Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
22 As 211/2026 - 55.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 As 211/2026 - 55
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci navrhovatelky: CARTHAMUS a.s., IČO 270 62 970, se sídlem Uhelný trh 414/9, Praha 1, zastoupená JUDr. Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti odpůrkyni: obec Přísečná, se sídlem Přísečná 25, Český Krumlov, zastoupená Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu obce Přísečná vydaného usnesením zastupitelstva obce ze dne 12. 11. 2025, č. 2025/4/3, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti výroku I. a III. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 2026, čj. 61 A 12/2026-272, o návrhu odpůrkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 2026, čj. 61 A 12/2026-272, v rozsahu jeho výroku I.
II. Odpůrkyně je povinna zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Odpůrkyně přijala v záhlaví uvedený územní plán, jímž na výrobních plochách vyloučila umístění zařízení na energetické využívání tzv. tuhých alternativních paliv.
[2] Navrhovatelka podala návrh na zrušení tohoto územního plánu (tedy opatření obecné povahy) ve smyslu § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). O tomto návrhu rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že jeho výrokem I. zrušil napadený územní plán v těch částech, které znemožňovaly umístění zařízení na využití, spalování nebo energetické využití tuhých alternativních paliv. Výrokem II. rozsudku však krajský soud návrh ve zbytku zamítl. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.
Návrh na přiznání odkladného účinku
[3] Proti výrokům I. a III. rozsudku krajského soudu podala odpůrkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost. Spolu s tím stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal této kasační stížnosti odkladný účinek. Stěžovatelka vysvětlila, že územní plán ve znění po vydání rozsudku krajského soudu stále zakazuje umístění různých typů energetických zařízení. Nově však připouští zařízení, která využívají tuhá alternativní paliva, přičemž navrhovatelka tvrdí, že její záměr je z tohoto důvodu přípustný. O tomto záměru bude rozhodovat stavební úřad, který posoudí, zda záměr je přípustný anebo zda bude využívat jiné zdroje energie, než jaké tvrdí navrhovatelka, a tedy bude nepřípustný pro rozpor s územním plánem. Toto povolovací řízení je nyní přerušeno, neboť navrhovatelka byla vyzvána k doplnění podkladů pro posouzení EIA.
[4] Dle stěžovatelky by jí nepřiznáním odkladného účinku mohla vzniknout konkrétní újma. Stěžovatelka totiž nemůže ovlivnit to, kdy navrhovatelka dodá podklady pro posouzení EIA, načež stavební úřad by případně mohl záměr povolit, aniž by musel čekat na rozsudek Nejvyššího správního soudu v této věci. Z přípisu, na základě kterého byla navrhovatelka vyzvána k doplnění podkladů pro EIA, vyplývá, že záměr může zasahovat do legitimních cílů, které nový územní plán chrání, jakými jsou snižování hluku, ochrana ovzduší nebo ochrana zvláště chráněného území okolního CHKO. Újma, která by vznikla nepřiznáním odkladného účinku, je rovněž nevratná. Dojde-li totiž k pravomocnému povolení záměru navrhovatelky, pak by toto povolení stěžovatelka nemohla zvrátit novým územním plánem či stavební uzávěrou. Případně nový územní plán či stavební uzávěra by navíc nemohly přinést včasnou ochranu. Přiznání odkladného účinku jen případně oddálí povolení navrhovatelčina záměru. Proces posuzování vlivů na životní prostředí může nyní pokračovat dál a odsune se jen samotné povolování záměru. Přiznání odkladného účinku nebude ani v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem. Sám krajský soud konstatoval, že ochrana životního prostředí, o níž se územní plán snaží, je legitimní. Navíc proti záměru navrhovatelky se v místním referendu vyslovila většina obyvatel obce.
Vyjádření navrhovatelky
[5] Navrhovatelka nesouhlasí s tím, aby Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Stěžovatelka neosvědčila, že by záměr navrhovatelky mohl být povolen dříve, než Nejvyšší správní soud rozhodne o této kasační stížnosti. Povolovací řízení je přerušeno do doby vydání posouzení EIA. Již samotné doplnění dokumentace pro toto posouzení, a pak i následné rozhodování o něm, bude trvat mnoho měsíců. V judikatuře, na níž odkazuje stěžovatelka, se povolovací řízení nacházela v pokročilejších fázích. Částečně zrušující rozsudek krajského soudu nevede k povolení záměru, ale jen otevírá možnost k dalšímu posouzení, přičemž navrhovatelka je vázána mnoha dalšími regulacemi, které vyplývají z nezrušených částí územního plánu. Stěžovatelka bude mít účinné prostředky ochrany svých zájmů jak při posuzování vlivů, tak i v povolovacím řízení. Zároveň může pořídit změnu územního plánu či stavební uzávěru.
[6] Přiznáním odkladného účinku by vznikla nepoměrně větší újma navrhovatelce. Trval by totiž stav, který krajský soud má za nezákonný, kdy stěžovatelka svou nedostatečně odůvodněnou regulací zasáhla do práva navrhovatelky na vlastnictví a podnikání. Stěžovatelka také porušila legitimní očekávání navrhovatelky. Jde-li o časový posun újmy, navrhovatelka by se přiznáním odkladného účinku dostala do dalšího období právní nejistoty, přičemž zdržení takto rozsáhlého energetického záměru je významné z hlediska zvýšení nákladů, rizika změny legislativních podmínek pro jeho povolení či ztrátu za dosud vynaložené náklady. Naopak újma stěžovatelky je značně nejistá a může se proti ní bránit v příslušných řízeních. Z hlediska veřejného zájmu je naopak důležité, aby nebyly obnoveny účinky nezákonného územního plánu. Zájmy na ochraně zdraví a životního prostředí budou chráněny při posuzování vlivů záměru na životní prostředí a v povolovacím řízení. Místní referendum nenahrazuje podmínky pro přiznání odkladného účinku a ani nedostatky odůvodnění územního plánu. To, že stěžovatelka hájí zájmy svých občanů, neznamená, že každý její zájem je veřejným zájmem. Veřejný zájem naopak spočívá v udržitelné energetice a v omezování skládkování.
Replika stěžovatelky
[7] Stěžovatelka souhlasí s navrhovatelkou v tom, že je nejisté, zda bude navrhovatelčin záměr povolen. Podstatné ale je, že průběh těchto povolovacích procesů má ve svých rukou navrhovatelka, která již připravuje dokumentaci pro EIA. Nelze přitom vyloučit, že její záměr bude povolen. Tvrzení navrhovatelky ohledně již vynaložených nákladů jsou velmi obecná. Krajský soud se věcně nevyjádřil k zásahům územního plánu do vlastnického práva a práva na podnikání navrhovatelky, neboť danou část územního plánu zrušil pro nepřezkoumatelnost.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží toho, kdo podal návrh na přiznání odkladného účinku. Důvody existence jeho újmy oproti jiným osobám jsou individuální a jsou závislé na jeho poměrech (viz usnesení rozšířeného senátu NSS z 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, body 16 až 26). Tvrzená újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze banální a hypotetická (usnesení NSS z 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20, bod 10). Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy (usnesení NSS z 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74, bod 9).
[9] Odkladný účinek lze přiznat i té kasační stížnosti, která směřuje proti rozsudku krajského soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (usnesení rozšířeného senátu NSS z 29. 3. 2016, čj. 4 As 217/2015-182, č. 3415/2016 Sb. NSS, bod 86). V případě, že návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podává žalovaný (odpůrce), může ho podat s cílem ochrany důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude představovat právě onu nepoměrně větší újmu, než jaká vznikne přiznáním odkladného účinku jiným osobám a která nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem (výše odkazované usnesení rozšířeného senátu NSS čj. 10 Ads 99/2014-58, bod 27).
[10] Nejvyšší správní soud má za to, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by stěžovatelce mohla vzniknout zásadní újma. Totiž v situaci, kdy krajský soud nyní napadeným rozsudkem zrušil příslušné části územního plánu, by mohlo dojít k pravomocnému povolení navrhovatelčina záměru. Účinky takového povolení dle stávající rozhodovací praxe již nemohou být překonány změnou územního plánu či novou stavební uzávěrou (rozsudek NSS z 12. 9. 2012, čj. 1 As 107/2012-139, č. 2742/2013 Sb. NSS, bod 38; ve vztahu k novému stavebnímu zákonu rozsudek NSS z 26. 6. 2025, čj. 4 As 11/2025-58, bod 60). Navrhovatelčin záměr, pokud by byl povolen, by tedy mohl ohrozit cíle, pro které byl územní plán přijat (ochrana ovzduší či snižování hluku). Újma, která stěžovatelce hrozí, tedy spočívá v nastolení určitého právního stavu, který by ale stěžovatelka posléze nemohla zvrátit (usnesení NSS z 22. 11. 2012, čj. 3 Aos 2/2012-34). Proto také Nejvyšší správní soud v podobných situacích, jako je ta nynější, přiznává kasačním stížnostem odkladný účinek (usnesení NSS z 7. 1. 2026, čj. 22 As 282/2025-69, bod 28 a tam zmiňovaná judikatura, která se týká územních plánů i stavebních uzávěr).
[11] Tato újma není v dané věci jen hypotetická, ale reálná. Ačkoliv se proces posuzování EIA nyní nachází ve fázi přípravy dokumentace, a po něm ještě musí proběhnout samotné povolovací řízení, nelze vyloučit, že Nejvyšší správní soud rozhodne o této kasační stížnosti poté, co již bude navrhovatelčin záměr (případně) povolen. Jde-li o jiné možnosti ochrany zájmů stěžovatelky, jakými jsou vydání změny územního plánu či vydání stavební uzávěry, soud sice souhlasí s navrhovatelkou v tom smyslu, že přiznání odkladného účinku je výjimečným institutem. Přesto se jeví jako vhodnější varianta oproti těmto jiným právním možnostem. Tím důvodem je opět otázka včasnosti, kdy proces pořizování změny územního plánu či stavební uzávěry může trvat tak dlouho (viz výše odkazované usnesení NSS čj. 22 As 282/2025-69, bod 25), že v mezičase může dojít k povolení navrhovatelčina záměru.
[12] Nejvyšší správní soud souhlasí s navrhovatelkou také v tom smyslu, že stěžovatelka by mohla hájit své zájmy také v povolovacím řízení. Tato možnost ale neznamená, že stavební úřad přisvědčí námitkám, které stěžovatelka v povolovacím řízení případně vznese. Bude-li stavební úřad v tomto povolovacím řízení vycházet z územního plánu ve znění po vydání nyní napadeného rozsudku krajského soudu, nebude jeho rozhodnutí zcela reflektovat cíle či důvody, pro které stěžovatelka přijala tento územní plán. Takové rozhodnutí stavebního úřadu by tak mohlo nastolit stav, který by stěžovatelka nemusela zvrátit ani při úspěchu v řízení o této kasační stížnosti.
[13] Jde-li o újmu navrhovatelky, ta dle jejích tvrzení spočívá v ekonomických nákladech, které již vynaložila na dokumentaci pro svůj záměr a v potenciálních ekonomických nákladech, které jí mohou vzniknout oddálením povolení jejího záměru. Její újma tedy spočívá v celkové nejistotě ohledně záměru. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že tato navrhovatelčina tvrzení jsou velmi obecná. Navrhovatelka konkrétně nevysvětlila, např. jak ekonomicky zásadní je pro její podnikání uskutečnění jejího záměru, zda si kvůli němu vzala úvěr anebo jaké prostředky již vynaložila na dokumentaci pro svůj záměr. Soud tedy nemůže posoudit, do jaké míry může nejistota ohledně celého záměru ohrozit navrhovatelčino podnikání. Zároveň platí, že určitá míra nejistoty ohledně podnikatelských záměrů je jejich nedílnou součástí, a to také v tom smyslu, že podnikatelský záměr může narazit na omezení vyplývající z územně plánovací dokumentace. Soud tedy sice souhlasí s navrhovatelkou v tom, že jí přiznáním odkladného účinku vznikne újma. Nicméně na základě výše uvedených důvodů soud neshledal, že by šlo o větší újmu, než jaká by vznikla stěžovatelce, pokud by soud odkladný účinek nepřiznal. Jinými slovy – stěžovatelce by nepřiznáním odkladného účinku vznikla nepoměrně větší újma, než jaká by jeho přiznáním vznikla jiným osobám.
[14] Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že jde-li o újmu na vlastnictví a na legitimním očekávání navrhovatelky, která měla vzniknout na základě nedostatečného odůvodnění územního plánu, tak tou se soud bude případně zabývat při přezkumu samotného územního plánu. Jde totiž o otázku týkající se přezkoumatelnosti či přiměřenosti územního plánu. Nejde ale o újmu v tom nyní posuzovaném smyslu, tedy že by mělo jít o újmu, která by navrhovatelce vznikla přiznáním odkladného účinku.
[15] Další podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti spočívá v tom, aby přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Navrhovatelka v tomto ohledu tvrdí, že přiznání odkladného účinku bude v rozporu s veřejným zájmem na energetickém využívání materiálu, který by jinak byl skládkován. Nejvyšší správní soud sice souhlasí s navrhovatelkou v tom smyslu, že zákonodárce v posledních letech usiluje o snížení množství skládkovaného materiálu a o změnu způsobů jeho využívání. Na druhou stranu, zákonodárce v posledních letech obdobným způsobem usiluje také o snížení znečištění ovzduší, což je zase zájem zastávaný stěžovatelkou. Ačkoliv tedy jde v obou případech o důležité veřejné zájmy, soud neshledal důvod k tomu, proč by zájem zastávaný navrhovatelkou měl převážit nad zájmy zastávanými stěžovatelkou. A proč by tedy mělo jít o zájem, kvůli kterému by soud nemohl přiznat odkladný účinek. Pokud bude navrhovatelka procesně úspěšná, pak přiznání odkladného účinku nepovede k tomu, že by navrhovatelka nemohla tento zájem dále naplňovat (usilovat o získání povolení pro svůj záměr), ale dojde pouze k časovému odložení okamžiku, od kterého by navrhovatelka mohla tento zájem naplňovat.
[16] Jde-li o veřejný zájem na tom, aby nebyla poskytována soudní ochrana nezákonným správním aktům, Nejvyšší správní soud obecně s navrhovatelkou souhlasí. Na druhou stranu, pokud by Nejvyšší správní soud měl bez dalšího přistoupit na tento argument, pak by kasačním stížnostem žalovaného (odpůrce) nikdy nemohl přiznat odkladný účinek. Proto také soud vycházel z východisek uvedených v bodech [8] a [9] tohoto usnesení a shledal, že v nynější věci jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku. Tím však soud nijak nepředjímá své rozhodnutí ve věci samé (usnesení NSS ze 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Závěr a poplatková povinnost
[17] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. výrokem I. tohoto usnesení tak, že kasační stížnosti stěžovatelky přiznal odkladný účinek. K dosažení požadovaných účinků návrhu na přiznání odkladného účinku vztáhl Nejvyšší správní soud dopady svého usnesení na výrok I. napadeného rozsudku, jejichž účinky se tímto pozastavují (usnesení rozšířeného senátu NSS z 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 52).
[18] Výrokem II. tohoto usnesení Nejvyšší správní soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudní poplatek. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku vzniká až rozhodnutím soudu o tomto návrhu (usnesení rozšířeného senátu NSS z 4. 6. 2024, čj. 9 As 270/202321, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 23) a poplatek je splatný do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, činí výše soudního poplatku 1 000 Kč.
[19] Soudní poplatek lze zaplatit:
[OBRÁZEK]
- v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu
bezhotovostně převodem na účet soudu číslo:
370346127621/0710, vedený u České národní banky,
pobočka Brno. Závazný variabilní symbol
pro identifikaci platby je: 1220421126.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. listopadu 2026
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu