Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 Cmo 202/2025-138
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Mileny Filingerové ve věci
navrhovatele: Jméno navrhovatele, narozený Anonymizováno bytem Adresa navrhovatele zastoupený advokátem Anonymizováno
sídlem adresa
za účasti: Jméno advokáta, IČO IČO advokáta
sídlem Adresa advokáta zastoupený advokátem Anonymizováno
sídlem adresa
o vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2025, sp. zn. 39 Cm 38/2025-114,
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se vyslovuje, že rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 14. 12. 2024 o vyloučení navrhovatele z účastníka a rozhodnutí komise účastníka ze dne 21. 1. 2025 o platnosti vyloučení navrhovatele z účastníka jsou neplatná.
II. Účastník je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 42 776,76 Kč a odvolacího řízení ve výši 21 490,43 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele.
Odůvodnění:
I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se vyslovuje, že rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 14. 12. 2024 o vyloučení navrhovatele z účastníka a rozhodnutí komise účastníka ze dne 21. 1. 2025 o platnosti vyloučení navrhovatele z účastníka jsou neplatná.II. Účastník je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 42 776,76 Kč a odvolacího řízení ve výši 21 490,43 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele.
1. Shora označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl, že se zamítá návrh na určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze mysliveckého spolku ze dne 14. 12. 2024 o vyloučení navrhovatele ze spolku, a rozhodnutí komise spolku ze dne 12. 2. 2025 o námitkách navrhovatele proti rozhodnutí členské schůze spolku ze dne 14. 12. 2024 (výrok I.), že je navrhovatel povinen zaplatit účastníku náhradu nákladů řízení ve výši 34 654 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce účastníka (výrok II.) a že ve zbytku se návrh účastníka na přiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. zamítá (výrok III.).
2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu podaného 26. 2. 2025, jímž navrhovatel požadoval vyslovení neplatnosti svého vyloučení z účastníka členskou schůzí dne 14. 12. 2024. Toto rozhodnutí považoval za nedůvodné a namítal i formální vady jeho přijetí.
3. Soud prvního stupně dále konstatoval, že účastník považoval návrh za nedůvodný a navrhl jeho zamítnutí.
4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že navrhovatel byl členem účastníka. Dále bylo prokázáno, že v komunikaci v aplikaci WhatsApp ve skupině Anonymizováno byla dne 18. 2. 2024 v 9:50 odeslána zpráva: „Dneska ráno v 9h jeden z našich členů jezdil autem po honitbě a objížděl kupy a u toho si vzal fotopast. Mám tě vyfocenyho na druhé fotopasti tak doufám že ji vrátíš.“. Navrhovatel reagoval na uvedenou zprávu tak, že fotopast vzal k sobě, ale ne s úmyslem si ji ponechat: „byl uvolněný pásek, kterým byla přichycena ke stromu a ležela na zemi. Po příjezdu domů bych to oznámil na skupinu, abych ji mohl předat majiteli“. Rovněž bylo prokázáno, že fotopast byla před krádeží na svém místě, neležela na zemi. Dále bylo prokázáno, že dne 14. 12. 2024 byl navrhovatel rozhodnutím členské schůze vyloučen ze spolku (dále jen „rozhodnutí členské schůze“) na návrh výboru spolku pro porušení stanov z důvodů viz níže, které byly konkrétně uvedeny v pozvánce a v programu členské schůze. V průběhu členské schůze se navrhovatel k žádnému z projednávaných důvodů vyloučení nevyjádřil. Jedním z důvodů pro vyloučení bylo, že navrhovatel i přes výzvy neodstranil slanisko a žebřík z lokalit na Anonymizováno a Anonymizováno, přičemž pro umístnění takovýchto nových zařízení musí být písemný souhlas vlastníka pozemku, který však nebyl vydán. Žebřík vyrobený navrhovatelem byl odsouhlasen na členské schůzi dne 17. 6. 2023 a měl být umístěn v lokalitě Anonymizováno. Navrhovatel jej však svévolně a bez povolení účastníka postavil na p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa v lokalitě Anonymizováno. Nepovolená stavba žebříku byla projednávána již na členské schůzi dne 10. 2. 2024 s tím, že navrhovateli bylo uloženo jeho odstranění do 10. 3. 2024, což neučinil, proto byl k odstranění opětovně vyzván na členské schůzi konané 27. 4. 2024. Opět výzvu nerespektoval, proto byl žebřík z podnětu Anonymizováno a právnická osoba adresa odstraněn dne 1. 9. 2024 členy účastníka. Navrhovatel dále svévolně přibil slanisko na strom na p. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, opět bez povolení účastníka, čímž porušil jeho provozní řád. Slanisko bylo, na základě podnětu Anonymizováno a právnická osoba, odstraněno členy účastníka dne 1. 9. 2024. Na členské schůzi konané dne 10. 2. 2024, které se navrhovatel bez omluvy neúčastnil, bylo rovněž projednáváno neuhrazení neodpracovaných hodin ve výši 3 600 Kč navrhovatelem, přestože úhrada měla být provedena do konce roku 2023. Dalším důvodem vyloučení byla krádež fotopasti, jízda v automobilu a na čtyřkolce po honitbě mimo veřejné cesty, neomluvené absence na schůzích a svévolné navážení krmení bez řádné součinnosti s mysliveckým hospodářem na místa, která nebyla určená mysliveckým hospodářem a povolená majiteli pozemků. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že podle stanov účastníka, účinných v době konání členské schůze, konkrétně dle čl. 7 odst. 4, může účastník vyloučit člena, který hrubě nebo opakovaně porušil do jednoho roku po uložení opatření podle odstavce 1 členskou povinnost, nebo který porušil právní předpisy o myslivosti apod. a v přiměřené lhůtě nesjednal nápravu ani po výzvě spolku. Dle čl. 11 odst. 3 stanov svolává výbor účastníka mimo jiné e-mailem alespoň 7 dnů před jejím konáním, když z pozvánky musí být zřejmé místo, čas a pořad zasedání. Soud prvního stupně měl také za prokázané, že navrhovateli bylo písemné rozhodnutí o vyloučení řádně doručeno s tím, že k nápravě nedošlo ani po několika upozorněních ze strany účastníka a projednáních jednání navrhovatele na členských schůzích. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že navrhovatel podal proti rozhodnutí členské schůze námitku. Revizní komise neshledala v postupu členské schůze pochybení. Soud prvního stupně měl taktéž za prokázané, že se navrhovatel dlouhodobě chová k ostatním členům účastníka bez respektu, hrubě a přezíravě, což odporuje čl. 5 odst. 2 písm. e) stanov, a to především k předsedovi, jednateli a mysliveckému hospodáři, což mu bylo ze strany účastníka vytýkáno již 11. 2. 2023. Rovněž bylo prokázáno, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 8. 2024, č. j. 37 Cm 56/2024-74 (dále jen „rozhodnutí ve věci odebrání povolenky k lovu“), byla vyslovena neplatnost rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 16. 12. 2023, kterým byla navrhovateli odebrána povolenka k lovu na dobu od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024.
5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně hodnotil možnost vyloučit člena podle § 239 odst. 1 o. z., postup předcházející vyloučení člena byl posuzován podle § 240 o. z. a včasnost podání návrhu k soudu podle § 242 o. z. Právní jednání účastníka hodnotil soud prvního stupně taktéž dle § 249 a 258 o. z. Soud prvního stupně rovněž vyšel ze stanov účastníka, především z čl. 7 odst. 4, konečně na samotnou skutečnost podání návrhu aplikoval § 8 o. z.
6. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel podal návrh k soudu v zákonem stanovené lhůtě, tedy včas, hodnotil jej však jako neopodstatněný, nadto (vzhledem ke skutečnostem viz níže) zjevné zneužití tohoto procesního práva, které „v poměrech projednávané věci nepožívá právní ochrany“. Soud prvního stupně měl dále za to, že navrhovatel tím, že odcizil fotopast a neodstranil žebřík a slanisko hrubě porušil členské povinnosti. Ve vztahu k žebříku a slanisku byl soud prvního stupně také názoru, že jednání navrhovatele bylo způsobilé poškodit dobré jméno spolku, neboť neuposlechnutí výzvy k odstranění bylo nutné řešit až na úrovni Anonymizováno. Soud prvního stupně dále shledal na straně navrhovatele nedostatek respektu k ostatním členům účastníka, řádnému plnění povinností a k vůli většiny ve spolku. Za těchto okolností považoval soud prvního stupně sankci vyloučení ze spolku za přiměřenou, přihlédl i k tomu, že navrhovatel ani po předchozím rozhodnutí o odebrání povolenky k lovu dne 16. 12. 2023 „…adekvátně nevyhodnotil předchozí jednání…“ a nezačal dodržovat povinnosti člena spolku a „dbát na vzájemný respekt“. Naproti tomu návrh považoval soud prvního stupně za neopodstatněný, když z objektivního hlediska „…nedává smysl, a to ani pro samotného navrhovatele, aby byl nadále členem účastníka, kde jsou podstatné primárně osobní vazby s ostatními členy MS, které však jsou poznamenány již dřívější špatnou komunikací, neúctou a nerespektem…“. Soud prvního stupně se také zabýval hodnocením procesu vyloučení, který shledal jako řádný. Měl za to, že v návaznosti na charakter navrhovateli vytýkaného skutku neměla výzva k nápravě význam, neboť zejména odcizení fotopasti představuje závažné protiprávní jednání, které je v souladu se stanovami důvodem pro vyloučení i bez předchozí výzvy. Soud prvního stupně přihlédl i v rámci hodnocení potřebnosti výzvy k odstranění vytýkaného jednání navrhovateli k opakovanému neplnění povinností člena spolku navrhovatelem (v tomto ohledu poukázal na jednání navrhovatele popsané v odstavci 4. tohoto odůvodnění) a k nerespektování výzev k odstranění žebříku a slaniska. Soud prvního stupně měl taktéž za to, že na jednání navrhovatele by bylo možno hledět i jako na opakované porušení jeho povinností poté, co mu bylo v minulosti uloženo účastníkem za takové skutky opatření. Skutečnost, že Krajský soud v Hradci Králové prohlásil odebrání povolenky k lovu navrhovateli za neplatné, vyhodnotil soud prvního stupně tak, že se tak stalo pouze z „procesních důvodů“ a pokud by navrhovatel „byl skutečně hoden členství v MS, jako výstrahu a upozornění na následné mnohem bedlivější plnění svých členských povinností by si rozhodnutí členské schůze o odejmutí povolenky vzal“, on však naopak v porušování členských povinností pokračoval, z čehož je dle mínění soudu prvního stupně zjevné, že navrhovatel dlouhodobě není schopen podřídit se stanovám účastníka a narušuje vztahy ve spolku, tedy nenaplňuje povinnost loajality. Na základě všech výše popsaných skutečností soud prvního stupně návrh zamítl.
7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal plně úspěšnému účastníku. Za jeho účelně vynaložené náklady považoval soud prvního stupně odměnu zástupce za devět úkonů právní služby, k nim přináležející paušální náhradu hotových výdajů, náhradu za promeškaný čas, náhradu hotových výdajů za cestovné a náhradu za 21% sazbu daně z přidané hodnoty (když jednotlivé položky a k nim přináležející částky ve svém usnesení specifikoval), vše v celkové výši 69 308 Kč. Navrhovateli však byla uložena povinnost k náhradě pouze ½ uvedené částky, tj. 34 654 Kč, ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně „návrh na přiznání náhrady nákladů řízení zamítl“. Svůj postup odůvodnil aplikací § 150 o. s. ř., důvody zvláštního zřetele hodné spatřoval v chování účastníků, kteří, byť je soud prvního stupně měl po celou dobu řízení vést k jeho smírnému vyřešení, na toto nepřistoupili.
8. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání navrhovatel. Namítal, že nebyly naplněny ani formální, ani materiální předpoklady pro jeho vyloučení ze spolku. Navrhovateli nebyla především zaslána písemná výzva k nápravě jemu vytýkaných jednání, což je dle názoru navrhovatele nezbytná podmínka pro možnost jeho vyloučení z účastníka. Skutky, které účastník, a potažmo i soud prvního stupně, navrhovateli vytýkali, nepovažuje navrhovatel vesměs za prokázané, dokazování bylo fakticky vedeno pouze ve vztahu k údajnému odcizení fotopasti a k manipulaci s žebříkem. Navrhovatel přitom o umístění žebříku vyrozuměl hospodáře spolku a k jeho odstranění nikdy nebyl účastníkem písemně vyzván. Odcizení fotopasti navrhovatel kategoricky odmítl. Osobně ji doručil jejímu majiteli, který její odcizení neoznámil příslušným orgánům, což podporuje verzi navrhovatele, nikoliv tvrzení některých členů účastníka, která navrhovatel považuje za účelová. Otázka údajné jízdy navrhovatele po honitbě či přezíravého a nerespektujícího jednání vůči jiným členům spolku nebyla podle názoru navrhovatele prokázána. Navrhovatel dále brojil proti počtu úkonů právní služby, za které byla účastníku přiznána náhrada nákladů řízení a proti jejich účelnosti. Ve výsledku měl za to, že vyloučení člena ze spolku je krajním řešením, pro které v jeho případě nenastaly podmínky. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a jeho návrhu v plném rozsahu vyhověl.
9. Usnesení soudu prvního stupně, a to pouze ve výrocích II. a III., napadl včasným odvoláním také účastník. Namítal, že jeho účelně vynaložené náklady činily 69 308 Kč a tato částka měla být navrhovateli uložena k zaplacení. Účastník měl za to, že není dán žádný důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř., když soud prvního stupně navíc před vydáním tohoto rozhodnutí neseznámil účastníky s touto svou úvahu, a neposkytl jim tak prostor k uplatnění případné obrany. V tomto ohledu odkázal účastník na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 20210, sp. zn. IV. ÚS 2738/10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení proto považoval za překvapivé. Účastník měl nadto za to, že navrhovatel hodlal podáním návrhu účastníku ještě více ekonomicky „ztěžovat život“, když účastník je dobrovolné sdružení, které nemá žádný majetek. Účastník navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích a uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníku na náhradě nákladů řízení částku 69 308 Kč.
10. Navrhovatel se vyjádřil k odvolání účastníka tak, že toto je pouze procesního charakteru, dále odkázal na argumentaci použitou v jeho odvolání stran toho, že některé úkony účtované účastníkem nelze považovat za účelné. V reakci na vyjádření účastníka, viz níže, pak při odvolacím jednání uvedl, že se v současnosti neúčastní spolkového života z důvodu, že jej účastník nevnímá jako člena, tento svůj postoj považuje za pochopitelný.
11. Účastník se vyjádřil k odvolání navrhovatele tak, že účastník vyvíjí zájmovou činnosti, při jejíž realizaci chtějí být všichni členové spolku spokojení, což navrhovatel svým chování dlouhodobě narušuje. Přestože se soud prvního stupně věci věnoval, nepodařilo se dosáhnout smírného řešení. Navrhovatel nezměnil své chování ani v současnosti, neúčastní se členských schůzí účastníka, stav působí na členy spolku negativně, chtějí již mít záležitost vyřešenou. Členové jsou obyčejní lidé, pro které je obtížně pochopitelné, že navrhovatel hodlá setrvávat někde, kde jej zjevně nechtějí, a zároveň nehodlá respektovat pravidla spolku.
12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které vydání usnesení přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné.
13. Podle § 239 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. o. z. neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu.
14. Podle § 239 odst. 2 o. s. rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu.
15. Podle § 240 odst. 1 o. z. neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán
16. Podle § 240 odst. 2 o. z. neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu.
17. Podle § 241 odst. 1 o. z. může člen do patnácti dnů od doručení rozhodnutí v písemné formě navrhnout, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, ledaže stanovy určí jiný orgán.
18. Podle § 241 odst. 2 o. z. příslušný orgán zruší rozhodnutí o vyloučení člena, odporuje-li vyloučení zákonu nebo stanovám; rozhodnutí o vyloučení člena může zrušit i v jiných odůvodněných případech.
19. Podle § 242 o. z. vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.
20. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že navrhovatel se domáhal mimo jiné vyslovení neplatnosti rozhodnutí revizní komise účastníka ze dne 21. 1. 2025, k této otázce uvedl v návrhu příslušná tvrzení, toto rozhodnutí označil jako důkaz a v petitu specifikoval, že toto rozhodnutí revizní komise napadá a dožaduje se vyslovení jeho neplatnosti.
21. Odvolací soud považuje zjištění soudu prvního stupně za správná (vyjma zjištění o datu vydání rozhodnutí revizní komise, jež soud prvního stupně nesprávně stanovil na den 12. 2. 2025 – viz níže) a pro stručnost na ně odkazuje a vychází z nich. Odvolací soud dále vychází ze zjištění uvedených v odstavci 22. odůvodnění.
22. Odvolací soud z listin (jimiž již provedl důkaz soud prvního stupně) učinil ještě jiná skutková zjištění: ze zápisu z výroční členské schůze účastníka konané dne 27. 4. 2024 plyne, že událost označená jako „krádež fotopasti“ byla projednávána již na této schůzi, přičemž bylo konstatováno, že navrhovatel vrátil fotopast majiteli panu Anonymizováno, a to na základě jeho výzvy, vrácena byla v poškozeném stavu – byla v ní voda. Ze zápisu z členské chůze konané 14. 12. 2024 bylo zjištěno, že jako důvod pro rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z účastníka byla projednávána jednání popsaná v odstavci 4. tohoto odůvodnění, když byla všechna účastníkem kvalifikována jako porušení stanov a provozního řádu, včetně „krádeže“ fotopasti. Ze stanov účastníka odvolací soud zjistil, že tyto upravují jeho postup i pro případ, kdy se člen dopustí porušení povinností vyplývajících ze stanov nebo z provozního řádu, a to v čl. 7 odst. 1, když za takové porušení může výbor účastníka uložit čtyři v tomto ustanovení specifikovaná opatření, mimo jiné, pod písm. b), dočasné omezení lovu zvěře v honitbě, nejdéle na dobu jednoho roku. Z dopisu ze dne 12. 2. 2025 bylo zjištěno, že jím bylo navrhovateli oznámeno, že dne 21. 1. 2025 rozhodla revizní komise účastníka tak, že rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 14. 12. 2024 o vyloučení navrhovatele ze spolku je platné. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že nemusel uvedenými listinami opakovat důkaz při odvolacím jednání, neboť zásada přímosti a ústnosti se vztahuje k jiným než listinným důkazům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3061/2010 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1234/2013, obě rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz).
23. Odvolací soud má dále za to, že soud prvního stupně učinil na základě jím zjištěných skutečností nesprávný závěr o skutkovém stavu stran existence důvodů pro vyloučení navrhovatele ze spolku a správnosti postupů účastníka, které podle obecně závazných i interních předpisů účastníka takové vyloučení podmiňují, a následně tento skutkový stav nesprávně právně posoudil.
24. Odvolací soud souhlasí s tím, že návrh podal navrhovatel ve lhůtě stanovené v § 242 o. z., když konečným rozhodnutím o vyloučení je v nyní posuzovaném případě rozhodnutí revizní komise jako orgánu ve smyslu § 241 odst. 1 o. z. Jako souladný s právním řádem i stanovami účastníka je na místě posoudit i proces svolání členské schůze konané dne 14. 12. 2024.
25. Pro věc je však zcela zásadní, že stanovy účastníka, v souladu s § 239 odst. 1 o. z., určily v čl. 7 odst. 1 a odst. 4 konkrétní podmínky, za jakých může účastník rozhodnout o vyloučení svého člena, přičemž soud prvního stupně tuto otázku nesprávně posoudil.
26. Primárně je nezbytné rozlišit dvě situace, za nichž může dojít k vyloučení z účastníka. První z nich je porušení povinností vyplývajících ze stanov a z provozního řádu účastníka, které lze sankcionovat některým z opatření dle čl. 7 odst. 1 stanov, uloženým výborem účastníka. Pouze v případě, že bylo takové opatření uloženo a člen spolku opakovaně poruší členskou povinnost či právní předpisy o myslivosti, může jej účastník vyloučit. Ovšem dále za podmínky, že takového člena bezvýsledně vyzve k nápravě.
27. V posuzovaném případě je nutno uzavřít, že nebyly splněny všechny uvedené podmínky. Odvolací soud má, shodně se soudem prvního stupně, za prokázané, že navrhovatel umístil žebřík a slanisko na jiné než stanovené místo a bez souhlasu vlastníka pozemku. Stejně tak není pravdou, že fotopast k sobě vzal za situace, že tato ležela na zemi. Odvolací soud nepochybuje ani o tom, že navrhovatel nezaplatil částku za neodpracované hodiny atd. Jinými slovy řečeno, navrhovatel opakovaně a ve vysoké míře porušuje své členské povinnosti.
28. Pro možnost postihnout uvedená jednání navrhovatele v podobě vyloučení ze spolku postupem podle čl. 7 odst. 1 ve spojení s odst. 4 však chybí základní předpoklad, a to uložení některého z opatření podle čl. 7 odst. 1 písm. a) až d) stanov. Účastník sice 16. 12. 2023 rozhodl o odebrání povolenky k lovu navrhovateli na dobu jednoho roku, ovšem soudním rozhodnutím bylo vysloveno, že je toto rozhodnutí neplatné. Pokud soud prvního stupně přistoupil k této skutečnosti způsobem podrobně popsaným v odstavci 6. odůvodnění, postupoval zcela nesprávně. Rozhodnutí korporace nebo spolku lze totiž přezkoumávat pouze v řízení o vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí. Nebyla-li neplatnost vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba považovat rozhodnutí za platné (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod č. 59/2017 Sb. rozh. obč., ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4439/2018, ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016 nebo ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 3139/2022). Řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku je pak řízením ve statusových věcech právnických osob (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod č. 87/2019 Sb. rozh. obč., nebo ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, uveřejněné pod č. 46/2018 Sb. rozh. obč.). Výrok pravomocného rozhodnutí, jímž soud vysloví neplatnost rozhodnutí spolku, je pak závazný pro každého (§ 27 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „z. ř. s.“). Neplatnost usnesení vyslovuje soud zpětně, s účinky ke dni přijetí neplatného usnesení (s účinky ex tunc) [k tomu srovnej obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3092/2012, nebo ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4347/2013]. Soud prvního stupně tedy nebyl v žádném případě oprávněn devalvovat rozhodnutí o neplatnosti odebrání povolenky k lovu navrhovateli s tím, že se tak stalo pouze z „procesních důvodů“. Bez dalšího byl povinen takové rozhodnutí respektovat a v nyní projednávané věci z něj adekvátně vycházet.
29. V souladu s čl. 7 odst. 4 stanov pak může účastník vyloučit svého člena také tehdy, pokud tento hrubě poruší členskou povinnost nebo právní předpisy. Ani taková situace však v projednávané věci nenastala. Odvolací soud má za to, že při rozhodování ve statusových věcech právnických osob, což je právě tento případ, je třeba v maximální možné míře respektovat zásadu minimálního zásahu do jejich poměrů, opakovaně vyslovenou ustálenou rozhodovací praxí, mimo jiné např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Cdo 442/2004, ve vztahu ke spolkům nazývanou také jako zásada spolkové autonomie. Pakliže sám účastník kvalifikoval „odcizení“ fotopasti a neodstranění žebříku a slaniska jako prosté (tedy nikoliv hrubé) porušení jeho stanov a provozního řádu (o čemž není s ohledem na znění zápisu z členské schůze ze dne 14. 12. 2024 žádných pochyb), nelze než toto jeho právní jednání vykládat tak (při respektování pravidla, že právní jednání má být objektivně srozumitelné pro jakoukoliv osobu v postavení osoby, které byl projev vůle určen - srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, jehož závěry se dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, obdobně uplatní i při výkladu zakladatelských právních jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 i v poměrech spolků - viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3109/2021, všechna rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz), že účastník sám v navrhovateli vytýkaném jednání nespatřoval hrubé porušení jeho členských povinností či právních předpisů. Soud prvního stupně tedy postupoval nesprávně, pokud shora uvedená jednání hodnotil přísněji něž sám spolek. Je ještě třeba dodat, že pro výklad právního jednání účastníka je rozhodným okamžikem doba, kdy spolek rozhodl o vyloučení navrhovatele, nikoliv stav, kdy se účastník ztotožňuje s hodnocením jednání navrhovatele soudem prvního stupně.
30. Ohledně „krádeže“ fotopasti odvolací soud nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo třeba zaslat ze strany účastníka navrhovateli výzvu k nápravě jemu vytýkaného jednání, neboť jde o tak závažný skutek, který nelze odčinit. Samotné jednání sice skutečně nelze „vzít zpět“, určitá forma alespoň částečného odčinění ale možná je a spočívá ve vrácení věci jejímu vlastníku. Což navrhovatel, jak jednoznačně plyne ze zápisu z výroční členské schůze konané dne 27. 4. 2024, učinil. Stalo se tak ale nikoliv na základě výzvy účastníka, ale vlastníka věci. Odvolací soud má tedy za to, že ze strany účastníka nebyl splněn zásadní předpoklad vyloučení podle § 239 o. z. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4173/2018, dostupné na www.nsoud.cz).
31. Konečně odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, nehodnotí podání nyní projednávaného návrhu jako zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Z obsahu spisu a okolností případu je sice zjevné, že mezi účastníky existuje řada animozit a že, jak je již řečeno shora, navrhovatel opakovaně porušuje členské povinnosti. Zároveň však účastník vůči němu neuplatňuje pravidla, jež si sám ve stanovách určil, důsledně a správně. To vše ale není takového charakteru a intenzity, aby bylo možno v tomto řízení odepřít navrhovateli právo na soudní ochranu, kterou právní úprava ve vztahu k rozhodnutí spolku o vyloučení jeho člena výslovně předpokládá. Pokud by účastníci vztahy mezi sebou nějakým způsobem nenarovnali a nezklidnili, a naopak by situace v budoucnu eskalovala, případně se dostala až do podoby obstrukcí, šikany či jiných nežádoucích stavů a jednání na jedné či druhé straně, nelze samozřejmě v případě dalšího soudního řízení aplikaci § 8 o. z. vyloučit.
32. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud uzavírá, že za okolností tohoto případu je třeba návrhu vyhovět, proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.
33. Odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je plně úspěšnému navrhovateli. Za jeho účelně vynaložené náklady odvolací soud považuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu zástupce po 5 620 Kč podle 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, (dále jen „advokátní tarif“), za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu, účast na jednání soudu prvního stupně dne 2. 10. 2025 a sepis závěrečného návrhu ze dne 21. 10. 2025), paušální náhradu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů, paušální náhradu po 2 810 Kč podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu za dva úkony právní služby (účast na jednání dne 10. 7. 2025, které bylo odročeno bez projednání věci, a účast na vyhlášení rozhodnutí dne 21. 10. 2025) a náhradu za promeškaný čas po 150 Kč za dvanáct započatých půlhodin podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu. Účelně vynaložené náklady navrhovatele dále spočívají v náhradě hotových výdajů na cestovné, a to ve výši 1 999,80 Kč (za dvě cesty na trase adresa a zpět k jednáním soudu prvního stupně, každá v celkové vzdálenosti 110 km vozidlem Anonymizováno, r. z. Anonymizováno, při průměrné kombinované spotřebě 9,5 l/100 km, ceně nafty 34,70 Kč/l a amortizaci 5,80 Kč/km, vše v cenách dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.). Navrhovateli taktéž náleží náhrada za 21 % sazby daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce navrhovatele plátcem, ve výši 7 079,96 Kč. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně tedy celkem činí 42 776,76 Kč.
34. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že navrhovatel účtoval náhradu nákladů za šest úkonů právní služby, spolu s k nim přináležející paušální náhradou a náhradou daně z přidané hodnoty, přičemž tyto úkony nijak nespecifikoval. Odvolací soud proto vyšel z obsahu spisu a dospěl k závěru, že za účast na jednání dne 10. 7. 2025 a na vyhlášení rozhodnutí dne 21. 10. 2025 nenáleží odměna po 5 620 Kč a paušální náhrada 450 Kč, ale pouze náhrada ve výši jedné poloviny odměny podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu (tj. 2 810 Kč), neboť se ani v jednom případu nejednalo o jednání, kde byla věc projednávána. Náhradu 21% daně z přidané hodnoty lze pak kalkulovat pouze z této nižší částky.
35. Odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 účastníku, neboť byl i v odvolacím řízení zcela neúspěšný. Navrhovateli tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč, v odměně zástupce po 5 620 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 19. 5. 2026). Dále navrhovateli náleží paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů a náhrada za promeškaný čas po 150 Kč za deset započatých půlhodin podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu. Účelně vynaložené náklady navrhovatele dále spočívají v náhradě hotových výdajů na cestovné, a to ve výši 2 467,80 Kč (za cestu na trase adresa a zpět k jednán odvolacího soudu v celkové vzdálenosti 270 km vozidlem Anonymizováno, r. z. Anonymizováno, při průměrné kombinované spotřebě 9,5 l/100 km, ceně nafty 34,10 Kč/l a amortizaci 5,90 Kč/km, vše v cenách dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a v náhradě za 21% sazbu daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce navrhovatele plátcem, ve výši 3 382,63 Kč, tj. celkem 21 490,43 Kč.
36. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že ve věci neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., ty v žádném případě nespočívají ani v okolnostech uvedených soudem prvního stupně. Všichni, mezi nimiž existuje spor, by se jej skutečně primárně měli pokusit vyřešit smírnou cestou, než přistoupí k podání návrhu k soudu, což představuje krajní řešení konfliktu. Jestliže ale účastníci k dohodě nedospějí, a samozřejmě pokud nelze chování některého z nich považovat v tomto ohledu za šikanózní, obstrukční či dokonce protiprávní (což však není případ nyní posuzované věci), není možné je sankcionovat nepřiznáním náhrady nákladů řízení nebo její části. Takový postup navíc nedává smysl – soud prvního stupně sice vytýkal nedohodu oběma účastníkům, ale negativně promítl tuto skutečnost do svého rozhodnutí pouze vůči úspěšnému účastníku, (tehdy) neúspěšného navrhovatele ve skutečnosti zvýhodnil.
37. Lhůta k plnění ve výroku II. tohoto usnesení byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.
Dovolání nelze podat jen proti výroku o nákladech řízení.
Nebude-li povinnost k náhradě nákladů řízení stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.