Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7852251D42B08956C1258EB50052D6DA.html
HTML · 23.82 KB
No categories available
33 Cdo 349/2026
33 Cdo 349/2026-903
USNESENÍ
R. N.
1) P. K.
a
2) K. K.
, zastoupeným Mgr. Janem Altem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, o zaplacení 208 393,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 346/2019, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2025, č. j. 23 Co 4/2024-868, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 540 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Denisy Sudolské, advokátky.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, č. j. 8 C 346/2019-556, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 7. 11. 2023, č. j. 8 C 346/2019-600, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci 552 200 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 552 200 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení, v části požadující zaplacení 990 566,45 Kč se zákonnými úroky z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 9. 2025, č. j. 23 Co 4/2024-868, rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo žalobě vyhověno v rozsahu 208 393,86 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 208 393,86 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení potvrdil, a ve zbývající části změnil tak, že žalobu v rozsahu 1 014 372,59 Kč s úroky z prodlení zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že dne 18. 7. 2018 uzavřeli účastníci kupní smlouvu, jíž žalovaní převedli na žalobce vlastnické právo k pozemku parc. č. st. XY o výměře 159 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí byla rozestavěná stavba, pozemku parc. č. XY o výměře 81 m2 (ostatní plocha), pozemku parc. č. XY o výměře 1 331 m2 (lesní pozemek), pozemku parc. č. XY o výměře 446 m2 (ostatní plocha), pozemku parc. č. XY o výměře 216 m2 (ostatní plocha), pozemku parc. č. XY o výměře 8 843 m2 (trvalý travní porost), vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec XY a k. ú. XY na LV č. XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) za sjednanou kupní cenu 2 380 000 Kč. Žalobce prohlásil, že si předmětné nemovitosti na místě samém pečlivě prohlédl, seznámil se s jejich faktickým i právním stavem, ke zjištěným skutečnostem nemá výhrady a v tomto stavu předmětné nemovitosti kupuje; vlastníkem se stal s účinností od 15. 8. 2018. Předmětné nemovitosti byly zatíženy zástavními právy společnosti Modrá pyramida, stavební spořitelna, a. s. a to do výše 5 160 000 Kč a do výše 6 000 000 Kč. Přípisem ze dne 24. 1. 2019 žalobce žalovaným vytkl skryté vady stavby a požadoval slevu z kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč. Za účasti znalce specifikoval vytčené vady následovně „1) posun nosné příčné zdi v suterénu oproti nosné příčné zdi v 1. NP o 900 mm, 2) nedostatečné a částečně nefunkční kotvení krovu, což zapříčiňuje jejich otáčení, pohyb a sníženou funkci hambálků, 3) viditelný průhyb konzoly lodžie z ocelové kolejnice o 20 mm a 4) absence průběžného ztužujícího železobetonového věnce v obvodových zdech v 1. NP a 2. NP“. Vytýkané vady byly viditelné, nezakryté, přístupné a byly rozpoznatelné osobě odborně způsobilé ve stavebnictví; jejich odstranění si vyžádalo rozsáhlé dodatečné práce a cenu za tyto práce žalobce požaduje jako slevu z kupní ceny. Žalovaní nárok žalobce odmítli s tím, že v kupní smlouvě potvrdil, že si předmět koupě prohlédl, seznámil se s jeho faktickým stavem, přičemž měl k dispozici kompletní plány ke stavbě a měl možnost seznámit i s jejím stavebnětechnickým stavem. Vyjádřili přesvědčení, že se nejedná o skryté vady, resp. vytýkané nedostatky nejsou vůbec vadami.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně poměřoval smlouvu ustanovením § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“); uzavřel, že jde o platné právní jednání. Kupní smlouva byla uzavřena dne 18. 7. 2018, přičemž vady, včetně vad, pro jejichž existenci se žalobce domáhá slevy z kupní ceny, žalobce žalovaným vytkl podáním ze dne 24. 1. 2019. Existence vad byla v řízení prokázána; vytčené vady 1), 2) a 4) soudy vyhodnotily jako vady skryté, jež průměrný člověk bez hlubších znalostí ve stavebnictví nemohl vyhodnotit jako významné až havarijní. Naproti tomu vadu 3) – viditelné prohnutí konzoly lodžie shledaly jako vadu, která byla zřejmá i laikovi, a tudíž ji vyhodnotily jako vadu zjevnou.
Zatímco soud prvního stupně – vycházeje ze znaleckého posudku Ing. Bohumila Bartuňka ze dne 26. 10. 2022 a přihlížeje ke konkrétním okolnostem případu – shledal přiměřenou slevu ve výši 552 200 Kč, která podle něho nejlépe vystihovala „jakou cenu by měla stavba bez vad“, odvolací soud neshledal tento znalecký posudek způsobilým k dokazování pro znalcem použitou metodiku při jeho zpracování. Doplnil dokazování znaleckým posudkem z oboru stavebnictví a rozpočtování staveb vypracovaný znalcem Ing. Alešem Dittertem, který kvalifikovaně odhadl náklady na odstranění vad 1), 2) a 4) v cenách roku 2018 na částku na 528 393,86 Kč. Při posuzování přiměřenosti slevy z kupní ceny zohlednil širší kontext celé věci a vzal ohled nejen na sanaci kupujícího, ale také na to, aby nedošlo k poškození či znevýhodnění prodávajícího, čímž by byla narušena ekvivalence plnění. S přihlédnutím k závěrům znalce Ing. Ditterta, ke stáří nemovitosti i specifikům konkrétního případu shledal odvolací soud přiměřenou slevu ve výši 528 393, 85 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost odůvodnili tím, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. K dovolacímu přezkumu předkládají otázku výkladu pojmů zjevná a skrytá vada. Odvolacímu soudu vytýkají, že se při posouzení, zda šlo o vady skryté či zjevné, odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího sp. zn. 32 Odo 1387/2005, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009, sp. zn. 32 Cdo 2422/2014 a sp. zn. 33 Cdo 1791/2021. Prosazují, že všechny žalobcem vytčené vady byly zjevné, tedy nezakryté a volně přístupné. Připomínají, že jak právní úprava, tak ustálená rozhodovací praxe vycházejí z objektivní zjistitelnosti vady a v nyní souzené věci nebylo sporu o tom, že vytýkané vady jsou zjistitelné bez nutnosti dalšího zásahu do materie stavby.
Žalobce ve vyjádření k dovolání připomněl, že skutečnost, že je vada viditelná (nezakrytá) bez dalšího neznamená, že se jedná o vadu zjevnou v právním slova smyslu. Ne u každé viditelné vlastnosti věci musí být komukoliv zřejmé, že se jedná o vadu. Jako člověk bez hlubších znalostí ve stavebnictví nebyl schopen vytčené vady sám bez znaleckého posouzení rozpoznat.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle § 2103 o. z. kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.
V rozsudku ze dne 31. 8. 2026, sp. zn. 23 Cdo 2521/2025, Nejvyšší soud konstatoval, že právní úprava účinná do 31. 12. 2013 neznala pojem vad nápadných a zřejmých již při uzavírání smlouvy (srov. v současnosti § 1917 o. z.), resp. vad, které musel kupující s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy (srov. v současnosti § 2103 o. z.). Pouze ve vztahu ke zjevným vadám bylo judikaturou k předchozí právní úpravě dovozováno, že za zjevné vady je možno považovat takové nedostatky, jejichž existence je objednateli (či kupujícímu) zřejmá na pohled, případně takové vady, které lze zjistit běžně prováděnými zkouškami. Za zjevné pak nelze považovat ty vady, které jsou prohlídkou věci zjistitelné jen pro odborníka či znalce, vady, jejichž existenci by musel objednatel (příp. kupující) zjišťovat prohlídkou spojenou s destrukcí zboží nebo díla, popř. vady, které se typicky mohou v plné míře projevit až při užívání zboží nebo předmětu díla (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014, a ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005).
Judikaturní závěr, že ty vady, jejichž existenci by musel kupující (příp. objednatel) zjišťovat prohlídkou spojenou s destrukcí zboží nebo díla, popř. které se typicky mohou v plné míře projevit až při užívání zboží nebo předmětu díla, nelze považovat za vady zjevné, se uplatní i za současné úpravy. Ačkoliv platný občanský zákoník pojem zjevných vad výslovně nevymezuje, jako zjevné se podle současné úpravy označují ty vady, které mohl kupující zjistit po přechodu nebezpečí škody na věci podle § 2104 o. z. nebo § 2105 o. z. při včasné prohlídce a dostatečné péči (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3794/2023). Tím spíše pak v poměrech současné úpravy musí platit, že vady projevivší se v plné míře až při užívání zboží nebo předmětu díla, popř. vady, jejichž zjištění by vyžadovalo destrukci předmětu díla či koupě, nelze hodnotit ani jako vady nápadné a zřejmé při uzavírání smlouvy (§ 1917 o. z.), resp. jako vady, které musel kupující s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy (§ 2103 o. z.).
Rozhodovací praxe k právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 vychází z toho, že ustanovení § 2103 o. z. míří na případy, kdy má kupující objektivně možnost vadu věci poznat při uzavření smlouvy. Může jít i o takové situace, kdy na vadu, kterou předmět koupě má, sice nebyl kupující prodávajícím přímo výslovně upozorněn, nicméně kupující si musel nebo alespoň měl takové vady při běžné opatrnosti všimnout (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3794/2023, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 23 Cdo 1138/2025). Nebyla-li však vada při uzavírání smlouvy pro kupujícího při běžné opatrnosti rozpoznatelná, resp. nebylo-li s ohledem na povahu vady již při uzavírání smlouvy pro kupujícího možné s vynaložením obvyklé pozornosti poznat v plné míře její projevy, následek předvídaný § 2103 věta první o. z. se neprosadí. Je tomu tak proto, že ani prodávající nemohl v takovém případě počítat s tím, že kupující takovou vadu akceptuje a je s ní srozuměn, a že tedy nebude následně vůči prodávajícímu uplatňovat práva z této vady. Jinak řečeno, vyloučení práv kupujícího z vadného plnění podle § 2103 o. z. předpokládá, že prodávající s ohledem na konkrétní okolnosti věci může spoléhat na to, že si kupující již při uzavírání smlouvy musel či alespoň měl takové vady všimnout (srov. K tomu KOLMAČKA, V. Odpovědnost za právní vady. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 298). Nepůjde-li o právě popsaný případ, následek předvídaný § 2103 věta první o. z. se neuplatní a kupujícímu zůstanou práva z vadného plnění po uzavření smlouvy zachována. Je pak na něm, aby práva z vad uplatnil ve lhůtách k tomu stanovených.
Uzavřel-li v posuzované věci odvolací soud, že žalobcem vytčené vady spočívající v posunu nosné příčné zdi v suterénu oproti nosné příčné zdi v 1. NP, v nedostatečném a částečně nefunkčním kotvení krovu zapříčiňujícím jejich otáčení, pohyb a sníženou funkci hambálků, a v absenci průběžného ztužujícího železobetonového věnce v obvodových zdech v 1. NP a 2. NP jsou vadami skrytými, neboť z provedených důkazů, zejména ze znaleckého posouzení vyplynulo, že byly jako nedostatky (vady) stavby seznatelné jen pro osobu s hlubokými znalostmi z oboru stavebnictví, pak jeho závěr koresponduje s výše uvedenou konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. V této souvislosti dovolací soud připomíná, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu (dovolací soud z nich vychází) a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze s úspěchem napadnou žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019, či ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4182/2018).
Námitce, že odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005, ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009, ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2422/2014, a ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1791/2021, nelze přisvědčit. Odkazem na citovaná rozhodnutí dovolatelé podpořili svoji argumentaci, že vady specifikované žalobcem pod body 1, 2 a 4, pro něž se žalobce domáhal slevy z kupní ceny, byly vadami zjevnými, protože se vztahovaly k hrubé stavbě, která se v době prodeje nacházela ve fázi dlouholeté rozestavěnosti, a byly volně přístupné a nezakryté. Pomíjejí, že to, že je vytčená vada nezakrytá, viditelná, neznamená, že jde o vadu seznatelnou pro člověka bez znalostí daného oboru (laika), tedy o vadu zjevnou. Právě o takový případ jde v nyní posuzované věci, kdy – jak dovodil odvolací soud – nebyly nedostatky rozestavěné stavby seznatelné pro osoby bez hlubokých znalostí z oboru stavebnictví a žalobce je tudíž jako laik nemohl při prohlídce nemovitosti v rámci uzavírání kupní smlouvy rozpoznat ani při vynaložení obvyklé pozornosti.
Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 10. 2026
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu