obsahu procesního úkonu žalobkyně od shora citované judikatury neodchýlil. Z obsahu podání žalobkyně ze dne 25. 11. 2025, kterým (mimo jiné) navrhla změnu požadované omluvy, nikterak nevyplýval projev vůle žalobkyně vzít žalobu zpět v rozsahu původně požadované omluvy. Z obsahu uvedeného podání vyplývá, že žalobkyně výslovně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu zdržovacího nároku; v případě nároku na přiměřené zadostiučinění ve formě omluvy uplatnila výslovně změnu žaloby spočívající ve změně znění požadované omluvy. Pokud odvolací soud za takové situace považoval procesní úkon žalobkyně za změnu žaloby týkající se nároku na přiměřené zadostiučinění ve formě omluvy a nikoli jako částečné zpětvzetí satisfakčního nároku v rozsahu původně požadované omluvy, pak se od výše citované rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, neboť vycházel obsahu procesního úkonu, tedy z vůle žalobkyně projevené v tomto úkonu, a v souladu s výše citovanou judikaturou mu nepříslušelo, aby domýšlel obsah úkonu či z něj vyvozoval závěry, které z úkonu ve skutečnosti nevyplývají.
19. Na projednávanou věc nelze vztáhnout závěry judikatury (z níž vycházel soud prvního stupně), podle které požaduje-li navrhovatel na témže skutkovém základě méně než doposud, pak je takové „omezení návrhu“ procesním úkonem, jenž se řídí podle své povahy režimem částečného zpětvzetí návrhu podle § 96 o. s. ř. (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3051/2022, či nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. II. ÚS 20/99). V projednávané věci totiž žalobkyně nepožadovala předmětným podáním „méně“, než požadovala v žalobě, nýbrž uplatnila jiné znění omluvy. Navíc původně měla být omluva poskytnuta za nepravdivost a neobjektivitu srovnávací reklamy, zatímco nově je omluva požadována za zlehčování a nekalosoutěžní jednání obecně. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, domáhá-li se žalobce v průběhu řízení něčeho jiného, než co původně požadoval v žalobě, jde o změnu žaloby podle § 95 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod č. 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo jeho rozsudek ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2525/2005).
20. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelkou formulovaná otázka nebyla způsobilá založit jeho přípustnost. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
21. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2026
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu