Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
18 Az 7/2026 - 40.pdf
PDF · 0 B
No categories available
18 Az 7/2026 - 40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci
žalobce: R. K.
státní příslušnost Ukrajina
t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty
Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty
zastoupen Mgr. Alicí Jeziorskou, advokátkou
sídlem Svornosti 86/2, 736 01 Havířov
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2026, č. j. OAM-885/BA-BA02-K07-ZZC-2026, o udělení mezinárodní ochrany,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 20. 8. 2026, č. j. OAM-885/BA-BA02-K07-ZZC-2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Alici Jeziorské, advokátce, se přiznává odměna za zastupování žalobce ve výši 6 135 Kč, která jí bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhá přezkumu v záhlaví specifikovaného rozhodnutí: tím žalovaný jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“) a článku 42 odst. 1 písm. d) ve spojení s článkem 39 odst. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „APR“). Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu pouze s cílem oddálit nebo zmařit výkon rozhodnutí o svém vyhoštění, a proto ji posoudil ve zrychleném řízení jako zjevně nedůvodnou.
II. Skutková zjištění vycházející z obsah správního spisu
2. Žalobce požádal dne 8. 7. 2026 o udělení mezinárodní ochrany. Jedná se o jeho první žádost. Žádost odůvodnil válkou na Ukrajině. Dne 15. 7. 2026 žalovaný žalobce zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu; dobu zajištění stanovil do 25. 10. 2026.
3. Podání žádosti předcházelo rozhodnutí cizinecké policie ze dne 7. 7. 2026, kterým žalobce policie zajistila za účelem správního vyhoštění. V průběhu správního řízení žalobce mimo jiné uváděl, že z Ukrajiny odešel v roce 2022. V České republice disponoval pracovním vízem, následně dočasnou ochranu. Nechce se vrátit tam, kde je válka. Z opisu z evidence Rejstříku trestů se nepodává žádný záznam.
4. Dne 17. 7. 2026 žalobce poskytl údaje k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Je pravoslavného vyznání, apolitický a svobodný. Pochází ze Zakarpatské oblasti.
5. Dne 29. 7. 2026 žalobce při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany za přítomnosti tlumočníka z ruského jazyka v podstatných rysech zopakoval informace uvedené v žádosti. Dodal, že o mezinárodní ochranu žádá zejména proto, že na Ukrajině probíhá válka, on není voják a nechce jít do války. Povinný vojenský výcvik absolvoval. Povolávací rozkaz mu již jednou přišel v roce 2022, to ale byl již v České republice. Jeho zdravotní stav není příliš dobrý.
6. Jako podklady pro vydání rozhodnutí žalovaný použil Zprávu MV ČR o Zjišťovací misi, Ukrajina z února 2026; Informaci norského centra informací o zemi původu (LANDINFO), Ukrajina – mobilizace z ledna 2026; Informaci MZV ČR z března 2026 – Ochrana práv občanů; Informaci OAMP Ukrajina, Bezpečnostní situaci v západních oblastech Ukrajiny, Přeshraničním pobyt, z července 2026.
7. Žalobce se s podklady rozhodnutí osobně seznámil dne 6. 8. 2026 za přítomnosti tlumočníka. Další informace ke své žádosti nesdělil.
8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal, že žalobce odmítá svůj návrat na Ukrajinu z důvodu války. Po detailním posouzení důvodů pro udělení azylu (§12 zákona o azylu), doplňkové ochrany (§ 13 téhož zákona) i mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny (§ 14 téhož zákona) žalovaný žádost žalobce o mezinárodní ochranu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) a čl. 39 odst. 4 APR.
III. Obsah žaloby
9. Proti zamítavému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, v níž navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
10. Žalobce v úvodu žaloby (zjevně s využitím formulářového podání) nesprávně uvádí, že jeho žádost o mezinárodní ochranu byla podle § 10a zákona o azylu a čl. 38 APR posouzena jako nepřípustná. V návaznosti na to namítá, že žalovaný nesprávně vyhodnotil podmínky nepřípustnosti žádosti. Současně obecně namítá procesní pochybení žalovaného při vedení správního řízení.
11. V konkrétnostech žalobce vytýká žalovanému, že jeho žádost posoudil pouze formálně, přičemž závěr o její účelovosti neodpovídá skutkovému ani právnímu stavu. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné a nezákonné. Má za to, že žalovaný měl podrobněji posoudit jeho individuální situaci i aktuální bezpečnostní poměry na Ukrajině. Dodal, že žalovaný nezohlednil jeho zdravotní stav a riziko odvodu do armády v rozporu s právními předpisy Ukrajiny.
IV. Stanovisko žalovaného
12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
13. Ve vyjádření odkázal na obsah správního spisu a odůvodnění napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil v rozsahu potřebném pro posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil. Tvrzeními žalobce se věcně zabýval a jeho případ posoudil dostatečně individualizovaně, a to včetně důvodů uváděných na podporu žádosti o mezinárodní ochranu.
V. Posouzení věci krajským soudem
14. Krajský soud shledal žalobu přípustnou, podanou oprávněnou osobou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a včasnou (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Při posuzování věci měl soud na zřeteli rovněž čl. 67 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348, podle něhož musí účinný opravný prostředek zajistit úplný a ex nunc přezkum skutkových i právních otázek.
15. V rámci soudního přezkumu se současně zabýval tím, zda je napadené rozhodnutí zákonné a přezkoumatelné. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud bez jednání zruší napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů. K takové vadě přihlíží soud z úřední povinnosti, neboť mu brání v meritorním přezkoumání napadeného rozhodnutí.
16. Žaloba je důvodná.
17. Žalovaný posoudil žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou, a to s odkazem na zmocnění, které mu dává § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) a čl. 39 odst. 4 APR. Jinými slovy, žalovaný o žádosti o mezinárodní ochranu žalobce rozhodl tzv. zrychleně, neboť dovodil, že
žalobce učinil žádost pouze proto, aby zdržel nebo zmařil výkon rozhodnutí o svém vyhoštění z území členského státu, nebo aby výkonu tohoto rozhodnutí zabránil.
18. Podle § 16 zákona o azylu platí, že pokud ministerstvo v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjistí některou ze skutečností podle čl. 42 odst. 1 nebo 3 APR, zamítne nedůvodnou žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou, není-li odůvodněn jiný postup. Podle čl. 42 odst. 1 písm. d) APR platí, že aniž je dotčen čl. 21 odst. 2, urychlí rozhodující orgán v souladu se základními zásadami a zárukami stanovenými v kapitole II věcné posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, pokud žadatel činí žádost pouze proto, aby zdržel nebo zmařil výkon rozhodnutí o svém vyhoštění z území členského státu, nebo aby výkonu tohoto rozhodnutí zabránil. Podle čl. 39 odst. 4 APR rozhodující orgán může být podle vnitrostátního práva oprávněn prohlásit nedůvodnou žádost za zjevně nedůvodnou, pokud v době ukončení řízení o posouzení žádosti nastane kterákoli z okolností uvedených v čl. 42 odst. 1 a 3.
19. Postup podle § 16 zákona o azylu nicméně představuje výjimku z běžného řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. Jeho účelem je umožnit rychlé vyřízení žádostí, u nichž existují dostatečné důvody domnívat se, že byly podány pouze s cílem zmařit, oddálit nebo jinak ztížit výkon rozhodnutí o navrácení či vyhoštění. Takový procesní režim je založen na předpokladu zjevné nedůvodnosti žádosti a je spojen nejen se zrychleným projednáním věci, ale i s omezenějšími procesními zárukami oproti standardnímu řízení o mezinárodní ochraně (namátkou např. kratší lhůta pro podání žaloby, absence odkladného účinku žaloby ze zákona a s tím související souvztažná povinnost soudu rozhodnout o návrhu na přiznání odkladného účinku v krátkých zákonných lhůtách). Současně má i významné (hmotněprávní) důsledky pro pobytové postavení žadatele.
20. Právě s ohledem na zmiňované dopady do právní sféry žadatele je na místě podmínky pro použití § 16 zákona o azylu posuzovat restriktivně a pečlivě zkoumat, zda konkrétní okolnosti případu skutečně odůvodňují závěr, že podáním žádosti sleduje toliko obstrukční cíl. Zrychlené řízení podle uvedených ustanovení má sloužit k efektivnímu vyřízení těch žádostí, u nichž je po individuálním posouzení věci zřejmé, že jejich podání má za cíl primárně mařit návratové řízení.
21. V posuzované věci žalovaný nejprve podrobně posoudil podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona i mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 13 téhož zákona. Přesto následně žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou (viz předposlední odstavec na straně 8 napadeného rozhodnutí), když bez bližšího odůvodnění pouze konstatoval, že jsou splněny podmínky pro aplikaci § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) APR. V napadeném rozhodnutí však zcela absentuje odůvodnění splnění zákonných podmínek pro použití těchto ustanovení, zejména úvaha o možné účelovosti podané žádosti o mezinárodní ochranu a posouzení, zda je návrat žalobce do země původu vůbec reálně uskutečnitelný a alespoň potenciálně předvídatelný.
22. A právě v tomto ohledu má krajský soud napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.
23. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny a obecně známou skutečností je, že na jejím území dlouhodobě probíhá ozbrojený konflikt vyvolaný vojenskou agresí Ruské federace. K podpoře závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nevypořádání otázky možnosti realizace vyhoštění při aplikaci § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) a čl. 39 odst. 4 APR lze podpůrně odkázat na judikaturu týkající se zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Z této judikatury plyne, že je-li již předem zřejmé, že návrat či vyhoštění cizince nelze realizovat, postrádá zajištění svůj zákonný účel, a nemůže proto obstát.
24. Judikatura Nejvyššího správního soudu je přitom t. č. jednotná potud, že je nutno respektovat čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásadu non-refoulement (rozsudek ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022-24, č. 4344/2022 Sb. NSS, body 21-23) a že bezpečnostní situace na Ukrajině představuje překážku vycestování státních příslušníků Ukrajiny (rozsudek ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 Azs 126/2023-35, bod 19), a to i v případech, kdy jim bylo uloženo správní vyhoštění (usnesení ze dne 23. 7. 2026, č. j. 21 Azs 39/2026-20, nebo ze dne 26. 8. 2026, č. j. 4 Azs 103/2026-40). Tento závěr se pak promítá do rozhodovací praxe krajských soudů např. v řízeních o žalobách proti rozhodnutí o zajištění státních příslušníků Ukrajiny za účelem realizace správního vyhoštění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu takové zajištění není způsobilé plnit svou primární funkci, neboť správní vyhoštění nemůže být v daném čase realizováno. Jde tedy o rozhodovací praxi, která je žalovanému nepochybně velmi dobře známá.
25. Soud v napadeném rozhodnutí postrádá úvahu žalovaného, zda za daného skutkového a právního stavu mohly být vůbec naplněny podmínky čl. 42 odst. 1 písm. d) APR, který předpokládá, že žadatel podal žádost o mezinárodní ochranu výlučně za účelem oddálení nebo zmaření výkonu návratového opatření. Teprve posouzení této otázky může odůvodnit závěr, že byly splněny podmínky pro projednání žádosti ve zrychleném řízení podle čl. 42 APR.
26. Žalovaný byl proto před aplikací § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) a čl. 39 odst. 4 APR povinen zabývat se všemi okolnostmi významnými pro posouzení, zda podání žádosti mohlo objektivně směřovat k oddálení či zmaření návratového opatření. K těmto okolnostem náleží i otázka účelovosti podané žádosti a též toho, zda bylo návratové opatření v době rozhodování alespoň potenciálně realizovatelné. Současně byl žalovaný povinen své závěry v tomto směru promítnout do odůvodnění rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 12/2009-61, č. 1850/2009 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010-150, č. 2524/2012 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 9. 8. 2021, č. j. 10 Azs 41/2021-29). Úvahu o účelovosti žádosti totiž nelze oddělit od posouzení reálnosti návratového opatření.
27. Nebyla-li otázka potenciální realizovatelnosti správního vyhoštění v rozhodnutí vůbec posouzena, nelze přezkoumat správnost závěru žalovaného, že žádost byla podána výlučně za účelem oddálení či zmaření návratového řízení. Institut podle § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) a čl. 39 odst. 4 APR je založen na úvaze, že podání žádosti o mezinárodní ochranu může mít vliv na realizaci návratového opatření; bez alespoň potenciálně vykonatelného návratu proto jeho použití ztrácí svůj racionální základ (srov. opět obdobně k otázce zajištění usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010–150, č. 2524/2012 Sb. NSS).
28. Závěrem krajský soud dodává, že žalovaný nebyl povinen prokázat, že vyhoštění žalobce bude skutečně realizováno. Byl však povinen posoudit, zda je návrat žalobce alespoň potenciálně možný, a tuto úvahu promítnout do odůvodnění rozhodnutí. Protože napadené rozhodnutí žádné takové hodnocení neobsahuje, nelze přezkoumat, zda byly splněny podmínky pro aplikaci § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) a čl. 39 odst. 4 APR. Bez předchozího posouzení možnosti návratu nelze automaticky dovodit, že žádost byla podána výlučně za účelem oddálení či zmaření návratového řízení.
29. Krajský soud nepřehlédl, že napadené rozhodnutí určité hodnocení bezpečnostní situace na Ukrajině obsahuje. Žalovaný je však provedl výlučně v kontextu jednotlivých forem mezinárodní ochrany a podmínek jejich udělení. Zabýval se tedy tím, zda žalobcem tvrzené skutečnosti odůvodňují udělení azylu nebo doplňkové ochrany, případně zda situace v zemi původu zakládá důvod pro poskytnutí některé z forem mezinárodní ochrany. Takové hodnocení však samo o sobě nenahrazuje posouzení otázky, zda byl návrat žalobce do země původu alespoň potenciálně realizovatelný, což je pro aplikaci § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) a čl. 39 odst. 4 APR stěžejní.
30. Posouzení podmínek pro udělení mezinárodní ochrany a posouzení podmínek pro použití § 16 zákona o azylu sledují odlišné účely a vycházejí z odlišných kritérií. Zatímco v prvním případě je předmětem zkoumání existence důvodů pro poskytnutí mezinárodní ochrany, ve druhém je třeba posoudit, zda byly splněny podmínky pro závěr, že žádost byla podána pouze za účelem oddálení, zmaření nebo zabránění výkonu návratového opatření. Právě v tomto směru však napadené rozhodnutí postrádá, jak již soud uvedl výše, jakoukoli úvahu o významu bezpečnostní situace na Ukrajině pro možnost realizace návratu žalobce.
31. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný dospěl k závěru o nesplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. Výrok napadeného rozhodnutí totiž není založen na věcném posouzení důvodnosti žádosti, nýbrž na závěru o její zjevné nedůvodnosti podle § 16 zákona o azylu. Pro použití tohoto ustanovení bylo proto nezbytné posoudit, zda mohla žádost žalobce reálně ovlivnit výkon návratového opatření, tedy zda byl jeho návrat do země původu alespoň potenciálně uskutečnitelný.
32. Ostatně i sám žalovaný považoval tuto otázku za relevantní, když se bezpečnostní situací na Ukrajině zabýval. Tím dal najevo, že realizovatelnost návratu žalobce do země původu nepokládal za předem jednoznačnou či bezvýznamnou. Jestliže však možnost návratu vyžadovala individuální posouzení skutkových okolností a aktuální situace v zemi původu, bylo třeba se s touto otázkou vypořádat rovněž z hlediska podmínek aplikace § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) a čl. 39 odst. 4 APR. Bez takového posouzení nelze učinit spolehlivý závěr, že žádost byla podána pouze za účelem oddálení, zmaření či zabránění výkonu návratového opatření. Absence těchto úvah v napadeném rozhodnutí proto brání přezkumu zákonnosti závěru o splnění podmínek pro postup podle § 16 zákona o azylu.
VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
33. Z výše uvedených důvodů krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.
34. S ohledem na tento závěr krajský soud nevypořádával dále ostatní žalobní námitky.
35. V dalším řízení žalovaný nepřehlédne, že závěr o možnosti aplikace § 16 zákona o azylu ve spojení s čl. 42 odst. 1 písm. d) APR je nutno náležitě odůvodnit, a to včetně otázky existence návratového opatření, jehož výkon měl být podáním žádosti mařen nebo oddalován. Vypořádá se proto s otázkou alespoň potenciální realizovatelnosti návratu žalobce do země původu a teprve na podkladě takto doplněných úvah posoudí, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci uvedených ustanovení.
36. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným sodu rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť ač žalobce byl v řízení procesně úspěšný, z obsahu spisu nevyplývá, že mu jakékoli náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly.
37. Žalobci soud v řízení o žalobě ustanovil zástupkyni pro řízení advokátku. Té přiznal odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě věci. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí částku 4 620 Kč [§ 1 odst. 3, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif)]. Zástupkyni žalobce dále náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokátka je plátkyní DPH, proto uvedené částky soud zvýšil o náhradu za DPH ve výši 21 %, tj. po zaokrouhlení o 1 065 Kč.
38. Advokátce Mgr. Alici Jeziorské náleží odměna včetně náhrady hotových výdajů a DPH v celkové výši 6 135 Kč. Tato částka jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Krajského soudu v Ostravě.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 3. listopadu 2026
JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph.D.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J.S. V.