Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4525/2016

29 Cdo 4525/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele M. Ž., zastoupeného JUDr. Tomášem Holubem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, PSČ 150 00, za účasti Enso Invest s. r. o., se sídlem v Praze 10, Chudenická 1059/30, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 28494814, zastoupené Mgr. Martinem Prosserem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Myslíkova 174/23, PSČ 110 00, o změnu zápisu v obchodním rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 145727/MSPH, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. , takto:Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. , se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rejstříkový soud usnesením ze dne 9. 3. 2015, č. j. C 145727/RD40/MSPH, Fj 27324/2015, vydaným vyšším soudním úředníkem, návrh na výmaz jednatele J. F. z obchodního rejstříku zamítl.

K odvolání navrhovatele soudce rejstříkového soudu usnesením ze dne 30. 3. 2015, č. j. C 145727/RD50/MSPH, Fj 27324/2015, změnil usnesení ze dne 9. 3. 2015 tak, že provedl výmaz jednatele J. F. z obchodního rejstříku (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015 změnil tak, že zamítl návrh na výmaz jednatele J. F. (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud, odkazuje na , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále též jen „zákon o veřejných rejstřících“ nebo „z. v. r.“), poukázal na vyjádření společnosti, doručené rejstříkovému soudu dne 3. 3. 2015, v němž společnost zpochybňuje svolání, ustavení a průběh valné hromady, a současně tvrdí, že přijaté usnesení je nicotné. Na základě uvedeného odvolací soud dovodil, že odvolání J. F. z funkce jednatele je mezi účastníky řízení sporné a rejstříkový soud by tak musel posuzovat důvodnost návrhu vzhledem k obraně společnosti a přezkoumávat sporné skutečnosti.

Odvolací soud, vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. , uzavřel, že s ohledem na registrační princip, který ovládá každé rejstříkové řízení, nedává procesní úprava rejstříkovému soudu prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním řízení. Za této situace tudíž nelze podle odvolacího soudu návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku vyhovět.

Námitku navrhovatele, podle níž M. P. nebyl oprávněn za společnost podat odvolání ve věci, neboť mu procesní plnou moc k zastupování společnosti udělil dne 2. 12. 2014 J. F., jemuž funkce zanikla v důsledku odvolání dne 15. 12. 2014, odvolací soud neshledal důvodnou. Poukázal přitom mimo jiné na skutečnost, že v době, kdy J. F. udělil za společnost plnou moc, byl jednatelem společnosti a byl oprávněn tak učinit.

Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež má za přípustné podle , (dále též jen „ “), maje za to, že odvolací soud se při řešení otázky, na níž napadené usnesení závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolatel cituje ustanovení § 90 odst. 1, § 93 odst. 1 a § 101 z. v. r. a dovozuje, že splnil veškeré formální náležitosti potřebné pro to, aby jeho návrhu na výmaz jednatele J. F. bylo vyhověno. Rozporuje-li společnost okolnosti, za nichž došlo k odvolání J. F. z funkce jednatele, má k dispozici opravný prostředek dle § 101 z. v. r. Naopak dovolatel obdobný prostředek pro případ zamítnutí jeho návrhu nemá.

Podle přesvědčení dovolatele jeho názor podporuje ustálená judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , či ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. ), jejíž závěry – ač přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 – jsou aplikovatelné i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.

Současně má dovolatel za to, že odvolací soud měl odvolání odmítnout jakožto podané neoprávněnou osobou, neboť mezi J. F. a společností existuje střet zájmů, jde-li o zánik funkce J. F. v důsledku odvolání, a plná moc je proto neplatná „minimálně“ v tomto rozsahu.

Společnost považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, dovolání za nepřípustné, případně nedůvodné, a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud odmítl, případně zamítl.

Dovolání je přípustné podle k řešení jím otevřené otázky výkladu z. v. r., v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené.

Podle § 90 odst. 1 z. v. r. nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle § 86, rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy, a zda navrhované jméno není zaměnitelné s jiným již existujícím zapsaným jménem, popřípadě není-li klamavé.

Právní úprava veřejných rejstříků a jejich regulace, obsažená v zákoně o veřejných rejstřících, vychází z právní úpravy obchodního rejstříku obsažené v zákoně č. , obchodním zákoníku, a v ustanoveních až 200de , ve znění účinném do 31. 12. 2013. Ustanovení z. v. r. přitom přebírá úpravu obsaženou v větě první (srov. výslovně i důvodovou zprávu k zákonu o veřejných rejstřících, sněmovní tisk číslo 986/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období, 2010 – 2013).

Řečené znamená, že při výkladu zákona o veřejných rejstřících lze zpravidla vycházet (mimo jiné) i z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, přijaté při výkladu právní úpravy obchodního rejstříku účinné od 1. 7. 2005 (tedy od účinnosti , jímž byla významně změněna koncepce řízení ve věcech obchodního rejstříku) do 31. 12. 2013.

Úprava rejstříkového řízení v zákoně o veřejných rejstřících spočívá – stejně jako tomu bylo v ve znění účinném od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2013 – na tzv. registračním principu; rejstříkový soud je tak zásadně oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní (a to zpravidla jen tehdy, jestliže zapisované skutečnosti nemají podklad v notářském zápisu) [srov. důvodovou zprávu k , sněmovní tisk číslo 566/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 4. volební období, 2002 – 2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. ].

Rejstříkový soud – až na výjimky stanovené zákonem – podaný návrh věcně nezkoumá, ale přezkoumává pouze splnění předepsaných formálních náležitostí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. ).

Řečené však neznamená, že soudu přísluší toliko ověřit, zda k návrhu byly připojeny požadované y; jak se podává z výslovného znění z. v. r., rejstříkový soud ověřuje, zda údaje, které mají být podle návrhu zapsány, z těchto listin vyplývají. Jinak řečeno, nestačí pouhé zjištění, že y byly připojeny, ale je nutné také zkoumat jejich obsah (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. ).

V důsledku registračního principu ovládajícího procesní úpravu řízení ve věcech veřejného rejstříku však rejstříkový soud nemá prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či nesporném) řízení. Nemůže-li rejstříkový soud uzavřít, že údaje, které mají být podle návrhu zapsány, vyplývají z připojených listin, návrh na zápis do obchodního rejstříku zamítne. Dotčeným osobám, chtějí-li dosáhnout zápisu do obchodního rejstříku, pak zpravidla nezbývá než vyřešit sporné skutečnosti rozhodnutím soudu v příslušném občanskoprávním řízení, jež se následně může stát podkladem pro zápis do veřejného rejstříku (např. je-li sporný okruh společníků v řízení o určení, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným; srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Nicméně ne vždy platí, že existence sporu mezi dotčenými osobami (např. mezi společníky společnosti, mezi společností a jejími společníky či členy jejích orgánů apod.) o tom, zda z připojených listin vyplývají skutečnosti, které mají být zapsány do obchodního rejstříku, bez dalšího vede k zamítnutí návrhu na zápis těchto skutečností.

Jde-li o skutečnost vyplývající z usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, je nutné vycházet zásadně z toho, že platnost rozhodnutí valné hromady společnosti s ručením omezeným lze přezkoumávat (neurčuje-li zákon jinak) pouze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady [ a násl. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále též jen „z. o. k.“]; v jiných řízeních nelze otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat ani jako otázku předběžnou ( z. o. k.). Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné (srov. obdobně pro poměry právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. ).

Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rejstříkovému soudu v rejstříkovém řízení nepřísluší posuzovat platnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, a to ani v řízení o povolení zápisu skutečnosti založené usnesením valné hromady do obchodního rejstříku. Naopak k vadám, pro které se na usnesení valné hromady hledí, jako by nebylo přijato, rejstříkový soud přihlédnout musí, podávají-li se tyto vady z jemu předložených listin (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jinak řečeno, vady, které způsobují toliko neplatnost usnesení valné hromady, zásadně nejsou důvodem pro zamítnutí návrhu na zápis skutečnosti založené usnesením valné hromady do obchodního rejstříku, ani kdyby byly zjevné z listin připojených k návrhu. Má-li některá z aktivně věcně legitimovaných osob za to, že zde takové vady jsou a že odůvodňují vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nezbývá jí než domoci se vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady soudem postupem podle § 191 z. o. k. Nebude-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena, bude toto usnesení považováno za platné, byť by bylo stiženo vadami odůvodňujícími vyslovení jeho neplatnosti.

Naopak bude-li se z listin předložených rejstříkovému soudu podávat, že usnesení valné hromady je stiženo vadami způsobujícími, že se na ně hledí, jako by nebylo přijato (srov. zejména a 2 z. o. k. a , ), či bude-li z nich plynout, že zde vůbec takové usnesení není, popř. bude-li obsah rejstříkového spisu nasvědčovat tomu, že zde takové vady jsou, rejstříkový soud návrh na zápis do obchodního rejstříku zamítne.

V poměrech projednávané věci odvolací soud toliko uzavřel, že zde jsou „sporné skutečnosti“, aniž rozlišil, zda jde o vady odůvodňující toliko případnou neplatnost usnesení valné hromady o odvolání J. F. z funkce jednatele, či zda jde o okolnosti popsané v předchozím odstavci. Není-li zřejmé, jaké „sporné skutečnosti“ má odvolací soud na mysli, je jeho právní závěr (o tom, že návrh na zápis výmazu jednatele J. F. je třeba zamítnout) předčasný (vady odůvodňující toliko případnou neplatnost usnesení valné hromady o odvolání J. F. z funkce jednatele zamítnutí návrhu zásadně neodůvodňují).

S ohledem na námitku neplatnosti plné moci, udělené společností Mgr. Martinu Prosserovi, advokátu, Nejvyšší soud poznamenává, že ani případný zánik funkce jednatele, který udělil za společnost plnou moc k jejímu zastupování, k němuž by došlo poté, kdy byla plná moc udělena, ani skutečnost, že by tento jednatel byl v důsledku okolností nastalých po udělení plné moci částečně omezen v oprávnění zastupovat společnost pro střet zájmů, neodůvodňují závěr o neplatnosti udělené plné moci či jejím zániku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , či ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. ).

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), rozhodnutí odvolacího soudu podle zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 8. 2018

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu